Angelina Angelic patří k české, ale i evropské burleskní špičce. Její cesta na vrchol přitom nebyla jednoduchá, už proto, že nemá míry 90-60-90. Sama přiznává, že prosadit se v tomto oboru je pro ženy s kypřejší postavou těžší, nikoli však nemožné. Vždyť krása a sexappeal nejsou jen o „dokonalých“ křivkách. „Dělám burlesku šest let a toužila jsem předat dalším ženám to, co dala burleska mně. Tím myslím hlavně přijetí vlastního těla, možnost sebevyjádření, mít se ráda, získat sebevědomí… Tenhle proces u mě trval tři roky. Burleska není o tom, dělat se krásnou pro muže, ale spíš pro sebe,“ vysvětluje showgirl a zakladatelka i lektorka Angelina Angelic’s School of Burlesque. Na lekce se k ní hlásí široká škála žen, od studentek po vrcholové manažerky, a přicházejí právě s tím, že se chtějí cítit více žensky a pracovat na svém sebevědomí. „Někdy mi připadá, že u mě na hodinách jde o jistou formu psychoterapie,“ říká s úsměvem Angelina.
Punčošky, rukavice a podvazky!
Když jsem se šla podívat na první hodinu, tápala jsem, co si s sebou vlastně vzít. Angelina mě uklidnila: „Začátečník potřebuje jen pár základních drobností – rukavičky, punčošky a podvazkový pás!“ Ze začátku se na kurzu učí, jak správně chodit na podpatcích, jak se nosit, pracovat s rukavičkami… Hodně se pilují svůdné pohyby, řeč těla, svádění v kombinaci s jednoduššími choreografiemi. V kurzech pro pokročilejší se pak přidávají další dovednosti, například nanášení make-upu, práce s boa, vějíři…
Angelině jsem se také přiznala, že nejsem zrovna taneční talent. Ani to prý ale nevadí. „Vždycky lidem tvrdím, ať se nebojí, že by moji hodinu nezvládli. Nejdřív hlavně učím správné držení těla. To totiž odráží, jak působíš na ostatní. Když se neseš vyrovnaná a na podpatcích, pracují úplně jiné svaly a se správným držením těla působíš na ostatní sebevědoměji. Tohle si pak odnášíš do života. Kurzy tedy nejsou jen o tanci, ale o osobnosti.“
Když Angelina učí své studentky chodit jako správné showgirls, zdůrazňuje, že se musí cítit jako bohyně. Studentky od ní také dostávají domácí úkoly – třeba užít si ladnou chůzi cestou z kurzu domů. „Pak trénujeme základní pózy, burleskní pohyby… Přičemž přejít místnost na podpatcích před ostatními je pro mnohé studentky křest ohněm,“ vysvětluje Angelina.
(Ne)odhalení
Mnohé potenciální zájemkyně o kurzy pro burlesky se také mohou obávat svlékání a případné nahoty. Angelina ale nic takového nevyžaduje, rozhodně ne u začátečníků: „Odhalování je u nás přirozeností i kvůli tomu, že k němu docházíme postupně. Na první lekce se tedy chodí v legínách, kalhotkách či topu. Začíná se opravdu jen odhazováním punčošek a rukaviček, není třeba se bát. Svlékání přichází na řadu až u pokročilejších lekcí.“
Co se týče vhodných kostýmů, při jejich pořizování je samozřejmě rozdíl, zda je pro vás burleska profesí, nebo koníčkem. „I když jsem chodila na kurzy baletu, neznamená to, že ze mě bude primabalerína a potřebuju kostým rovnou na Labutí jezero. Máme na Facebooku skupinu, kde si radíme, jak a kde co sehnat,“ vysvětluje lektorka. Rekvizity a kostýmy na burlesku se shánějí nejlépe na internetu, ale chce to hledat, hledat, hledat. Sama Angelina si pak svůj „pracovní oděv“ pořizuje tak, že po netu objedná jednotlivé komponenty a z nich si kostým nechá v Česku vyrobit.
Jelikož nechodím na podpatcích, zajímá mě, zda se i chůze na nich dá naučit… „Než jsem začala s burleskou, podpatky jsem nosila málo. A dneska už mi přijdou jako přirozená součást mé nohy. Díky jejich nošení si zpevňuješ pánevní dno, jinak se hýbeš a chodíš rovně.“ Podle Angeliny je to prostě o tréninku, ona sama si na podpatky zvykala asi dva roky.
