Na okolnostech záleží

V některých kulturách je líbání na tváře běžným způsobem pozdravu, zatímco v jiných může být považováno za příliš osobní. Například Francouzi jsou zarytí líbači, zatímco u nás převládá formálnější podání ruky, byť mladá generace i u nás dává pomalu přednost vřelejšímu gestu. Zajímavé také je, že zatímco v našich končinách začínáme pravou tváří, v cizině, například právě ve zmíněné Francii, se začíná polibkem na levou tvář.

Jak to má být

Pokud se polibkem na tvář zdraví muž a žena, dáma nabídne svou tvář. Když se nechce líbat, natáhne ruku. V případě, že se líbají dvě ženy, je to ta starší, která určuje podmínky. Nejlepší je pak velmi mírný kontakt s tváří bez jakýchkoliv zvukových efektů.  

S respektem

Rodinné a přátelské setkání často umožňuje více prostoru pro líbání na tváře než třeba obchodní schůzka, ale i zde je třeba respektovat osobní pohodlí a preference blízkých. Někteří lidé upřednostňují zdvořilý stisk ruky před intimnějším pozdravem. V ideálním případě by tedy měly být pozdravy akty vzájemného souhlasu, které respektují osobní pohodlí obou stran. V případě nejistoty je bezpečnější být trochu konzervativní, přizpůsobit se situaci a vždy držet bezpečnou vzdálenost. 

Pozor na Francouze 

Společenské polibky, napříč kulturami, mohou být ještě komplikovanější, ve Francii se polibky v profesionálním prostředí obecně vynechávají, pokud nejde o dlouhodobý a osobní vztah. Muži a ženy se často líbají za diskrétnějších okolností, ale obecně se tomu vyhýbají ve veřejném, pracovním prostředí. Francouzi ovšem také vynalezli polibek na ruku, což je půvabně staromódní gesto a nejvyšší projev úcty muže k ženě. Některé ženy, i když pouze v soukromém nebo společenském prostředí, nikoli v pracovním, to očekávají jako samozřejmost a podávají tímto způsobem ruku. 

A co Skandinávci?

Angličané se líbání často brání jako dalšímu nevítanému „evropskému“ importu, ale pokud jsou k němu „donuceni“, provedou ho jediným políbením. Dva polibky se považují za kontinentální afekt. Zdá se ale, že se rozšiřují, stejně jako podání ruky, které nahrazuje odměřené kývnutí. Mimochodem, Belgičané a Holanďané se líbají dokonce třikrát. 

Skandinávci se pak v pracovních situacích líbají zřídka, ve společnosti to ovšem často doprovodí pořádným objetím, zejména Dánové. A Španělé? Ti jsou v polibcích obzvlášť liberální. Není neobvyklé, že setkání mezi zcela cizími lidmi začíná odtažitou formalitou, končí ovšem polibkem, zejména pokud jde o lidi stejného věku a postavení.  

Když si nejsem jistá

Pokud se ocitnete v situaci, kdy se od vás jednoznačně očekává, že budete iniciátorem pozdravu, můžete vždy použít potřesení ruky. A pokud opravdu nesouhlasíte s tím, že vás líbají lidé, které stěží znáte, můžete vztáhnout přímou paži a nabídnout potřesení rukou, což by mělo dát jasný signál, který potlačí jakékoli nechtěné líbání hned v zárodku. 

Důležité je být vnímavá k prostředí, ve kterém se nacházíte, a respektovat ostatní. Humor nám vždy může pomoci při odvracení rozpaků ze setkání. A myslete na to, že etiketa se neustále mění, a proto je dobré sledovat aktuální trendy a zvyklosti.

Iva Pluháčková

Vystudovala mediální studia a diplomacii. O etiketě současné, ale také o její historii se od ní můžete více dozvědět na kurzech v pražském Obecním domě. Více se dozvíte na www.ivapluhackova.cz.

Zdroj: časopis Glanc, autorka Iva Pluháčková je odbornicí na etiketu

Související články