Když jste se spolu objevili poprvé na loňském karlovarském festivalu, byly toho rázem plné noviny.
Natálie: Tam jsme se spolu ukázali vědomě a trochu jsme tušili, co to vyvolá. Už jsme si byli jistí, že náš vztah stejně dlouho neutajíme, pokud se budeme chtít pohybovat na veřejnosti.
Adam: Je lepší mít za sebou mediální smršť hned na startu. Nebyl to plán, vyvolat senzaci, ale spíš jsme byli smířeni s tím, co může nastat. Filmový festival je hodně exponované místo, takže bylo jisté, že si nás někdo všimne a alespoň pak bude klid. Překvapilo nás potom třeba, že když se o nás začalo psát, číhali na nás před domem paparazzi schovaní v autě. Čekali, až půjdeme kolem. Nakonec ostrouhali, podařilo se jim vyfotit jen mě s mým tátou.
Sledovali vás už někdy předtím?
N: Mě ne, ale moje máma (modelka Iva Kubelková, pozn. autorky) by mohla vyprávět. Když jsem se narodila, paparazzi čekali několik dní před porodnicí, měli dokonce stany a bývali tam i přes noc, aby vyfotili jejího partnera, mého tátu, kterého v tu dobu nikdo neznal. Musela opustit nemocnici zadním východem pro hasiče. Vtipné je, že jak tátu opravdu nikdo neznal, mohl kolem nich procházet naprosto bez povšimnutí.
A: Proti tomu jsou naše společné zkušenosti s bulvárem fakt zanedbatelné.
Co o vás nejšílenějšího napsal bulvár?
N: Nejvíc mě pobavil titulek, že jsem těhotná. Vydali jsme na Instagramu fotku z dovolené v Řecku, kde jsem byla v plavkách a Adam měl položenou ruku na mém břiše. A z toho vzniklo: „Mišík a Jirásková odhalili těhotenství!“ Bereme to s humorem.
A: Musím říct, že jsou na nás média docela hodný. Moje vztahy s bulvárem jsou korektní, vzájemně se respektujeme. Chápu to tak, že novináři jsou součástí mé profese. Nejdu proti nim a tím pádem je všechno v pohodě. Bulvár nevyhledávám, ale neházím redaktorům do jejich práce vidle, a když už o mně někde vyjde lež, dokážu si to s nimi vyjasnit. Dokonce většinou opravili, co napsali nepřesně… Teď, když už je náš vztah provařený, nikdo nás moc nebombarduje. To čekám až se svatbou nebo prvním dítětem. (smích) Ale na to je ještě čas.
Oba máte veřejně známého rodiče. Je i tahle zkušenost něco, co vás spojuje?
A: Natálka si právě tohle „užila“ trochu jinak než já. Její máma jako modelka a moderátorka byla vždycky mnohem větší součástí showbyznysu než můj táta (Vladimír Mišík, pozn. autorky). On je rockový zpěvák, patří spíš k undergroundu. Že by mě někdo někde sledoval nebo fotil, to se nestávalo. Tohle jsem zakusil až kolem svých patnácti let, kdy jsem už sám dělal hudbu a pár let hrál ve filmech – lidi mě už začali poznávat na ulici. Provařil jsem se tedy sám.
Byla pro vás popularita rodičů spíš výhodou, nebo nevýhodou?
A: Je asi dobře, že máme s publicitou oba nějaké zkušenosti, nemůže nás jen tak něco zaskočit a víme, jak se v jistých situacích chovat. Naše postavení díky rodině má své benefity, ale zase když začneš sama něco dělat, jsou na tebe kladené mnohem vyšší nároky a očekávání. V Čechách je zajetej model, že když jsi dcerou nebo synem někoho známého, úspěch si nezasloužíš. Je to ale jen určitá skupina lidí, kteří se v tom názoru vyžívají, naučil jsem se s tím žít.
