Letos jsem vyrazila do nejzápadnější části Ligurie a nestačila jsem zírat. Manželova dcera Annika se sem, k moři přistěhovala před dvěma roky s rodinou, aby unikli milánské covidové kleci. Netušila jsem tehdy, že to bude napořád. A když jsem se to dozvěděla, vrčela jsem, protože v Miláně se stále něco děje, a já navíc miluji architekturu a design. Ale když jsem v jejich novém domově strávila pár dní, útěk z lombardské metropole jsem plně pochopila.

Překvapení stíhá překvapení

Západní Ligurie, tedy provincie Imperia – to není jen moře a skvělá italská kuchyně. Má to tady opravdu neuvěřitelnou atmosféru a poutavou minulost. Městečka nejsou přeplněná „jet set“ návštěvníky a do popředí vystupuje jejich krása a originalita. A klima? Nikde jinde v Itálii takové nenajdete. Je natolik jedinečné, že v průzkumu deníku Sole24ore bylo označeno za nejlepší klima vůbec.

Vše nastartovali Angličané

I když se to může zdát divné, byli to Angličané, kteří na tomto nejzazším, Francie se dotýkajícím koutě Itálie zanechali nesmazatelnou stopu.

Ve druhé polovině 19. století objevila anglická vyšší buržoazie Ventimiglii, Bordigheru a další letoviska na západě Ligurské riviéry jako ideální zimní útočiště. Oslovilo je právě příjemné středomořské podnebí. Přijížděli sem umělci, vědci, učitelé, spisovatelé a hudebníci, kteří na Riviéru přilákali intelektuály a obchodníky z celé Evropy. To vše bylo impulsem k rozvoji hospodářství a kulturní scény celé oblasti.

Dosud neznámé zvyky a obyčeje se brzy integrovaly do místních tradic – v ulicích se množily čajovny, v obchodech nechyběla kvalitní švýcarská čokoláda a francouzská vína. Místní truhláři a čalouníci se dokonce snažili dokonale kopírovat nábytek v anglosaském stylu. V roce 1878 byl pak v Bordigheře založen první italský tenisový klub, a že to bylo zásluhou Angličanů, netřeba zdůrazňovat. Byl také postaven anglikánský kostel, který je dnes místem konání kulturních akcí a koncertů, hřbitov a knihovna ve viktoriánském stylu.

Prosté ligurské rybářské a zemědělské vesničky se proměnily v elegantní křižovatky kultur, kde si u stolu dodnes můžete vybrat mezi hovězí pečínkou a sardenairou (typická focaccia s rajčaty, olivami taggiasca, kapary a sardinkami), pudinkem a castagnolemi (tradiční ventimiglijské cukroví z hořké čokolády a pomerančových květů).

Květinová riviéra

Na zajímavou ligurskou minulost narážíte na každém kroku: nádherné vily na kopcích, střízlivé, ale elegantní jako jejich bohatí majitelé v minulosti, elegantní promenády, upravené a rozkvetlé zahrady, v nichž rostou vzácné druhy z celého světa. Dokonce i pěstování květin, které je jedním z nejdůležitějších odvětví zdejší ekonomiky – jsme na Květinové riviéře! – se rozšířilo díky těmto zahraničním vlivům.

Byl to vášnivý botanik a úspěšný obchodník Sir Thomas Hanbury (1832–1907), který v šedesátých letech ve Ventimiglii vytvořil mimořádnou exotickou zahradu. Péči o ni svěřil německému botanikovi Ludwigu Winterovi a výsledek byl tak ohromující, že sem přilákal různé významné osobnosti té doby, například princeznu Viktorii, první dceru královny Viktorie a prince Alberta, nebo manželku německého císaře Fridricha III.

Když Ludwig Winter zahradu Hanbury dokončil, přestěhoval se do Bordighery, kde rozjel prosperující obchod s květinami a rostlinami, jež rozesílal do celé Evropy. Zahrady mnoha jeho anglických zákazníků se pod jeho péčí bujně rozrůstaly a získaly si i mezinárodní věhlas.

Když byla na konci 19. století vybudována nová železnice, přivážely vlaky na Riviéru nejen turisty, ale také citrusové plody a olivy z jižní Itálie. Mnozí místní zemědělci po vzoru Wintera hbitě přeměnili své citrusové a olivové háje na květinové plantáže. Tak se pěstování květin stalo charakteristickým rysem této oblasti.

Bordighera ve stínu Sanrema

Nejznámější destinací je tu samozřejmě Město květin Sanremo. Jestliže jemu náleží právem tento titul, pak městečko Bordighera si zaslouží titul Město palem. V podstatě není zákoutí, kde byste na ně nenarazili, často obklopené sukulenty a agávemi – v ulicích i podél nádherné promenády Lungomare Argentina, nejdelší na Riviéře. Výsledkem může být i dezorientace. „Jsem v Itálii, nebo v Palestině?“ ptal se projektant pařížské opery Charles Garnier při příležitosti své první návštěvy Bordighery. Na tehdejšího věhlasného francouzského architekta udělalo toto malé ligurské městečko takový dojem, že zde postavil hned několik budov včetně svého soukromého domu s nádhernou terasovitou zahradou s výhledem na malý přístav Arziglia.

