Oxidační nebo oxidativní stres je krásný příklad toho, jak moc je rovnováha v našem těle důležitá. V tomto článku se v souvislosti s ním budeme zabývat dvěma hlavními pojmy, a těmi jsou volné radikály a antioxidanty. Mohli bychom je označit za dobré a špatné, ať je to jednodušší, ale to bychom vlastně tak trochu lhali.

Co je to oxidační stres?

Oxidační stres vzniká, když produkce reaktivních forem kyslíku (volných radikálů) převáží vnitřní antioxidační obranu, a to jsme hodně struční. Jedná se totiž o velmi složitý proces. Představte si ho však jako nerovnováhu, kdy tělo ztrácí schopnost se s volnými radikály vyrovnat a detoxikovat jejich škodlivý vliv. K tomu používá antioxidanty, které jsou fanouškům zdravého životního stylu víc než dobře známé.

Oxidanty versus antioxidanty

V těle neustále probíhá přirozený obranný proces, který nevnímáme. Jsme neustále pod palbou oxidačních látek (oxidantů). Stačí když popíjíte alkoholický koktejl na sluníčku, aniž byste se namazali opalovacím krémem. A už má tělo o práci postaráno. Když je oxidantů moc, vede to k nadměrné tvorbě volných radikálů, které pak v těle vesele atakují zdravé buňky. Jako armáda spasitelů nastupují antioxidanty. Ty nás posilují a zároveň neutralizují škodlivé účinky volných radikálů, které do organismu pronikají zvenčí. Hodně laicky řečeno tu tedy máme dobré bojovníky - antioxidanty a jejich nepřátele - volné radikály. Není to ale tak, že by volné radikály pouze škodily. K tomu se později dostaneme.

Odkud se volné radikály berou

Nejzákeřnější na volných radikálech je, že napadají a ničí zdravé buňky, a náš životní styl jejich množství ovlivňuje. Už jsme tu nastínili situaci s alkoholem a UV zářením. Spadá sem ale všechno od znečištěného ovzduší, psychické (ne)pohody, málo pohybu, moc pohybu, přes nezdravý jídelníček až po konzumaci drog a bafání cigaretového dýmu. Volným radikálům se proto jen velmi těžko vyhnete. Tím spíš je nutné dbát na prevenci.

Antioxidanty

Na vzniku oxidačního stresu se člověk sice podílí sám, ale stejně tak máme ve vlastních rukou moc posílit naši armádu bojovníků - antioxidantů - které volným radikálům dají co proto. Obsah antioxidantů se u potravin pravidelně vyzdvihuje a teď už přesně budete vědět proč. Mohou zpomalit nebo dokonce zastavit poškození buněk způsobené volnými radikály.

Lidské tělo je jako chemická továrna, která nestále pracuje na rovnováze, a dokáže si vytvářet antioxidanty vlastní, například glutathion. Jejich příjem, ať už v živočišné či rostlinné stravě, je však nezbytný. Velmi bohaté na antioxidanty jsou borůvky, maliny, ostružiny a jahody. Dále citrusy, zelený čaj, špenát, fazole, pekanové ořechy nebo kakao.

Když dojde na nejhorší

Vzhledem k naší touze po věčném mládí a kráse začneme výhružkami o tom, že oxidační stres způsobuje předčasné stárnutí a ještě horší je, že si za něj vlastně můžeme sami. Vědomě i nevědomě, pokud nedojde k včasnému zásahu formou posílení přirozené ochrany, dosáhne oxidační stres úrovně, kterou už tělo nezvládne. Důsledkem jsou horší věci než několik vrásek, ale celá řada onemocnění, mezi které patří:

  • Deprese
  • Zánětlivá onemocnění
  • Projevy podobné alergiím
  • Parkinsonova choroba
  • Alzheimerova choroba
  • Ateroskleróza
  • Srdeční choroby
  • Chronický únavový syndrom
  • Zánětlivá onemocnění
  • Autoimunitní choroby, nádory a další

Kdy je oxidační stres prospěšný

Těžko uvěřit po celém tom dosavadním výčtu, ale v únosné míře dokážou být volné radikály přece jen prospěšné a zdravé. Paradoxně napomáhají ochraně zdravého organismu a jsou nepostradatelnou součástí života každé buňky. Příkladem jsou situace, kdy u nás mírná zátěž (typickým příkladem je sport) vyvolává proces adaptace. Během ní se zvýší produkce antioxidantů a s tím obranyschopnost buňky. Všechny adaptivní reakce na zátěž zpomalují stárnutí, zvyšují obranyschopnost organismu a chrání tak před řadou civilizačních chorob. Tím jsme se zase dostali k významu rovnováhy a tím také skončíme.

Zdroj: iGlanc.cz, Blendea, Mindset