Na velikosti nezáleží!
Když se rozhlédnu po místnosti, kde trénují pokročilé studentky, ptám se jich, zda mají i ambice vystupovat. „Ale my už vystupujeme,“ překvapila mě sympatická Veronika neboli Ginger Vixie a rozpovídala se o tom, jak jí burleska změnila život. „Se svým kypřejším tělem jsem bojovala celý život, cítila jsem se ošklivá, rodina mi neustále předhazovala, že jsem méněcenná… Tady jsem pochopila, že to tak není, cítím se skvěle a užívám si své tělo,“ svěřuje se Veronika.
Mimochodem, Veronika je jednou z pěti Angelininých studentek, které založily kabaret Puklesque. „Mají svoji vlastní show, je to takové punkové, ale mně se to moc líbí. Velmi cením, že do toho holky šly a vystupují před lidmi. Z burlesky se stal jejich životní styl,“ nešetří slovy chvály jejich učitelka.
Holky, které jsem potkala na kurzu, Angelina učila zhruba dva roky, což bylo znát. Když trénují choreografii, jsou si jisté a doslova září štěstím. Všímám si, že mezi nimi převládají ženy s kypřejšími tvary. „Chodí ke mně štíhlé i silnější ženy, rozhodně své kurzy nijak nelimituji. Panuje falešná představa, že problémy s akceptováním své postavy mají hlavně silnější ženy, ale je i spousta štíhlých žen, které zase řeší, že třeba nemají ženské tvary. Ženy zkrátka mají tendenci vidět spíš své nedostatky než přednosti. A to se snažím změnit. Na mých kurzech jde hlavně o to, pochybnosti o sobě nakopat do zadku!“ shrnuje Angelina.
Burleska je někdy víc než plastika…
Na hodině je vidět, jak se dámy mají rády a panuje mezi nimi neuvěřitelná sounáležitost. „Tohle napojení vzniká rychle, většinou už po třech společných hodinách. V šatně se pak bavíme i o hodně osobních věcech. Burleska ženy spojuje, z čehož mám radost,“ libuje si lektorka a dodává, že ambice stát se profesionální burleskní umělkyní rozhodně není u jejích studentek samozřejmostí. „Spíš na kurz přijdou, protože si chtějí jednou za týden užít hodinu, která je nakopne a cítí se po ní sexy.“
Jak tak Angelininy „ovečky“ pozoruji při tréninku, pohlcuje mě vlna štěstí, protože je krásné vidět, jak se tyhle holky umějí hýbat, jak cítí svoji ženskost do morku kostí. Řada z nich díky burlesce prošla také radikální osobní proměnou. „To přichází s tím sebevědomím – holky se začnou jinak oblíkat, jinak líčit, česat… Promění se a víc si sebe užívají. Třeba ke mně chodila holka, taková typická šedá myška. Pak se přihlásila do druhého kurzu a já si myslela, že má snad plastiku prsou. Ale neměla! Jen začala chodit rovně a úplně se jí změnila postava, i tvary vynikly! Strašně prokoukla,“ líčí Angelina.
Kurzy pro starší i odvážnější
Vzhledem k tomu, že na kurzu jsou spíš ženy kolem 20 až 30 let, ptám se, zda je tu otevřeno i pro starší ročníky. „Právě proto, že ke mně občas zajdou i ženy kolem padesáti, otvírám kurz pro věkovou kategorii 45+. Ani tak proto, že bych je chtěla oddělovat od mladších, je to spíš o tom, že si mezi sebou víc rozumějí. Logicky řeší ve své životné etapě jiná témata než dvacetileté holky. Taky chci, aby bylo zřetelné, že se nemusejí bát i v tomto věku pustit do burlesky. Sexy a krásná můžeš být v každém věku – podle mě jsme takové od mládí až do stovky, záleží však na přístupu k sobě samé.“ Angelina ovšem otvírá i kurz Sebevědomá milenka, kde se učí různé ruční techniky stimulace mužského údu. „Je to pro ženy, které zajímá erotika. Trénujeme jak na připínacích dildech, tak na okurkách,“ prozrazuje Angelina.
Zdroj: časopis Glanc
