Vždycky jsem si myslela, že jsem herečkou malých scén, ale jsem ráda, že jsem nabídku z Divadla na Vinohradech přijala a neutekla před ní. Mojí první rolí byla Líza Doolitlová ve hře Pygmalion, se kterou teď budeme mít sto padesátou reprízu. Lízu si pokaždé užívám – stejně tak roli Anežky v inscenaci Je třeba zabít Sekala podle stejnojmenného filmu.
Jsem ráda, když přijde můj manžel
Ráda bych se také zmínila o hře Milena má problém, kterou teď hraju každý měsíc v Divadle Metro. Napsala jsem si ji sama. Mám totiž za sebou nejen studium herectví na konzervatoři, ale i na Katedře autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. A právě tam vznikl původní třicetiminutový námět jako školní práce. Bylo mi líto hodit ho jen tak do koše, a tak jsem napsala celou hru – monodrama neboli One Woman Show. Vždycky mě potěší, když se na mě přijde podívat můj manžel a když pak slyším v hledišti jeho smích, protože, jak víme, naši nejbližší jsou našimi největšími kritiky.
Obnovená premiéra hry Milena má problém v Divadle Metro. Konečně má domovskou scénu!
Manžel mě přivedl k nové lásce
Mojí druhou láskou je kůň Max, kterého mi daroval manžel. Je to jeho nejstarší a nejzkušenější kůň, a tak je mým dobrým učitelem. Jako malá holka jsem toužila po svém koni. Tehdy jsem si ho musela půjčovat na nedalekém statku a záviděla jsem Vaškovi Vydrovi, se kterým jsme se projížděli, že má vlastní kobylku. Byli jsme tehdy sousedi a možná že to byl právě on, kdo mě k lásce ke koním přivedl.
Každou volnou chvíli trávím se svým koněm Maxem. Je to pro mě nejlepší relax.
ZDROJ: časopis Glanc
