Madeiře se přezdívá též evropská Havaj a už od přistání na letišti ve Funchalu budete vědět proč. Všude kolem vás se totiž tyčí vysoké, zelení porostlé hory, na kterých mají farmáři svá kaskádová políčka. Není těžké se na Madeiře kochat výhledem, protože kamkoliv se podíváte, padá z vás obdivné ”jééé”. I z toho důvodu se připravte, že občas prostě budete při cestě mezi kopci stavět, abyste si tu nádheru vychutnali.
Ostrov věčného jara
Na Madeiru se můžete vypravit celoročně. Je tu stálá teplota okolo 20 stupňů Celsia, která v létě vystoupá v průměru na pětadvacet, v zimě klesne na sedmnáct. Záleží spíš na vás, jak moc toužíte po koupání v oceánu. Ten má prý sice jen zřídkakdy pod 15 stupňů, nicméně si dodnes pamatuju, jak mě v přírodním bazénu v Porto Moniz (kde se voda pohybuje okolo 18 až 21 stupňů) po celém těle bodalo tisíce jehliček. To bylo v květnu. Nejlepší měsíce na koupání jsou prý srpen a září.
Přírodních koupališť se na pobřeží ostrova nachází mnoho. Nedaleko od pláže Seixal s černým vulkanickým pískem jsou Seixal Natural Pools nebo pak třeba menší Pocas do Gomez. Ovšem pozor na dny, kdy je divočejší oceán, aby vás nesmetla vlna na ostré kameny.
Nicméně žádné extrémní teplotní výkyvy nečekejte. Vyjma vrcholků hor. Na nejvyšší hoře Pico Ruivo se připravte klidně i na 7 stupňů. A když do toho ještě začne foukat vítr a pršet, což k počasí na Madeiře také patří, bez pořádné větrovky se neobejdete. Pohyb na nepravidelném terénu místní přírody vás ale hodně rychle zahřeje a než se nadějete, už jste zase dole v údolí, kde do vás pálí slunce.
Počasí je, pravda, trochu aprílové. Zatímco v jednom místě zrovna prší, o pár kilometrů dál to žhne. Záleží, jak zrovna vítr ”přefouká” mraky po horách, oblačnost je však další věc, pro kterou je Madeira typická. Díky ní se zde ale připravte na epické východy slunce, kdy koukáte, jak pod vámi tečou mraky dolů přes hory, zatímco se krajina halí do prvních teplých paprsků.
Příroda na Madeiře
Strávit celou dovolenou na jednom místě by byla obrovská škoda. Proto si určitě alespoň na pár dnů pronajměte auto. Silnice jsou díky majestátním kopcům a nekonečným údolím samá zatáčka a cedule ”pozor krávy” je třeba brát vážně. Nezřídka se stane, že si hned za rohem lebedí uprostřed cesty celé stádo.
Turistické průvodce nepřehání a popsat v jednom článku všechno je nemožné. Připravte se na prastaré vavřínové lesy, rozlehlé pláně, nekonečné levády, nespočet vodopádů a obrovské keře hortenzií, které si rostou jen tak u silnice. Příroda na Madeiře je unikátní a prakticky žádným výletem neuděláte chybu. Vybírat můžete z kratších i delších tras, stejně tak volit mezi obtížností. Velmi šikovná je aplikace WalkMe, která byla stvořená speciálně pro turisty na ostrově Madeira. Najdete v ní vše, včetně fotografií nebo poznámek o tom, zda cesta není momentálně uzavřená.
Co navštívit a nevynechat
Mezi takové turistické základy patří Gabo Girao, nejvyšší útes, který padá takřka kolmo do oceánu. O ten pohled díky vyhlídce se skleněnou podlahou nepřijdete. Botanická zahrada Jardim Tropical Monte Palace ve Funchalu nebo Santana, vesnička s typickými madeirskými domky. Nejznámější je trek z Pico do Arieiro na nejvyšší vrchol Madeiry Pico Ruivo (1 862 m n. m.). Východ slunce si nejlépe vychutnáte na vyhlídce Ninho da Manta, která je od parkoviště vzdálená lehce přes kilometr, a proto sem většina turistů nejde. Na trase se připravte na hodně schodů, které při té správné oblačnosti místy připomínají schody do nebe.
Východ slunce jsme chytali většinu dní, a nebyla v tom jen touha po nezapomenutelných scenériích, ale i menší nápor turistů. Za sebe doporučuju výpravu na nejvýchodnější bod Madeiry - dračí ocas - Ponta de Sao Lourenco. V létě a na podzim připomíná místní terén měsíční krajinu. Z fotek ji určitě znáte, ty jsou nejčastěji pořízené z vyhlídky Ponta de Rosto.
