Modré zóny jsou kromě těch parkovacích, z nichž nám vstávají vlasy hrůzou, místa, kde se lidé přirozeně dožívají vysokého věku. Mít sté narozeniny tu není nic neobvyklého. Zdejší staříci jsou přitom velmi čilí a aktivní, ne nějací ”dožívači”, které udržují při životě už jen prášky a boží vůle. Žijí podle svého nejlepšího vědomí už celé generace a zdá se, že nevědomky vynalezli recept na dlouhověkost. Jde o různá místa, různé lidi i kultury, přesto v jejich chování můžete vypozorovat určitou shodu.

Zdroj: Youtube

Modré zóny dlouhověkosti

Řecký ostrov Ikaria, italská Sardinie, ostrov Okinawa v Japonsku, Loma Linda v Kalifornii a poloostrov Nicoya na Kostarice. Pět míst na světě, kde se lidé ve zdraví dožívají nebývale vysokého věku. Fascinující je nejen délka jejich života, ale i kvalita života obyvatel nad 90 let. Je zde nižší výskyt kardiovaskulárních onemocnění, lidé i dávno v důchodu pořád pracují a jsou soběstační, řídí firmy nebo jsou sexuálně aktivní. Ale jak je to možné, když neběhají maratony, nekupují si zázračné suplementy, nečtou každý den o nejnovějších studiích, které odhalily, že když budete dělat to a to, předejdete všem nemocem na světě. Američan Dan Buettner je něco jako vyšetřovatel modrých zón. Už před lety se tomu pokusil přijít na kloub a došel k následujícím závěrům, které jsou silné ve své přirozenosti.

Přirozený pohyb

Obyvatelé modrých zón nechodí denně do fitness centra, nejezdí doma na rotopedu, ani neběhají pět kilometrů denně. Oni se místo toho jen přirozeně hýbou. Když jdou do práce, na návštěvu, na jídlo, jdou většinou pěšky a to v jejich případě třeba na ostrově Ikaria nebo na Sardinii znamená i do kopce, takže mají činnost, která podporuje zdraví srdce. Mají své zahrádky, o které se starají, s domácími pracemi jim nepomáhají moderní vymoženosti. Všechno dělají ručně, podle starých postupů. Celodenní pohyb je pro ně normální a udržuje jejich svaly a kosti zdravé.

Životní postoj

To víte, že i obyvatele modrých zón tu a tam něco trápí. Mají stejné stresy jako my, ale zvládají je lépe díky svému životnímu přístupu. Starosti, ty ještě nikdy nic nevyřešily, a proto se snaží být v klidu a drží se svých denních rituálů, které jsou pro ně posvátné, pomáhají jim uvolnit napětí a stres. Spolu s tím se uvolňuje i zánět v těle, který s negativními emocemi souvisí. Nejlépe se odreagují ve společnosti přátel či rodiny, často patří k nějaké náboženské komunitě, když je to potřeba, dají si šlofíka, jdou se pobavit, zatancovat si, zazpívat. Víra, schopnost se uvolnit a hlavně mít smyl života. Takový ten důvod, proč ráno vstáváte z postele. Na Okinawě tomu říkají ikigai, na Kostarice plan de vida, ale význam to má stejný. Každý den využívat všechny dary života.

Jídlo s rozumem

Někdy se o nich mluví také jako o lidech, kteří zapomněli umřít a jejich jídelníček má na tom nepochybně velký podíl. V prvé řadě si vychutnávají skvělé jídlo, skutečné jídlo. Hodně z toho, co jim skončí na talíři, si také sami vypěstovali, takže lokální produkce v té nejvíc bio kvalitě. Převážně je to rostlinná strava, hodně zeleniny, ovoce, celozrnné potraviny, ořechy, semínka a ve velkém i luštěniny. Zbytek tvoří potraviny živočišné, jako ovčí sýry, ryby, vejce a maso.

Na Okinawě se hodně jedí fialové batáty nebo tofu, které je zde jiné než jinde na světě. Na Sardinii, konkrétně v oblasti Barbaglia, se ve velkém setkáte s kváskovým chlebem a těstovinami, na Ikarii najdete syrový med, nepasterizovaný, a rovněž zdejší víno je velmi unikátní v tom, že už po staletí používají stejné hrozny, které sbírají ručně, nepoužívají stroje, ale zato stejný starodávný proces zpracování. Ikarijské víno je čistě přírodní, bez chemikálií, v kombinaci se středomořskou kuchyní zvyšuje vstřebávání antioxidantů. O ikarijském vínu se vskutku dá říct, že je zdravé. Je to jako pít doplněk stravy. Nejde tedy jen o to CO, ale JAK. Výrobní postupy, receptury, klima, to vše je velmi unikátní.

Kromě toho je zásadní i to, co nejedí. Okinawané mají jednoduché pravidlo, tzv. hara hachi bu, které připomíná, že by měli přestat jíst ve chvíli, kdy jsou z 80 % plní. Jedí s rodinou, před jídlem vyjadřují vděk a jedí pomaleji, protože si u jídla povídají. Důsledkem toho všeho se bezmyšlenkovitě nepřejídají.

Životně důležitý kontakt

Poslední základní pilíř zón dlouhověkosti je sounáležitost. Jejich obyvatelé mají velmi silné vazby. Rodina je na prvním místě, její členové drží při sobě, děti mají stárnoucí rodiče nablízku, nedávají je do domova důchodců. Všichni o sebe navzájem pečují, starají se. Také věnují nebývalou pozornost blízkému okruhu známých. Na Okinawě pro to mají slovo moai, jde o okruh přátel na celý život. Být neustále s někým v kontaktu je důležité pro vazby, pohyb i udržování zdravých návyků, abyste se měli komu vypovídat, s kým tančit nebo s kým se zasmát.

Zdroj: iGlanc.cz, Blue Zones, dokument Jak se dožít stovky: Tajemství modrých zón

Související články