Slíbili jste si, že už víckrát ne. Ale zase to na vás přišlo. Stojíte u lednice, v pyžamu, v jedné ruce salám, v druhé čokoláda a zubama držíte sáček brambůrek. Bezmyšlenkovitě do sebe házíte jídlo, sladké se slaným, pěkně na střídačku. S ještě mastnými prsty se dostaví výčitky a pohoršení nad sebou samými. Tohle musí přestat.
Noční ataky lednice
Nemůžete spát, často se budíte, myslíte na jídlo. A tak jdete, vstanete a zkusíte to přejíst. Ukojíte tu touhu a snad zase spokojeně usnete. Po nočním obžerství samozřejmě na snídani nemáte ani pomyšlení. Možná jste jenom rozežraní, ale možná jste nemocní. To vše jsou totiž ve zkratce na úvod příznaky syndromu nočního jedení, anglicky Night Eating Syndrome (NES). Jídlo vám doslova nedá spát.
Poděkujte americkému psychiatrovi Albertu Stunkardovi. Ten jako první definoval poruchy přejídání a tento syndrom konkrétně. Syndrom nočního jedení spadá mezi poruchy příjmu potravy a vyskytuje se spolu s častým přerušováním spánku. K náletům na lednici nemusí nutně docházet jen uprostřed noci, ale klidně i po večeři, kdy do sebe naládujete přinejmenším čtvrtinu celkového denního příjmu, nemůžete usnout, budíte se, přičemž k večernímu či nočnímu jedení spojenému s probouzením dochází alespoň třikrát týdně.
Noční nájezdy na lednici jsou příznakem vážného problému.
Na náměsíčnost to uhrát nezkoušejte. To už bychom zde zabíhali ke spánkové poruše NSRED (Nocturnal sleep-related eating disorder), kdy postižený během jídla spí. Luxuje lednici a vůbec o tom neví. Ovšem lidé se syndromem nočního jedení jsou při vědomí až až, plně si uvědomují to, co právě dělají. Jenom mají nutkavý pocit, že bez jídla nedokážou usnout. Mohou to být nárazově velké porce, nebo několik menších svačinek v průběhu noci. Obvykle se ale jedná o nezvladatelnou chuť na sladké a kalorické bomby.
Odhadem trpí NES asi jeden ze sta a mezi nejčastěji náchylné patří lidé, kteří:
- Trpí nadváhou či obezitou
- Mají deprese a úzkosti, které se v noci zhoršují
- Pravidelně užívají drogy a alkohol
- Trpí jinou poruchou příjmu potravy, například bulimií
Pokud nežijete sami, je víc než pravděpodobné, že si vašich nočních svačinek dřív nebo později všimnou další členové domácnosti. Přesto to není zrovna něco, s čím se chcete hned svěřovat. „Dobré ráno, v noci jsem snědla půlku kachny od oběda.” Víte, že to není správné, ale nemůžete si pomoct. Pak máte výčitky, stydíte se za sebe, jste v rozpacích a smutní. Pokud jsou příčinou vašeho pojídání psychické problémy, ještě se znásobí.
Příprava na spánek
Začít s hledáním příčiny můžete sami. Kofein a alkohol jsou věci, které spánku škodí. Stejně tak náročná fyzická aktivita méně než dvě až tři hodiny před ulehnutím do postele je spíš kontraproduktivní. Již zmiňovaný A. Stunkard viděl souvislost i v narušení cirkadiánního rytmu. Což jsou naše vnitřní hodiny, které řídí, kdy se cítíme unavení, bdělí nebo hladoví. Ovšem s moderními technologiemi se tyto přirozené biorytmy začaly prolínat a způsobují například to, že nám v noci kručí v břiše.
S pravdou ven
Ovšem není pravidlem, že syndrom nočního jedení je vždy spojený jen s pocity hladu, tzv. bílý sex praktikujeme kolikrát jen za účelem zahnání chmur. Stejně tak to může být důsledek snahy o některou z redukčních diet. Přes den se držíte, jíte méně než je třeba a v noci už umíráte hlady.
Ať už tušíte, co je u vás příčinou nebo ne, pokud tento stav trvá týdny či dokonce už měsíce, je vhodné vyhledat odbornou péči. U pacientů se syndromem nočního jedení se obvykle aplikuje kombinace terapeutické léčby, úprava jídla a spánku a antidepresiva. Nejhorší, co můžete udělat, je pokoušet se hlad a nespavost přebít prášky na spaní.
Zdroj: iGlanc.cz, Cleveland Clinic
