Šedesát minut. Přesně tolik času by podle Světové zdravotnické organizace měly děti každý den věnovat kontinuálnímu pohybu. Realita ovšem často pokulhává. Neznamená to ale, že byste dítko dennodenně museli napasovat do organizované aktivity. Značnou část sportovního vyžití by měla zastat rodina, a to v podobě procházek, výletů, cykloturistiky nebo hraní si na hřišti. Počítá se i tělocvik ve škole.

Při výběru sportovního kroužku zohledněte věk a schopnosti potomka, ale i jeho koníčky. Pro nejmenší děti do sedmi let je kroužek dvakrát týdně akorát. „Trénink má mít pestrý intervalový charakter odpovídající věku – střídavá intenzita v různých blocích od dvaceti vteřin do minuty. Měl by mít formu hry a různých úkolů, které děti povedou k pohybu a k přemýšlení. Třicet minut běhání nebo skákání pak uběhne raz dva,“ říká Mikuláš Hank, pracovník Laboratoře sportovní motoriky na pražské FTVS.

V útlém věku upřednostňujte všestranný kroužek, který položí základ pozdější specializaci. Dítě o nic nepřijde, naopak. „Žijeme v extrému. Jedno dítě má pohybu nedostatek a druhé až příliš a mnohdy jednostranného. Přitom svalové a posturální dysbalance, které vznikají přizpůsobením se nerovnoměrné zátěži, zvyšují až třikrát riziko zranění a nevyváženosti tělesného vývinu. Zdravotní problémy se nemusejí projevit hned. Všestrannost neslouží jen ke sportovnímu výkonu, ale hlavně k plnohodnotnému zdravému, přirozenému růstu,“ nastiňuje odborník a pokračuje: „I když je z hlediska tréninku určitá dávka specializace nutná, otázkou je, do jaké míry a jestli je skutečně nezbytné hluboce specializovat děti už od věku pěti šesti let.“

Hodně se o tom mluví u malých hokejistů. Myšlenka rané specializace totiž není nutně špatná, ale… Bohužel v praxi se často trenéři zaměřují na výkonnost a výsledky, zatímco na doplňkové aktivity a kompenzaci se už nedostává. „Základním konceptem rané specializace je brzké rozpoznání a rozvoj talentu dítěte v jednom sportu na úkor participace v dalších sportech. Primární idea v sobě nesla hluboce zakomponovaný všestranně doplňkový trénink, který stále dodržují rozvojové akademie sportů v Norsku nebo Nizozemsku. Ovšem u nás, z drtivé části pro nedostatek času nebo financí, je v tréninku tato složka kompenzace všestrannosti minimalizována nebo chybí úplně. Navíc jen půl procenta dětí se následně dostane do profesionálního sportu, o který tak těžce od šesti let ‚bojují‘,“ uzavírá Hank.

Vybrat ratolesti jeden či dva konkrétní sporty má smysl nejdříve od 6 let. Kroužky by měly být odlišně zaměřené – třeba gymnastika a košíková. Vhodným doplňkem je vždy plavání.

Aby sport bavil:

Nespěchejte

S pohybově zaměřeným kroužkem lze začít už ve věku kolem dvou, tří let. Mělo by ovšem jít o všestrannou aktivitu.

Jděte příkladem

Hýbejte se s dětmi. Hnacím motorem může být i oblíbený sportovec nebo kroužek, kam chodí kamarád/ka.

Zvažte finance

Ano, některé kroužky jsou drahé. Ale jsou i ty finančně dostupné, například kroužky organizované přímo školou, Sokolem či domy dětí a mládeže.

Neupínejte se na talent

Spíš než talent je pro úspěch ve sportu klíčové, aby dítě aktivita bavila, aby na ně nebyl kladen tlak a aby mělo vůli a motivaci.

Otestujte prostředí

Je dobré si domluvit lekci na zkoušku. Pozorujte, jak kroužek probíhá a jak se ke svěřencům chová trenér.

Nedělejte taxikáře

Nejlepší je, když kroužek probíhá v místě, kam se dítě pěšky či veřejnou dopravou dostane samo. I chůze je navíc vítaný pohyb.

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, HomeFitnessProject.cz