Výlet do vnitrozemí

Na Velikonoční pondělí mi Annika a Danielem tajuplně sdělili, že pojedeme na výlet do vnitrozemí, že mají pro mě překvapení. Oba vědí, že mám ráda umění a že k mým favoritům patří umělecké směry přelomu 19. a 20. století. Opustili jsme tedy pobřežní městečko Ospedaletti a po půl hodině jsme se ocitli v malebné vesničce Dolceacqua obklopené ligurskými Alpami. Kamenné domky rozházené kolem řeky Nervia a všemu vévodící hrad Castello dei Doria ze 14. století připomínají svět pohádek. Samozřejmě jsme k němu hned zamířili – přes kamenný most Ponte Vecchio, další zajímavou památku z poloviny 13. století. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se dozvěděla, že tento most inspiroval Clauda Moneta k tvorbě známého obrazu. Most nazval „Klenotem lehkosti“.

Setkání s Monetem

Claude Monet dorazil do Bordighery v roce 1884 a byl uchvácen. Plánovaná třítýdenní pracovní návštěva se proměnila v tříměsíční. Jejím cílem bylo studium, jak co nejlépe zachytit brilantní barvy středomořského světla na plátno. Monet sám prohlásil, že to byl „zápas se sluncem“.

Když pak navštívil vesničku Dolceacqua, byl kamenným mostem pod hradem tak okouzlen, že mu věnoval obraz Hrad Doria v Dolceacqua, který se dnes nachází v pařížském muzeu Marmottan Monet.

Přešli jsme přes most a pokračovali prohlídkou zámku a procházeli se úzkými uličkami. Všude krásné výhledy na řeku a vesničku, která je perfektně integrována do okolní krajiny. Když se ohlásil hlad a malý Virgilio se v kočárku probudil, zamířili jsme do centra.

Daniele už měl připravenou i restauraci v jedné z uliček: Osteria 4 gatti – U čtyř kocourů. Měla jsem dojem, že sedím u babičky v obýváku. Několik malých útulných světniček, v každé tři až čtyři stoly a všude bylo slyšet hlavně francouzštinu. Jak mi řekla Annika, sousedi sem jezdí, protože je tu daleko levněji než u nich v Nice nebo Monte Carlu. Přiběhla majitelka a už nám nalévala místní červené Il Rossese. Nechyběla focaccia, kvašený chléb z bílé mouky a olivového oleje, typický produkt Ligurie. Na závěr přišly těstoviny s houbami. Já, která v poledne moc nejím, jsem se vypotácela jako medvěd, ale bylo mi dobře. Ještě závěrečné foto s majiteli a kouzelný výlet do Ligurie se blížil ke konci.

Spíš králík než ryba

Byla jsem překvapená, že na ligurském pobřeží nehrají ryby hlavní roli. Místní prý jedí ryby, jen když musejí. Přestože jejich zemi tvoří jen úzký pruh pobřeží mezi ne právě schůdnými horami a Středozemním mořem, jejich kuchyně se zaměřuje na čerstvou zeleninu, bylinky a maso z drobných suchozemských zvířat, jako jsou králíci a kuřata, namísto mořských plodů.

Právě proto, že na úzkém území nejsou téměř žádné pastviny, by se dalo předpokládat, že jeho obyvatelé budou mít o to větší chuť vydat se na širé moře, k obzoru, aby se zásobili živočišnou potravou z hlubin oceánu. To zdaleka neplatí – Liguřané byli skutečně proslulí mořeplavci a obchodníci, za velké rybáře se však nikdy nepovažovali.

Já se tak konečně dočkala skvělého králíka na víně a olivách. À propos olivy, ty jsou opravdu skvělé. Místní odrůda se jmenuje taggiasca, její plody jsou malé, rostou především na svazích okolních hor. Mají zelenou až purpurově nahnědlou barvu. A králíkovi dodaly skvělou chuť.

Hotel Royal Sanremo

Sanremo je pravděpodobně nejznámějším městem na Květinové riviéře, a to i díky slavnému festivalu. Zdejší hotel Royal SanRemo také leccos pamatuje. Bydlela zde císařovna Sissi, švédský král Carl Gustav a další členové královských rodin, 35 nositelů Nobelovy ceny, podnikatelé, celebrity včetně Elly Fitzgerald, Céline Dion, Eltona Johna, Rogera Moora či Charlize Theron. Seznam všech bohatých a slavných, kteří se zde ubytovali, je ale nekonečný. Pokud si chcete letos dopřát v Ligurii několik výjimečných dní, rozhodně byste měli zvolit tento proslulý pětihvězdičkový hotel. Je přímo na sanremské pláži – a zároveň uprostřed terasovitého, subtropického parku s bazénem, palmami a bujnou vegetací, která kvete po celý rok. Pohled z pokoje, z vestibulu i z restaurací na květiny v zahradě a modré moře hned za nimi je těžké překonat – a večery jsou zde neuvěřitelně romantické.

Něco pro golfisty

Golfové hřiště Circolo Golf degli Ulivi bylo otevřeno již v roce 1928, kdy evropská smetánka období Belle Époque vyrážela na Květinovou riviéru, aby si užila dolce vita. Osmnáct jamek se vine olivovými háji na krásných horských svazích údolí Val Segna. Fairwaye jsou odpovídajícím způsobem kopcovité, takže hra zde musí být také poměrně přesná. 

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, www.golfsanremo.com

Související články