My víme, že umíte anglicky. Ale vždy se sluší ovládat alespoň základy daného jazyka. Pak totiž například budete vědět, že až vám někdo ve Španělsku řekne curva [kurva], myslí tím naprosto normální nudnou zatáčku. Pozornost je na místě, až zaslechnete puta (prostitutka).

Řekněme, že jste se do světa vydala sama. Protože vás na poslední chvíli vypekla kámoška nebo se s vámi zrovna rozešel chlap. Anebo třeba jen proto, že si chcete vyčistit hlavu u moře. Dali jsme pro vás dohromady všechny základní pojmy a běžné situace, které se vám mohou stát a stanou. A takový jeden den ve Španělsku vám klidně může i změnit život.

Cestou na snídani

Budíček a vstávat. Je čas na španělské dobrodružství. Ale předtím je potřeba se posilnit, což s přehledem zvládnu na ulici cestou na pláž. Snídaně se řekne desayuno [desajuno]. Ale jak jen si o ni říct, abych hned každému necpala, že jsem uno, prostě sama...

Puedo tomar desayuno? Doslova to znamená: „Mohu si dát snídani?” Slovo tomar si zapamatujte, je totiž klíčové pro cokoliv, co chcete jíst, a ještě se k němu vrátíme. Caramba (sakra), nemám u sebe žádné drobné. Ehm... ¿Puedo pagar con tarjeta? (Mohu zaplatit kartou)

Kudy na pláž?

V průvodci možná psali, že pláž je hned za rohem, ale znovu jsem si ověřila, že spoléhat se na to nedá a mapy v telefonu zrovna stávkují. Musím se doptat. Perdona - por favor - gracias. Natlučte si to do hlavy. To jsou úplně základní slovíčka, kterak oslovit místňáka a zeptat se na cestu.

Vy: Perdona, ¿dónde está la playa? [Perdóna, donde está la plaja]. Výborně!

Místňák: Por aquí, señorita [por akí, seňorita], tedy „tudy, slečno“. Já vím, znělo to romanticky. To ten slaný vzduch a horoucí sol (slunce).

Pro jistotu by to chtělo najít tumbona (lehátko) v sombra (stínu). Ať se nespálíte hned první den. Protože tady ve Španělsku to vážně docela pica [pika] - pálí.

Je to tu, setkání s Juanem!

No konečně. Ten návod jak zhubnout do plavek se přece jen vyplatil. Už z dálky můj samičí radar vidí, jak na mě krásný a opálený chico [čiko] křičí Hola! Aspoň doufám, že to je pozdrav a neupozorňuje mě na ola (vlnu), která se za mnou řítí. Ve španělštině se totiž H nevyslovuje. Často to může být první problém navázání vztahu.

Nadšeně a s úsměvem mu Hola (Ahoj) oplácím. Vybavená odpovědí muy bien (velmi dobře) na typickou španělskou otázku Cómo estás? (Jak se máš), jsem ho zlomila během pěti sekund. Pravda, je to spíš taková řečnická otázka, něco jako když se v angličtině automaticky zeptáte „how are you” a přitom dál melete svou, ale umět odpovědět nikdy není na škodu. Teď se jen neztrapnit.

Hned na mě spustil Cómo te llamas? (Jak se jmenuješ). Nejdřív mě napadlo Yo ser... tady se rovnou hodí uvést na pravou míru, že není ser jako ser. Ve španělštině totiž ser znamená být. Takže až ho na vás někdo na ulici spustí a ser bude to jediné, co vaše uši v záplavě slovíček zachytí, vzpomeňte si, že to není nic sprostého. Když už jsme u tohoto ožehavého slovního výrazu, tak poseer znamená vlastnit a nacer [naser] narodit.

Ale zpět k naší představovačce. Mnohem víc profi odpověď bude: Yo soy Tereza [jo soj Tereza], jakože: Já jsem Tereza. Očividně ho to zaujalo, anebo mu pojem osobní zóna nic neříká, protože je náhle nebezpečně blízko. Zprvu jsem uskočila, až mi z plavek málem vypadlo teta (prso). Ale tak jsem s ním lámala rozhovor dál, chvíli rukama, chvíli nohama. Místy jsem se sama divila, jaká zajímavá slovíčka jsem ze sebe vypravila. I jeho to překvapilo. Ani nevím jak, ale najednou spolu comer (jíme, obědváme) u nedalekého stánku.

