Od roku 1916 každou poslední neděli v říjnu přetočíme čas o hodinu nazpět a až do poslední neděle v březnu žijeme podle zimního času. Zimní čas je přitom ten pravý, standardní. Střídání času se původně zavedlo kvůli šetření energetických zdrojů, ale tahle jeho funkce už je dávno pasé a ještě jsme z toho vždy nějakou dobu rozmrzelí, tak proč v této ”tradici” setrvávat. Zde se poslední roky vedou spory - zda to zrušit a který ze dvou časů zvolit za jediný.
Osobně jsem se vždy dívala jen na to, zda dostanu v noci bonusovou hodinu, nebo o jednu přijdu. Jestli budu muset vstávat za tmy - protože to bytostně nesnáším, anebo kolik denního světla si užiju odpoledne. Nedávno se mi ale dostala do ruky kniha Cirkadiánní kód a ta mi ukázala, jak moc záleží na načasování.
Vnitřní hodiny si narušujeme pořád
Chronobiologie přestává poslední roky být veřejnosti neznámou. Čím dál více si uvědomujeme, jak významnou roli má čas. Konkrétně sjednocení času má za cíl eliminovat negativní dopady, které má na lidské zdraví přetáčení hodinek dvakrát ročně. Jak už totiž možná víte, každý živý organismus má své vnitřní hodiny. Nejsme to jen my lidi, ale i zvířata, rostliny nebo otravné octomilky. A podle těchto vnitřních hodin pracují naše biologické rytmy. Časuje se uvolňování hormonů, energie, pálení tuků, spánek.
Ale zkuste si schválně jeden týden zapisovat, v kolik hodin vstáváte, v kolik jdete spát, v kolik hodin jste si dali první sousto (už i lok čaje nebo kávy se počítá, cokoliv kromě čisté vody), v kolik hodin jste si dali poslední sousto (dokud to víno k večeři nedopijete, není to poslední sousto). Většina z nás najednou uvidí důkaz černé na bílém. I když máte pocit, že je váš denní režim prakticky neměnný, hlavně od pondělí do pátku, kdy se přizpůsobuje pracovní době, zjistíte, že v něm jsou odchylky. Hodina sem, hodina tam, o víkendu bude rozdíl nejmarkantnější. Co to dělá s naším tělem? Neustálou paseku.
Načasování jídla, bdění a spánku
Řekněme, že obvykle snídáte v 8 hodin. Když se tak děje pravidelně, tělo už se na tento okamžik předem nachystá. Počítá s přísunem potravy, nastartuje trávení na plné obrátky, je připravené využít jídlo na maximum. Jenže dostanete od šéfa pokyn, že ve středu musíte přijít do práce dřív, kvůli důležité prezentaci. Takže se tentokrát nasnídáte v 6, kdy na to ovšem trávicí soustava nebyla připravená, protože s jídlem o dvě hodiny dřív nepočítala. Jasně že přežijete, ale dáte tím své trávicí soustavě zároveň pokyn, že má být připravená dřív. Takže začne přeřizovat hodinky. A takhle je to se vším. Stejně významný jako čas snídaně je čas večeře, protože po posledním soustu se tělo pomalu přepíná do režimu úklidu, regenerace a odpočinku. Pokud mu tam v deset nešoupnete misku brambůrek jako překvapení.
Když ráno otevřete oči a na sítnici dopadne první denní světlo, je to jasný signál. Orgány a biologické rytmy v těle dostaly pokyn a seřídily se na nový den. Kdybychom to měli shrnout, změna kteréhokoli ze tří základních rytmů - spánek, načasování jídla a denní aktivity - dovede podobně ovlivnit jakýkoliv váš orgán. Když to o víkendu jdete roztočit do klubu a vrátíte se až nad ránem, je to pro tělo srovnatelné s pásmovou nemocí.
Teď už lépe rozumíte tomu, proč nás ten hodinový posun dvakrát do roka vždy tak rozhodí. Některá sledování dokonce uvádí, že je kvůli tomu větší výskyt srdečních příhod nebo dopravních nehod, depresí, bolestí hlavy a za vinu se mu přikládají i horší školní a pracovní výsledky. Svým počínáním však tělo vystavujeme prudkým změnám prakticky neustále a nijak se nad tím nepozastavujeme, takže jestli to chcete změnit, víte, kde začít.
Důležitost světla pro naše zdraví
Trávit čas venku na světle je potřeba pro získání vitamínu D, ale když ovládnete denní světlo, ovládnete i svoji produktivitu. A když už ne na zdraví, aspoň na výkon by lidé dnes mohli slyšet. Podstatnou část lidských dějin trávili naši předkové venku na denním světle. Dnes tráví průměrný člověk většinu času schovaný uvnitř. Jediný plný kontakt s denním světlem mají někteří pouze cestou k autu.
K práci, k učení, k dobré náladě, k tomu všemu světlo potřebujeme. Je pravděpodobné, že vaše kolegyně, která má stůl přímo u okna, bude častěji v lepším rozpoložení než ta, co sedí tak vzadu, že ani nevidí na nebe. Bude dost možná podávat i lepší výkon a mít lepší nápady. Využijte každou příležitost k tomu, ať se vystavíte dennímu světlu. I kdyby to mělo znamenat, že cestou do práce vystoupíte o zastávku dřív a zbytek dojdete. Těch deset minut pohybu a ještě na světle vás přirozeně nakopne líp než hrnek kafe, ať tomu věříte nebo ne.
Proč chtít zimní čas místo letního?
Když přijde na rozhodnutí, zda zachovat zimní čas nebo letní, většina lidí hlasuje pro letní. Zejména když podobné ankety probíhají v létě. Konečně si po práci užíváme venkovní aktivity, protože máme světlo až do večera. Snáz pak propojíme pracovní a osobní život. Jenže trvalé zavedení letního času by zároveň znamenalo více tmy po ránu během podzimních a zimních dní. A to je problém.
Ranní světlo je pro tělo nesmírně důležité. Bez ranního světla přichází o signál, díky němuž se seřizuje a který je ideální mít už v době probuzení nebo co nejdřív po něm. Po probuzení melanopsin (senzor modrého světla v oku) zachytí jasné světlo. Mozek dostane pokyn, aby přestal produkovat melatonin - spánkový hormon - a začal zvyšovat produkci kortizolu - stresový hormon, který vás probudí a dodá vám pocit bdělosti. Jasné ranní světlo také synchronizuje mozek s denní dobou, takže začne naše efektivita a produktivita stoupat.
Teď si představte, co by to v dlouhodobém horizontu udělalo s námi. Když máme špatně seřízené vnitřní hodiny, není to nic, co by nás zprvu nějak bolelo, už teď ale vědecké výsledky poukazují na to, že hodně civilizačních neduhů a chronických onemocnění (obezita, nespavost, poruchy soustředění, potíže s trávením, migrény, deprese, srdeční choroby, bolesti kloubů…) mohou mít přímou souvislost se špatným načasováním.
Zdroj: iGlanc.cz, kniha Cirkadiánní kód - autor Satchin Panda