N: Máma nás se sestrou před médii držela stranou, nechtěla, aby se o nás psalo dřív, než na to budeme připravené. To, že mě i ji vzala na akci, kterou moderovala, nepočítám, to vyplynulo přirozeně ze situace. Beru to tak, že jsem se narodila do takové rodiny a beru jako výhodu, že jsem díky mamčině práci měla možnost od nízkého věku poznat, jak se v showbyznysu chovat a pohybovat. Poznávala jsem zajímavé i zvláštní lidi, zažila různé situace, takže jsem od mala byla takovým pozorovatelem. To se mi dnes velmi hodí.
Adame, když mluvíš o očekávání a předsudcích, teď jsi pochybovačům vypálil rybník svým výkonem ve filmu Banger!, za který jsi dokonce získal nominaci na Českého lva. Berou tě teď na hudební scéně jinak?
A: Když vyrůstáš v showbyznysu a máš určitý mediální obraz spoustu let, pak už se ho těžko zbavuješ. Já jsem pořád braný jako ten klučík a díky filmu Banger! jsem ukázal, že to tak už není, měl jsem úplně jinou polohu. Měl jsem štěstí na projekt, který mě z té škatulky vytáhnul. Byla to skvělá příležitost se ukázat jako herec. Snad mi tahle role otevřela nové dveře.
Natálko, už jste spolu randili, když Adam natáčel Banger!?
N: To jsme spolu ještě nebyli, to měl ještě holou hlavu. Ale na premiéře, která proběhla právě v Karlových Varech na festivalu, už jsme byli pár. Tam jsem to viděla poprvé.
Film Banger! je hodně drsný, popisuje noční život plný drog a násilí. Co na něj říkáš?
N: Nikdy jsem neměla blízko k takovému způsobu života, který je zobrazený ve filmu. Party a drogy jsou mi naprosto cizí. Můj divácký dojem je takový, že jsem to celé hodnotila jako dílo. Jsem ale názoru, že děj není moc daleko od reality.
Adam se poslední dobou uklidnil, pamatuji ho jako kluka, co se pro party nenechal přemlouvat. V jaké jeho fázi jste se potkali? Měla jsi na něj snad nějaký „dobrý“ vliv?
N: Adam se rozhodl, že změní životní styl a v tu chvíli potkal mě. (smích)
A: Asi rok zpátky jsem si uvědomil, že musím opustit svoje zajeté koleje. Poznat taky něco jinýho než večírky. Bylo mi 25 let a dal jsem si za cíl, že nechci dalších několik let strávit v kocovině. Těch posledních pár roků bylo ostřejších… Přál jsem si najít vnitřní klid a taky dobrou partnerku. S mým hektickým lifestylem to vůbec nebylo možné. Začal jsem se tedy snažit o změnu a Natálku jsem potkal během svého přerodu. Všechno do sebe přirozeně zapadlo. Poznala, že se chci změnit! A já našel, co jsem hledal.
Vy spolu už i žijete?
A: Skoro půl roku. Náš společný život je hodně pohodový. Mám tolik práce, že jsem rád, že si doma večer pustím film. Natálka zas studuje střední školu, má toho taky hodně.
N: Myslím si, že kdybychom spolu nežili, neměli bychom se šanci skoro vůbec potkat a užívat si v klidu čas. Teď to nemusíme řešit, máme možnost spolu trávit „rodinné“ večery.
Natálce je osmnáct let, přece jen mě povolení rodičů ke společnému bydlení překvapuje…
N: S rodiči jsem žila mimo Prahu a stejně bych se kvůli škole musela přestěhovat. Letos bych tedy kvůli vzdálenosti hledala svůj vlastní byt. Jakmile se objevil někdo, kdo by ho se mnou mohl sdílet, nebylo co řešit. Rodiče nebyli proti asi i proto, že věděli, že se o mě Adam dobře postará.
A: Společného času máme tak málo, že kdybychom spolu nebydleli, skoro bychom se neviděli a mohli ten vztah asi zabalit. Jsem rád, že mají Natálčini rodiče pochopení.
