Často slýchám od lidí, že skoro nepijí. Když ale jdete víc do hloubky, zjistíte, že jenom některé chvíle za pití nepovažují. Pivo k obědu není pití. To je na trávení. Sklenička vína k večeři není pití. To je na dobrou noc. Podle Světové zdravotnické organizace není žádné bezpečné množství alkoholu, které by nemělo vliv na zdraví. Jinými slovy ”jedna zdravotní doporučená sklenička” neexistuje. I když si to stejně budeme dál namlouvat. Možná proto, pro lepší svědomí, se čím dál častěji uchylujeme druhý měsíc v roce k něčemu, co nazýváme jako ”suchý únor”.
Suchý únor, protože je nejkratší
Suchý únor není ve světě žádná novinka a princip je zcela jednoduchý, vydržet měsíc bez kapky alkoholu. Neznamená to, že budete pít jenom suché bílé. Je to měsíc mezi Vánocemi a Velikonocemi, také je nejkratší, takže odříkání člověka tak nebolí. Navíc držet třeba takový suchý květen, kdy otevírají venkovní zahrádky, by nebylo zrovna strategické, ačkoliv odříct si jednou za čas alkohol má smysl kdykoliv.
Ne, radši knihu
Nealko detox si jednou za čas naordinuji, nejen v únoru. Suchý leden, suchý říjen, suchý březen, duben… Vždy byla motivace zdraví, někdy se směsí výčitek, že si moje tělo nezaslouží, abych ho ničila alkoholem. Když se vás hecne víc, je to vždy lepší. Nejste v tom sami. Akorát se vždy ve skupině najdou slabé články, které to při první příležitosti poruší. O to víc se musí stmelit zbytek. Nejtěžší jsou chvíle, kdy se ostatní jdou bavit a vy si najednou připadáte totálně sociálně vyloučení. A ty přijdou. Přitom vám toho za jediný měsíc v porovnání s ostatními zase tolik neuteče. Vlastně vám neuteče vůbec nic.
Ty nepiješ? A proč to děláš?
Když nejste dost silní, raději zůstaňte celý únor doma a ve večerních hodinách nevycházejte z domu. V opačném případě můžete i tak zamířit ven. Je pravda, že v určité chvíli ostatním přestanete rozumět. Také budete ten podivín, co dělá drahoty a nechce se napít. Kromě toho se připravte na otázky typu: Jsi těhotná? A proč to děláš? Máš problém s pitím?
Mám jen ráda víno, nebo už jsem alkoholička?
Máš problém s pitím? Přiznám se, že byly doby, kdy jsem tuhle otázku pokládala i já sama sobě. Proto jsem ke svým průběžným očistám měla další důvod. Chtěla jsem si dokázat, že na tom ještě nejsem tak špatně, že bych měsíc nevydržela střízlivá… V redakci máme kolegyni, určitě ji znáte. Jmenuje se Lucie Šaléová a začátkem ledna to bylo přesně šest let, kdy sekla s alkoholem. Lucka problém měla a už byl neúnosný, ale zvládla to a dnes je nejen skrze svůj podcast (ne!)ZÁVISLÁ světýlkem naděje pro ostatní. Právě k příležitosti brzkého suchého února jsem ji na téma alkohol vyzpovídala.
Kdy ses poprvé rozhodla, že zkusíš držet suchý únor? Bylo to už v době, kdy jsi tušila, že máš problém s alkoholem? Nebo jsi to například právě díky suchému únoru zjistila?
Zkoušela jsem to dvakrát během své "kariéry" alkoholičky. To už jsem tušila, že se mnou něco není v pořádku, tak jsem to z hecu chtěla vyzkoušet. Ale ani jednou jsem to nevydržela. Skončila jsem vždy po týdnu, kdy jsem se potřebovala zase opít. To mě vlastně utvrdilo v tom, že mám vážný problém. Ale trvalo mi dlouho, než jsem to řekla nahlas a začala s tím něco dělat.
Co považuješ nejtěžší na odvykání alkoholu? Cítíš se například sociálně vyřazená nebo ti alkohol občas chybí?
