Touha po zkrášlování v nás dřímá odjakživa. Nebo přinejmenším od zlaté éry Egypta, kde narážíme na první dochované prototypy kosmetiky a soupravy na líčení. Někdy byla funkce čistě zdobící, jindy jako bonus plnila i konkrétní účel. Záleželo na kultuře i současném trendu. Podle účesu jste klidně mohli poznat, zda je dívka svobodná nebo vdaná. To by se občas hodilo i teď, člověk by rovnou věděl, jestli má smysl se snažit. Každopádně jedno měla všechna období společné - vždy se k tomu využívaly všechny dostupné prostředky.
Oční linky proti slunci i démonům
V Egyptě frčel make-up ve velkém, a bylo jedno, jakého jste pohlaví nebo jaké společenské vrstvy. Akorát bohatí měli na líčidla hezčí krabičky. Než Kleopatra někoho svedla, nanesla si rudou rtěnku z rozemletých karmínových brouků a tuku. Některé rtěnky toto barvivo používají dodnes, ale upouští se od něj, protože není cruelty-free. Obyčejnější ženy používaly k barvení rtů jíl smíchaný s vodou. V této době je ještě pojem neslíbatelná rtěnka velmi daleko. Egypťané se však neomezovali jen na krásu obličeje. Často si hennou barvili konečky prstů na rukou a nohou.
Nejpozoruhodnější ale bylo používání kohlu. Jednalo se o směs kovu, olova, mědi, popela a spálených mandlí. Muži i ženy si kohl nanášeli kolem očí formou tlustých linek. Ty primárně sloužily jako ochrana před ostrým pouštním sluncem a také se říkalo, že odhání zlé duchy. V posledních letech vědci dokonce zjistili, že se tím možná nevědomě chránili i před infekčními nemocemi, protože olovo ve směsi zabíjelo bakterie. Je ale také dost dobře možné, že kdyby Egypťané neumírali tak mladí, mohlo olovo zabít i je.
V Mezopotámii ženy místo rtěnky používaly drcené drahokamy a barevné lesklé úlomky si spolu s karmínem natíraly na rty. Takový předchůdce barevného lesku na rty. V Japonsku zase kombinovaly včelí vosk a dehet.
Středověk a znaménka krásy
Zatímco moderní dějiny oslavují topmodelku Cindy Crawford právě i díky jejímu znaménku krásy nad horním rtem, ve středověku byla znaménka krásy považována za známku posedlosti démonem. Při pronásledování čarodějnic hledali inkvizitoři na těle podezřelých právě ony flíčky, o kterých se tradovalo, že jsou imunní vůči bolesti. Následně simulovali zasunování jehly do znaménka, které nebohá oběť samozřejmě nemohla cítit.
Až teprve v renesanci se pohled na znaménka a ženskou krásu celkově začal měnit. A v baroku už pak každá (i každý) měla pihu kam se podíváš. Do té doby se odvážily nosit výrazný make-up maximálně prostitutky nebo ženy z nižších vrstev.
Copy jako symbol moudrosti i rodinného stavu
Různá symbolika provázela i délku vlasů. Mnoho starověkých kultur tvrdí, že vlasy jsou prodloužením nejen lidského nervového systému, ale také duše. Pro Indiány se dlouhé vlasy rovnají moci, divokosti a fyzické síle. Svůj význam mělo i jejich zaplétání. Víra a zvyky se sice u jednotlivých kmenů lišila, ale platilo například, že žena se dvěma copy byla svobodná, zatímco žena s jedním copem vdaná. Ale zpět k make-upu.
Bledá kůže za každou cenu
Éra renesance zpopularizovala hlavně trend bílé pleti. Světlá kůže byla symbolem bohatství a urozenosti, a ženy i muži pro ni byli ochotní obětovat cokoliv. I vlastní zdraví nebo mimiku. Efektu porcelánové tváře jste nejlépe dosáhli přímo smrtící směsí olova a octa, známou jako ceruse. Mezi časté vedlejší účinky patřilo vypadávání vlasů (vzpomeňte na Alžbětu I., která je reprezentativní představitelkou tohoto vzhledu), svalová paralýza a v nejhorším smrt. Dnes možná žertujeme, jak pro krásu trpíme, ale dříve se pro krásu i umíralo.
První domácí řasenka a zrození make-upu
Viktoriánská éra s sebou začala přinášet první pokusy o řasenku. Jenže tehdejší mascara znamenala děsivě znějící směs popela a šťávy z černého bezu. Tou si ženy natíraly řasy a dodávaly jim tmavší vzhled.
Na samém konci 19. století se začala stávat populární portrétní fotografie, zrcadla byla cenově dostupnější a to vše už konečně nahrávalo zrození moderních líčidel tak, jak je známe dnes. V roce 1914 pak společnost Max Factor, která dodávala hollywoodským studiím paruky, vyvinula jakousi první verzi make-upu. Podkladový krém, který se nelepil a nepraskal, si oblíbily filmové hvězdy na plátně i mimo něj. V té době datuje vznik i společnost Maybelline, jejíž řasenka zprvu spočívala v kombinaci vazelíny a uhelného prachu.
Vznik nail artu
Ve 20. letech 20. století došlo k významnému pokroku rovněž ve výrobě laků na nehty. Henry Ford na svých vozidlech s oblibou používal černý lak, protože schnul rychleji než jiné barvy. Ale ostatní společnosti začaly vyrábět rychleschnoucí laky ve více barvách, protože konkurence. Tyto laky si brzy osvojily další firmy, včetně kosmetických. Hlavní složkou byla nitrocelulóza, která se používala také v bezdýmném střelném prachu a umělých zubech. Ve 30. letech se pak poprvé objevila takzvaná ”moon manicure”, která vznikla nalakováním středu nehtu a ponecháním špiček a kůžičky bez nátěru.
Zdroj: iGlanc.cz, Huff Post, How Stuff Works
