Co vás přimělo vrátit se po čtyřech letech k postavě „uličnice“ Gábiny?
Jedním z důvodů byla Gábinina hodně nabitá dějová linka, která zasahuje do velmi podstatných oblastí našeho života, takže je tam opravdu co hrát. Zajímalo mě, jak chtějí scenáristé seriálu mainstreamového diváka vzdělávat v závažných společenských tématech, která postava Gábiny řešila. Šlo jednak o důraz na prevenci rakoviny u žen a na druhé straně o šikanu ve školách. Obě tahle témata jsou pro mne osobně neskutečně silná a velice je prožívám, protože bohužel patřím k lidem, kteří problém rakoviny zažili v rodině, dobře vím, co to obnáší. Jde většinou o obrovskou beznaděj, jež vrátí člověka zpátky k tomu, že si začne mnohem lépe uvědomovat, co je v životě důležité. Je super, že diváci mají možnost být prostřednictvím Ulice konfrontováni se závažností této situace, jejími možnými následky i způsoby, jak jim předcházet. A co se týče šikany, je to další velký společenský problém, který, jak se mi zdá, nikdo moc neřeší. Možná to je naším nedokonalým právním systémem, ale v každém případě jde o další strašák, o němž se příliš nemluví. A přitom se týká spousty rodin.
Jste známá tím, že svoje role hodně prožíváte. Jak si čistíte hlavu od postavy ženy, která se pere s rakovinou a ještě bojuje s pubertálním synem?
Pravdou je, že nepatřím mezi příliš technické hráče a jakožto takzvaně pudová herečka si nechávám všechno projít svým emočním systémem. Ale naštěstí mám v současnosti i dost jiných rolí, takže nejsem odkázána jenom na Gábinu a její problémy. Kromě toho intenzivně žiju svůj vlastní život – tím si dokonale čistím hlavu. A vzhledem k tomu, že mám doma dva malé sviště, Beníkovi jsou čtyři a Antonii neboli Toničce dva a půl, uznáte, že mě to udržuje totálně v realitě života, ačkoli bych si občas ráda lítala v oblacích… (smích) Už nejsem takový pankáč jako dřív, i když se ve mně stále ještě ozývá. Mít děti je zásadní změna, život už zkrátka není jen o mně. Díky dětem si mnohem více vážím toho, co mám. Řekla bych, že mám v sobě víc vděku, než jsem měla dřív.
Ale přece jen určitě existuje kromě rodiny i něco jiného, co vám udělá radost ne?
Ale jistě, třeba večírek s dobrými přáteli, protože jsem ještě společenská a donedávna jsem jenom rodila a kojila. (smích) Kromě toho mám moc ráda tancování, ale na to mi moc času nezbývá. Ale občas si zajdu na nějakou taneční hodinu nebo si sama pustím hudbu a vytancuju se. Dalším velkým relaxem je pro mě sauna a procházky v přírodě, což je jasná klasika.
Diváci vás znají jako zdatnou zpěvačka v soutěži Tvoje tvář má známý hlas, zpíváte si i dnes?
Zpívám si neustále a v jakýchkoli situacích, dokonce i v případě, kdy to není úplně vhodné, což vám potvrdí i třeba holky v maskérně. (smích) Zpěv je skutečně moje další terapie a mám v plánu se mu věnovat i trochu víc než jen pouhým prozpěvováním. Mám už svou učitelku zpěvu, chci zpěv opravdu trénovat a vážně na tom zamakat.
Pokud by vás chtěli diváci vidět mimo seriálovou Ulici, na kterém jevišti?
Momentálně hraju ve dvou pražských divadlech, v Divadle Na Fidlovačce v nádherné inscenaci Holky jako květ s Eliškou Balzerovou a Ivou Pazderkovou, a pak ve vinohradském divadle v Pasti na myši od Agathy Christie. Mimochodem, stále mě mile překvapuje, jak mají lidé rádi detektivky i na divadle, a ještě navíc z doby staré Anglie. Myslela jsem si, že pro mnoho lidí už to bude přežitek, ale vzhledem k tomu, že máme stále vyprodáno, je vidět, že diváky tenhle žánr opravdu baví. Čeká mě i nějaké další natáčení, ale o tom zatím nechci moc mluvit, aby se to nezakřiklo.
Zdroj: TV Star
