Někdy můžeme žárlit na kamarádku, která se zrovna více přátelí s jinou ženou, někdy na rodiče, protože upřednostňují našeho sourozence před námi samotnými. A v určitých etapách života můžeme pociťovat žárlivost klidně i ve vztahu k vlastním dětem. Těžce neseme fakt, že se pro ně stáváme méně a méně důležitými a že preferují své přátele a následně i své partnery.
Nastavení sebehodnoty
Co je vlastně žárlivost? „Dá se popsat jako směs nepříjemných pocitů a emocí doprovázených různými myšlenkami, domněnkami a scénáři, které si vytváříme v hlavě bez ohledu na to, jestli jsme žena nebo muž,“ říká profesionální kouč žen Lukáš Semerád, který se zabývá mimo jiné žárlivostí v partnerských vztazích. Ze své praxe ví, že jedním z hlavních důvodů, proč ženy žárlí na svého partnera, je jejich vlastní sebevědomí. „Představte si, že nevěříte dostatečně v sebe sama, ve své schopnosti, silné stránky a dovednosti. Nemáte dostatečně vybudovanou vlastní sebehodnotu. Jak potom můžete věřit lidem kolem sebe, tedy i svému partnerovi, když nevěříte sami sobě?”, zamýšlí se profesionální kouč s tím, že když taková žena zažije v partnerském vztahu nevěru, někdy i opakovanou, její už tak nízké sebevědomí klesne ještě níž. Už neví, čemu věřit, žárlí a mnohdy se točí v bludném kruhu, ze kterého nenachází cestu ven.
Vnímání světa v dětství
Podle Lukáše Semeráda žárlivost často souvisí s emocionálními závislostmi, které budujeme zcela nevědomě ve svých vztazích. „Závislostí na dané osobě si často kompenzujeme něco, co nám chybí, čeho máme nedostatek, co si nedovolíme, nebo čeho se bojíme. Důvodů nevědomé tendence vytvářet emocionální závislosti ve vztazích je celá řada,” vysvětluje odborník a dodává, že prapůvod těchto tendencí je třeba hledat daleko v naší minulosti. Musíme se vrátit až do útlého dětství, kde se formuje naše identita, vnímání světa a kde vytváříme svoje vlastní postoje, přesvědčení a vzorce, kterými se následně řídíme v průběhu našich životů. „Rodiče, prarodiče, okolí rodiny ale i kolektiv vrstevníků se na nás může v dětství dopustit řady křivd, ublížení, zrad a mnoha dalšího a to vše se pak stává stavebním kamenem těchto do budoucna nevědomých tendencí, které nás ovlivňují více, než bychom si dokázali vůbec představit,” míní profesionální kouč a doplňuje: „Dnes již víme, že svou roli hraje i dědičnost.”
Žárlivost je (ne)normální
Lukáš Semerád dále popisuje, že často dostává od žen zprávy typu ‚Žárlit je přece normální, protože těm chlapům se nedá věřit’, ‚Už třikrát mě podvedl, tak teď už mu fakt věřit nebudu. Takže žárlivost je pochopitelná.’ Profesionální kouč je však přesvědčen, že žárlivost do kvalitního vztahu vůbec nepatří. „A když říkám vůbec, tak vůbec. Kvalitní vztah totiž stojí na pevných základech, kterými jsou komunikace a zodpovědnost. A když říkám komunikace, tak nemyslím tu povrchní o všedních záležitostech každého dne, ale tu do hloubky. Takovou, kde projevíme svoji zranitelnost a nedokonalost. Tu, kdy umíme říct co cítíme, co potřebujeme, co nám vadí a co nás třeba trápí a to vše bez ohledu na to, co si o tom ten druhý bude myslet,” popisuje správnou partnerskou komunikaci Lukáš Semerád a dodává, že zodpovědností myslí tu za svoje chování, činy, postoje a myšlenky. Ne zodpovědnost za to, co ten druhý udělá, co si bude myslet, jak se bude chovat nebo cítit. To je podle odborníka zase jeho vlastní zodpovědnost. Vždyť i on může otevřeně říct, co opravdu potřebuje. Takový způsob vzájemné komunikace vám může hodně pomoct vybudovat skutečně kvalitní partnerství.
Zdroj: iGlanc.cz, Lukáš Semerád, profesionální kouč žen
