Běhat jsem začala před osmi lety, abych v sobě zlomila svůj výrazný odpor k tomuhle sportu. Doteď si dobře pamatuju, jak na nás tělocvikář na základce pokřikoval, abysme hnuly zadkem a že tu patnáctistovku prostě musíme uběhnout v určeném limitu. Pro mě to bylo pokaždé utrpení. A tak jsem se rozhodla, že to v sobě zlomím. Ke kulatinám jsem si nadělila kurz běhání pro začátečníky, moc se mi totiž líbily jedny krásné běžecké boty, ale hlavně jsem toužila konečně pochopit, proč běžci v mém okolí pořád mluví o tom, jak jim běh dodává dobrou náladu a vezou se pak na vlně endorfinů.
První tři lekce kurzu mi v hlavě při tréninku (který jsem považovala za neskutečně náročný, protože jsme měly v kuse uběhnout 300 metrů - dneska už se tomu směju) běžela myšlenka, že za ty peníze jsem si mohla koupit něco na sebe a ne tady takhle dobrovolně trpět. Od čtvrté lekce se to zlomilo a já se nemohla dočkat dalších. Zásluhu na tom má určitě moje empatická trenérka, která na nás nijak netlačila, ale snažila se z nás zároveň dostat maximum. Pořád nás motivovala a neustále chválila. Tehdy mi přišlo nemyslitelné, že bych dokázala uběhnout v kuse pět kilometrů, což byla moje meta. No a zvládla jsem to! A co víc, po měsíci běhání ve skupině s ostatními ženami, taky začátečnicemi a s trenérkou po boku jsem uběhla dokonce kilometrů osm, což mi umožnilo zažít tu vytouženou endorfinovou lavinu v ještě mnohem větší intenzitě, než jsem čekala.
Asi by to celé pro mě bylo těžší, kdybych hned do začátku nedostala od své trenérky, zkušené běžkyně Aničky Rohulánové, pár cenných rad. Tady jsou i pro vás:
Nesrovnávejte se s ostatními
Existuje mnoho faktorů, které mohou hrát roli v tom, proč to někomu jde líp než vám. Pokud třeba vaše kamarádka v dětství závodně sportovala, půjde jí běh snadněji než celoživotní nesportovkyni. Ale to neznamená, že se nesportovkyně nemůže naučit běhat! Každý může běhat. Důležitá je i odhodlanost. Každý máme jinou schopnost překonat sám sebe.
V čem mám vyběhnout?
Boty nemusejí být z nejnovější kolekce, ale měly by být běžecké. Jakmile si běh zamilujete, vsaďte na kvalitu, je to investice do vašeho zdraví. Na oblečení stačí i tepláky, jen je to o něco méně pohodlné než speciální běžecký outfit. Oblečte se, jako byste šli na procházku a venku bylo o 5–8 stupňů více. Lepší je několik tenkých vrstev než jedna silná. Pořiďte si vyšší funkční ponožky přes kotníky (v chladu je důležité udržet achillovky v teple). V zimě nasaďte čepici a rukavice.
Co dělat s pícháním v boku
Známe to všichni ze základky – tupé píchání na jedné straně břicha. Důvodem je mělké, nepravidelné dýchání, což může způsobit například moc rychlý běh či rozrušení při běhu. Zklidněte svůj krok a mysl, nadechněte se zhluboka, pomalu do břicha a rychleji vydechněte. Při běhu by se vám břicho mělo vzdouvat jako dítěti.
Kurzy běhání pro ženy s trenérkou jsou vhodné i pro začátečnice
Jak běhat v zimních měsících
Jde to i ve sněhu! Pozor si dejte jen na uklouznutí na ledu. Boty postačí klasické běžecké. Pokud je sychravo nebo drobně prší, co nejméně zastavujte a snažte se udržovat tělo neustále zahřáté. Svůj trénink zakončete protažením v teple a horkou sprchou. Nebo se alespoň převlečte co nejdřív do suchého. Během zimních měsíců nelámejte rychlostní rekordy, ty si nechte až na jaro.
Jak mám jíst a pít?
Jezte nejpozději dvě hodiny před tréninkem a přes den spíš lehčí jídla (ne knedlíky nebo smetanové omáčky). Od rána dostatečně pijte a napijte se před i po běhu. Bez vody to hodinku vydržíte (pokud není zrovna velké letní horko). Do půl hodiny po tréninku je dobré doplnit tělu energii v podobě sacharidů – třeba ovocem.
Být líná je někdy normální
Nenechte se překvapit tím, že se vám po měsíci běhání najednou nebude chtít vyběhnout. Je naprosto v pořádku mít výkyvy v motivaci. Důležité je ale kvůli krátkodobé lenosti nepřestat natrvalo. Dejte si klidně na týden od běhu pauzu, zkuste si bez výčitek zajít na dlouhé procházky a další týden se nechte mile překvapit tím, že budete na běh zase natěšení.
Zdroj: iGlanc.cz, Anna Rohulánová - běžecká trenérka