Pro pěší turistiku a zároveň jedna z hlavních levádových oblastí je údolí Rabacal. Levády jsou zavlažovací kanály, které po celém ostrově důmyslně zajišťují transport vody z oblastí bohatých na podzemní vodu do zemědělských částí. A vede kolem nich mnoho krásných výletů. Nejznámější Levada das 25 fontes nebo Levada do Risco. Jestli chcete zažít opravdu ryzí Madeiru, vydejte se na Levada Caldeirao Verde, odtud můžete pokračovat ještě dál na krátkou levádu Caldeirao do Inferno. Nezapomeňte si čelovku a voděodolné boty. Stejně tak mějte s sebou vždy vodu a svačinu. Je totiž větší pravděpodobnost, že v cíli narazíte na vodopád než na stánek s občerstvením.
Fanal. Pohádkový les patří též mezi často vyhledávané cíle. Prastaré vavříny bizarních tvarů z něj v mlze činí magické místo, kouzelné i strašidelné zároveň.
Méně populární, zato úžasná trasa je Bica da Cana Pinaculo. Já jí říkám ”velkej ananas”. Z Miradouro Bico Da Cana je vidět až na vrcholky Pico do Arieiro a Pico Ruivo. Okruh až k ananasu (hledejte ceduli Lombo do Moura) má asi 5 km, ale ty výhledy. Dodnes si pamatuju na duhu ve vodopádech. Vhod přijdou delší kalhoty, protože na cestě je spousta ostrých kytek s trny. Hlavně když se vám podaří sejít z hlavní trasy.
Poslední tip (protože jinak by to bylo vážně na dlouho) vám dám na Ribeiro Frio. Chráněná přírodní oblast pod horským sedlem Paso Poiso, kde je hlavním lákadlem 2,5km stezka. Nečekejte nic epického, jen klid a hlubokou přírodu prastarého lesa Laurissilva. Výlet spojte s vyhlídkou Vereda dos Balcoes. Je to hodně krátký trip podél levády, v obklopení krásné přírody. Nahoře hnízdí ptáčci, na které narazíte po celém ostrově, tady jsou ale ochočení a klidně vám sednou na ruku, aby sezobli trochu zrníček.
Pěnkava madeirská je malý ptáček, na kterého zde narazíte často.
Co se může pokazit
Dost možná na Madeiře nepřistanete na první pokus. A ani na druhý nebo třetí. Problém vězí v tom, že severně od letiště jsou vysoké skály, přes které často fouká severní vítr, rozbíjí se o ně a těsně nad dráhou vytváří agresivní turbulence. My měli štěstí, ale kamarádka takhle uvízla několik dní v Lisabonu a absolvovala asi pět pokusů o přistání.
Určitě to chce správně volit obuv. Moje chyba byla, že jsem si odrovnala nohy ještě cestou tam. Dlouho jsem byla zavřená v moc pevných teniskách a udělala si takové otlaky, že jsem nedokázala chodit. A v žabkách Madeiru nezdoláte. Takže jsme na ostrově po pár protrpěných dnech sháněli nový pár co nejměkčích bot, které nebudou tlačit na paty, ale zvládnou místní nepravidelný terén. Podařilo se.
Madeira je plná vodopádů. Cascata dos Anjos vede přímo přes silnici a je tak oblíbeným místem influencerů nebo těch, kteří jen potřebují omýt auto.
A pozor na techniku. Je tu vítr a mraky. To už víte. Nám se stal osudným trek na nejvyšší horu, kde pod vyhlídkou leží dron, dnes už zarostlý bujnou vegetací. Zrádnější než místní propasti je snad už jen tradiční madeirský drink poncha. Jeho základem je hodně rumu a šťáva z čerstvé maracuji, citronu nebo třeba pomeranče. Na chuti to není znát, takže mě odrovnaly dvě poctivé skleničky v Taberna da Poncha. Ke všemu se mi z nadměrného množství silné ovocné šťávy osypal obličej. Obsah alkoholu nevyrovnaly ani buráky, které k nápoji na mnoha místech dostanete automaticky. Skořápky se hází přímo na zem, takže v lepší večery skrz není vidět ani podlaha.
Pokud vás láká divokost oceánu, třpytivé vodopády, vůně květin, výlety za velrybami a turistika magickou přírodou, rozhodně si Madeiru zamilujete stejně jako já.
Zdroj: iGlanc.cz