Určitě ten sociální problém je tam velký. Najednou jsem pro své "kamarády" byla nudná holka, která jim nerozumí. Hodně jsem se na začátku abstinence stáhla a byla skoro pořád doma. Nechtěla jsem, aby mě to někde lákalo. Měla jsem spoustu míst, kde se mi vracely vzpomínky, jak jsem se tam opila. Chtěla jsem se bažení po alkoholu vyhnout a minimalizovat chutě na alkohol. Ale je pravda, že to občas přicházelo. Přece jen jsem s alkoholem žila dlouhých 18 let, takže ze začátku to bažení bylo. Naštěstí jsem to zaháněla sportem, který mi dodával potřebné endorfiny. Teď už si na pití ani nevzpomenu.
Co byl ten nejsilnější impuls, motivace, že jsi přestala pít? Nebo už se toho zkrátka nahromadilo příliš?
Dlouho jsem věděla, že mám ten problém, ale strašně jsem se styděla to někomu říct. Vůbec to přiznat nahlas, to si myslím, že je na tom všem nejtěžší. Přiznat, že jsem zklamala. Ale můj partner a otec mého syna bouchnul do stolu a řekl, že takhle to už dál nejde. Dal mi ultimátum, že buď přestanu pít, nebo vezme syna a odejdou ode mě. To se ve mně něco zlomilo a už jsem dál takhle žít nechtěla. Bez rodiny bych to nedala.
Chceš si připomínat, jak dopadlo tvé poslední pořádné opití? Vybavíš si ho vůbec?
Bohužel vybavím, i když jen částečně. Spoustu věcí mi řekl můj partner po té události. Šli jsme s přáteli na večeři a pak do kina. Už jen na té večeři jsem vypila lahev bílého vína. Pak jsem dostala nápad, že si vezmeme do kina další lahev, kterou jsem také zdárně vypila skoro celou sama a hnala přítele pro další. Do toho jsem tam začala během filmu tancovat, vykřikovat, házet popcorn, dělat bordel a třešnička na dortu byla ta, že jsem si tam chtěla zapálit cigaretu. To už mě odtáhli pryč. Jak jsem se dostala do postele si nepamatuji. Ale pamatuji si dodnes na to ráno, jak jsem měla šílenou depku z toho, co jsem to zase provedla. Bylo mi na umření a do toho přišlo to ultimátum od partnera. Naštěstí jsem vzala poslední zbytky rozumu do hrsti a začala jsem ten problém řešit.
Řekla bys, že alkoholismus nutně pramení z traumatu?
Nechci to zobecňovat, ale u mě určitě ano. Trauma z dětství, špatný vztah s mámou, která od nás pořád odcházela a vracela se pak zpět, ve mně zanechal hlubokou bolest a šrámy, kterou já sama nedokázala identifikovat. A tu bolest jsem začala přepíjet. Zjistila jsem, že alkohol mi na to pomáhá, že konečně cítím tu vnitřní svobodu, po které jsem toužila.
Když si pravidelně dávám doma skleničku k večeři, ne za účelem se opít, ale prostě mi to chutná, baví mě to, přijde mi, že to k pohodovému večeru patří, dá se už tento zvyk považovat za formu alkoholismu? Mám problém?
Když je to každý den, už je to na pováženou. Ale nemyslím si, že by to byl velký problém. Když to dokážeš udržet opravdu jen u té jedné skleničky a nemáš bažení si dát další (to bych měla já), tak bych to zas tak neřešila. Ale zkusila bych právě ten suchý únor být měsíc bez toho a uvidíš, jestli to vydržíš. Když jo, tak můžeš být opravdu v klidu.
Ve svém podcastu (ne!)ZÁVISLÁ zmiňuješ, že střízlivý život je super. Jaké jsou podle tebe dlouhodobé benefity nepití alkoholu?
Jakmile jsem přestala pít, mé tělo začalo fungovat jinak. Nejenže jsem zhubla, protože jsem přestala být oteklá, ale moje paměť a můj mozek zajásaly. Najednou jsem zvládala víc věcí najednou, vše si pamatovala, práci jsem udělala rychleji než dřív. A celkově psychika se mi zlepšila. Co si budeme povídat, alkohol vás sice na chvíli vynese do výšin a myslíte si, že je to krásný pocit, ale o to vám víc pak vezme. Kdo by si nepamatoval ta rána, kdy máte nejen normální kocovinu, ale i tu morální. A já ji měla opravdu silnou. Byly momenty, kdy jsem chtěla skočit z balkonu. To už se mě naštěstí netýká.
Zdroj: iGlanc.cz, World Health Organization
