Člověk, který je zvyklý snídat rohlík se šunkou, k obědu mít svíčkovou a k večeři kuřecí křidýlka bude vidět ve veganství jen život plný omezení. Člověk adaptovaný na rostlinnou stravu má ale svým způsobem jídelníček mnohem pestřejší. Veganství totiž není jen o tom, že si odepřete živočišné produkty. Je o objevování nových chutí, vytváření, kreativitě. S těmi pravými znalostmi a nástroji je otevřené experimentování a může se tím pádem stát velmi obohacující a osvěžující cestou, kterou si někdo natolik zamiluje, že už u ní zůstane. První listopad se stal světovým dnem veganství už v 90. letech minulého století a při té příležitosti se podíváme na to, co znamená ”jíst jako vegan”.
Co vegan vlastně (ne)jí
Vegan narozdíl od vegetariána nekonzumuje žádné živočišné produkty. Kromě masa vyřadil ze svého jídelníčku také vejce, mléčné výrobky a většinou i med. Srdce vegana tluče v rytmu rostlinné stravy; obiloviny, luštěniny, houby, barevná zelenina, sladké ovoce, ořechy, tofu, sója a různá semínka. Mnoho veganů vede k jejich stravovacím návykům etická stránka a v takovém případě se rovněž vyhýbají oděvům z kůže a snaží se co nejvíc eliminovat krutost páchanou na zvířatech v jakékoliv oblasti.
Nejhorší způsob, jak se stát veganem
Jestli se chcete stát veganem, nejhorší, co můžete udělat, je ze dne na den překopat jídelníček a radikálně se oprostit od všeho živočišného. V takovém případě totiž kolem vás budou najednou jen samá ”to nesmíš” a brzy svůj nový životní styl vyhodíte do koše. Sama jsem to v minulosti zkusila, protože ráda experimentuji s různými stravovacími styly, a bylo to těžké i v případě, že mě baví vařit a každý den objevovat nové chutě a recepty. A co teprve, když se snažíte prosadit svoji rostlinnou vášeň doma, u méně zaujatých strávníků, kteří jsou odchovaní na typicky české kuchyni. Pak by se vám jako mně mohlo stát, že nadšeně servírujete těstoviny s citronem a bazalkou a dostane se vám odpovědi: „Dnes máme k obědu těstoviny s lístečkama?”
Já vegan nejsem a ambice být jím na 100 % mě nelákají, už se nechci škatulkovat na paleo, low carb, vegan, gluten-free a podobně, když nejsem svázaná zdravotními omezeními. Ráda si dám k snídani míchaná vajíčka, v zimě se zahřeju poctivým hovězím vývarem nebo si dopřeju šťavnatý domácí burger. Na druhou stranu se i tak od veganů ráda učím a v tom si osobně myslím je ten klíč k vyvážené stravě a udržitelnosti, která je s rostlinnou stravou provázaná.
Přestali jsme si masa vážit
Největší potíž vidím v tom, že maso je pro nás jen další úhledně zabalená krabička, nedejbože když je tam kapička krve. Díky tomu se snadno zapomíná, že ta růžová hmota byla dříve součástí živého tvora. Pohled na pravou vesnickou zabijačku by pak nejednoho masožrouta nahned uvedl do rozpaků. Kolik z nás by zvládlo pro maso skutečně zabít vlastníma rukama? V těch krabičkách co čekají v regálech na zákazníka jsme oddělili maso a smrt a pak je snadné zapomenout a přestat si masa vážit.
I bezmasé dny se počítají
Veganství má co nabídnout všem, protože každý bezmasý den se počítá. Nemyslím to tak, že vyměníte klasické párky za sójové. Jakmile se snažíte maso alespoň omezit, najednou zjistíte, že se třeba z hlívy dá připravit parádní guláš, že se dá kafe pít i s ovesným mlékem, které ho navíc přirozeně osladí nebo že černá sůl ”Kala Namak” dokonale nahradí chuť a vůni vajíček, takže v kombinaci s tofu a kurkumou vystřihnete na stůl perfektní (ne)vajíčkovou pomazánku, u níž se vás strávníci budou ptát „Vážně v tom nejsou vajíčka?”. To je to experimentování a kreativita, o které jsem mluvila na začátku. Jídelníček se díky veganství (byť i částečnému) může stát bránou k novým chutím a surovinám. Zároveň nutriční terapeutka říčanské nemocnice poznamenává: „Je potřeba nahlížet na svůj jídelníček komplexně, pokud v něm převládá konzumace nasycených mastných kyselin, které se převážně nacházejí v živočišných potravinách, například v másle, sádle, vejcích, mase, rybách, smetaně, mléce, sýrech a dalších mléčných výrobcích, je žádoucí a prospěšné zařazovat i bezmasé dny,“ dodává Ellen Ondrová.
Pozitivum je i v nižších nákladech. Balení čočky je totiž levnější než kilo masa. Servírovat masový pokrm k obědu i večeři se sakra prodraží. Není divu, že se pak snažíme kupovat maso co nejlevnější, kde je však nižší cena vykoupena kvantitou oproti kvalitě.
Vařit rostlinně neznamená vařit složitě
Můžete namítat, že rostlinná strava je komplikovaná a složitá. Přijde vám jednodušší hodit kuře do trouby a na plotnu dát vařit brambory a je pravda, že u veganství je komplikovanější dosáhnout vyváženého jídelníčku. „Minerály jako železo, zinek a vápník jsou sice v rostlinné stravě obsažené, ovšem kvůli nižší vstřebatelnosti bývají u veganů nedostatkové. Pro minimalizaci uvedených rizik je žádoucí často zařazovat do jídelníčku fortifikované potraviny, což jsou potraviny obohacené o některou výživovou složku, upozorňuje nutriční terapeutka Ellen Ondrová a zároveň dodává, že při veganství je nutné doplňovat i vitamín B12 nebo si hlídat příjem omega-3 mastných kyselin.
Na druhou stranu může být jídelníček právě díky těm omezením pestřejší ve smyslu, že člověk na rostlinné stravě častěji vaří luštěniny, zařazuje do stravy kvalitní tuky a semínka a jí dostatek ovoce a zeleniny. Ze zbytků v kuchyni pak můžete vykouzlit například skvělé kari z červené čočky, kam se perfektně schová už ne úplně čerstvá zelenina.
Myslím, že první a snad i druhý krok už jsme jako lidstvo udělali a brzy se možná dočkáme i toho, že smažák a obalovaný květák nebudou jediná vege jídla v českých restauracích.
Zdroj: iGlanc.cz, nutriční terapeutka Nemocnice AGEL Říčany Bc. Ellen Ondrová