Hned jsem si osvěžila životní lekci, a sice že pollo [pojo] není to samé co polla [poja]. Jako takhle, existují obě věci, ale každá je trochu něco jiného. Zatímco pollo je kuře, polla je to, co má Juan (a teda i další chlápci) v kalhotách. Taky záleží, jakou má velikost. Španěláci totiž mají různé výrazy pro různé velikosti. Drobný detail, ale může mít fatální následky. Každopádně jak už víme, když si chcete objednat kuře, použijete větičku Puedo tomar pollo. A s vino tinto (skleničkou červeného) poteče konverzace hrdlem sama.

Typické loučící fráze

Při loučení na odpolední siestu (to je ten moment, jak všichni spí a všude je zavřeno), mě zarazila jeho věta: ¿Y tu mochila? [y tu močila]. Zvláštní způsob, jak zapůsobit na ženu na prvním setkání tak specifickým dotazem. To bylo první, co mě napadlo. Naštěstí mi brzy došlo, že mochila [močila] znamená batoh, takže se ptal „A tvůj batoh?” Je to vážně cariño (miláček, drahoušek), všiml si, že jsem ho nechala u stolu. Až jsem z toho zapomněla, že mi většinu času koukal na culo [kulo] (zadek).

Juan: Nos vemos más tarde, hasta pronto. Doslova: Uvidíme se později, nashle brzy. Tak zněla jeho poslední slova toho odpoledne.

Ve Španělsku se setkáte s dalšími loučícími frázemi jako hasta luego nebo hasta mañana. Čert, aby se v tom vyznal. Vždycky však záleží na tom, kdy toho člověka zase uvidíte.

  • Luego je potom,
  • mañana je zítra
  • a jeho pronto tedy bylo brzy.

Díky nadšení z nové známosti mi zbytek dne na playa (pláži) utekl jako nic. Zatímco jsem he escuchado la música (poslouchala hudbu) a he leído un libro (četla si knížku), chvíli jsem sledovala pichon [pičón], tedy holuba, jak hledá comida (jídlo) v arena (písku). Pohodu mi narušil jen párek temperamentních Españoles (Španělé), když se vedle mě hádali, kdo z nich zapomněl doma protector solar (opalovací krém).

Večeře s Juanem

Juan říkal: A las ocho [a las očo], takže v osm. Bystře si k tomu připočtu obligátní index španělské mentality plus dvacet minut zpoždění. Stejně jsem byla na značkách skoro přesně, jak jsem se těšila.

Buenas noches [buenas nočes] znělo hned na úvod tak krásně. Stačí na to odpovědět jen buenas (něco jako ahoj), nač si komplikovat život. Přitom noches je večer nebo noc. Jakmile už je tma, tak se dá zdravit tímto způsobem. Zatímco si dával záležet, aby mě políbil na obě tváře, všimla jsem si, jak huele bien (hezky voní).

Číšník: ¿Qué tomaís? Zase to magické sloveso tomar – dát si něco. Akorát ve druhé osobě čísla množného.

Dala jsem si paellu [paeja] a sangríu. Energie a rozhovor se nesl spíš v rytmu té sangrie. O dvě hodiny a dva džbánky později už jsem v mobilu nenápadně hledala, co znamená to jeho časté Te quiero. Bylo mi to povědomé. Dopátrala jsem se, že querer je sice sloveso chtít, ale ne chtít fyzicky. Spíš je to milé vyjádření, že mě má rád. Jak jde o amor (lásku), v téhle zemi se čas neztrácí, pomyslím si. Kdyby mě opravdu ”chtěl”, řekl by Te deseo, protože deseo je od slovesa desear, které znamená přát si, ale právě s tím zájmenem te to zcela změní význam.

¡Bésame! Stejně jako v té písničce, byla další jeho věta. Besar je líbat. Zní to jako pesar, což má význam ”vážit něco” (a opět si to nespleťte s českým slovíčkem). Ale zůstaňme u besar. Bésame je pak rozkaz “líbejme se”. Kdy naposled mi tohle někdo rozkázal! A tak jsem poslechla a bylo to de puta madre (mega skvělý).

Zdroj: iGlanc.cz, Hablamos, Ing. Mgr. Václav Bolech, onlinespanelsky