Adame, ty teď máš napilno, v těchto dnech ti vychází nové EP, taky točíš…
A: Právě natáčím krimi sérii o sériovém vrahovi Ladislavu Hojerovi, který v 80. letech hromadně vraždil ženy. A já hraju mladého kriminalistu, který na případu pracuje. Kvůli roli jsem opět trochu změnil vzhled, mám tmavší vlasy.
Ty změny image kvůli rolím vycházejí od tebe?
A: Je to vždy po dohodě s režisérem a hlavním maskérem projektu. Změna vzhledu pomůže zapadnout do role a taky dává divákovi něco navíc. Baví mě, že ve filmech nevypadám jako já, a snažím se trochu měnit při každé příležitosti. Nebojím se ani přibrat, nabrat svaly. Snažím se teď alespoň nejíst jako prase a držet si zdravý životní styl.
Jak to máte doma s vařením?
N: Já jsem žena v domácnosti, ale vaření se chopí většinou Adam. Má s ním větší zkušenosti.
A: Já nakoupím, uvařím, udělám bordel a Natálka to sní, řekne, že to bylo moc dobrý a pak po mně dlouho uklízí. (smích)
N: Na úklidu mi hodně záleží, jsem pečlivá. Baví mě se o tu domácnost starat, protože je to pro mě něco nového.
A: Teď dostanu čoud od feministek. (smích) Není to tak, že bych takový servis vyžadoval, spíš jsem neschopný a nepořádný, že kdyby to neudělala Natálka, zavalil by nás bordel a my se v něm udusili. Hlavně v oblečení, které by se válelo všude!
Když už jsme u oblečení, půjčujete si ho navzájem? Natálka má přece jen elegantnější styl.
N: Já jsem elegantní, jen když musím, třeba když jdu na akci nebo na focení. Ale každý den jsem většinu dne ve škole, takže nemám důvod se tak oblékat. Nosím mikiny, džíny, trika – což jsou věci, které si můžeme půjčovat. Občas mi ruka sáhne o poličku níž.
Jak se ti, Natálko, líbí Adamova hudba?
N: Ráda si ji poslechnu už proto, že vidím, kolik úsilí a lásky do ní dává. Nemám daný vyloženě žánr, který bych preferovala, pro mě je nejdůležitější vibe, který písnička má. Může to být klasika nebo německý rap… A Adamovo nové EP (křest proběhl 26. dubna v Lucerna Music Baru, pozn. red.) je pro mě přesně to, co chci poslouchat. Má od každého žánru něco a slyším v něm dobrou energii a ta jeho píle z něj čiší.
Když jsme se potkali předloni na songwriting campu, usilovně jsi pracoval s producentem Enthicem…
A: On je dodnes můj dvorní producent. Díky němu jsem se v hudbě našel a vše mi začalo dávat konečně smysl. Enhtic je pro mě něco jako moje hudební dvojče. Jsme si generačně blízko. Před tím jsem dělal taky s dobrými producenty, kteří ale byli o dost starší než já, a tak jsme se třeba v něčem zas tak neshodovali. S Enthicem se známe už pět let, prožili jsme vedle sebe kus života, takže se nastavilo samo, že spolu souzníme. Hodně mě posunul i autorsky.
Jak máte rozdělené tvůrčí role?
A: Máme to tak, že já přinesu zpěv s kytarou a Enthic dodělá produkci nebo on má instrumentální nápad a já dopíšu text a vymyslím vokál. Teď se pohybujeme v žánru indie rock, ale hodně pracujeme i s elektronickou hudbou. Vracíme se i k čisté formě songwritingu, kde je jen kytara, můj zpěv a violoncello.
Jaká jsou vaše hudební témata?
A: Mým hlavním námětem jsou klasicky nešťastné lásky, osobní přerod, přemítání nad tím, co jsem v životě udělal špatně. Hudba je pro mě trochu sebeterapie, kdy se dokážu otevřít a vypustit zlé ven, očistit se. Nezpívám jen o sobě, tvořím i ve třetí osobě. Můžu už říct, že ty výpovědi začínají být konečně zajímavý.
Zdroj: časopis Glanc
