Paní doktorko, je obezita stále tak závažným onemocněním?
Nejen závažným, ale řekla bych, že čím dál závažnějším. Jednak se zvyšuje větší množství lidí s obezitou celkově, za druhé se zvyšuje počet lidí s tou nejzávažnější mírou obezity. Čili jsme jako národ stále objemnější a tím pádem nemocnější, a to je to, co nás trápí. Obezita je nemoc, která vyvolává další nemoci.
Kde si myslíte, že je ten "zakopaný pes"? Proč jako národ tloustneme?
To je dobrá otázka. Říkám tomu "příliš mnoho mamutů". Na každém rohu máme „mamuta“. Všude je nabídka lákavých potravin, po kterých bažíme. Na sladké a tučné existuje návyk našeho mozku. Bažíme po tom jako po droze a je navíc to lehce dostupné. I finančně. Vemte si, že ty nejlevnější potraviny jsou ty nejméně zdravé. Biftek a losos budou stát jiné peníze. Nabídka potravin je obrovská. Druhý faktor je to, že se málo hýbeme, protože máme sedavá zaměstnání, všichni se dopravujeme metrem, v horším případě autem. Kdo dnes chodí ještě pěšky? Uměle si vyrábíme sport ve fitku nebo procházkou o víkendu. Pohybu je opravdu málo, to vidíme zejména u dětí. Třetí věc je genetika. Každému z nás je dáno, ke které váze budeme po většinu života inklinovat, ať děláme, co děláme. Tím jsme možná měli začít.
I když má člověk v genech nadváhu, dá se to léčit. Jak taková léčba vypadá?
Vždycky se s tím dá něco dělat. Řekněme do určité míry. Nikdy to nebude tak, že ze 180 kilové ženy vyrobíme „tenkou žínku, která se schová za stéblo trávy“. To asi nepůjde, protože genetika nám dá určitý strop. Ale určitě může zhubnout natolik, aby byla zdravější. To znamená mínus deset až patnáct procent hmotnosti. Když 150 kilová žena zhubne 15-20 kilo, považujeme to za extrémní úspěch. Víme, že zasáhla všechny svoje komorbidity, jako je cukrovka, vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol a další nemoci z toho plynoucí. Musíme začít tím, že si stanovíme reálné cíle. S pomocí nutričních terapeutů a psychologů rozplétáme, kde jsou chyby. Nastavujeme nový režim a léčíme komorbidity, abychom před sebou měli dobře zaléčeného pacienta. Až zvládneme tyto dvě fáze, nastává fáze třetí, kdy můžeme přidat léky na hubnutí nebo nabídnout pacientovi chirurgické léčení obezity.
To znamená podvázání či odstranění kusu žaludku?
Podvázání žaludku je takové hezké synonymum k veškerým bariatrickým operacím. Ale vlastně to znamená bandáž žaludku, což je ale operace, která je na ústupu. Používá se už 20 let, teď ta křivka těchto výkonů prudce padá dolů. Nejčastější výkon v České republice i ve světě je tzv. tubulizace žaludku, kdy se laparoskopicky odstraní část žaludku.
Jaký názor jako lékařka máte na léky na hubnutí?
Jsou bezvadné a velmi to podporuji. Doufám, že se zlomí to stigma toho, že je to něco nepatřičného. Není to o tom, že je někdo nezodpovědný, nemá vůli, nedokáže to sám, a proto si musí pomoct a bere léky, to je špatný závěr. Když na to takto nahlíží laik, říkám si, že to chce čas, ale v současné době by na to neměl takto pohlížet lékař. Skupina léků, která se používá čím dál tím víc, jsou léky, které se už roky používají k léčbě diabetu. Tyto léky pomáhají hubnutí tím, že snižují chut, hlad a bažení po jídle. Ale zároveň tím lékem snižujeme tlak, cholesterol, cukrovku nebo oddalujeme nástup cukrovky. Jsou to velmi dobré metabolické léky, my jimi snižujeme úmrtnost na různá kardiovaskulární onemocnění. Pomáháme pacientům komplexně.
Ten lék na cukrovku, který snižuje váhu, je velkým trendem i ve světě. Ale zneužívají ho i ženy, které jsou štíhlé.
To je druhý problém. Indikace léků je buď obezita, to znamená BMI nad 30, nebo pro vyšší stupně nadváhy, to znamená BMI nad 27, s minimálně jednou komorbiditou, což znamená, že pacient má vysoký krevní tlak či cholesterol. Ale neměli by ten lék užívat lidé s BMI pod 25, to je samozřejmě špatně.
Jak se léčí děti s obezitou?
Jsem ráda, že nejsem dětský endokrinolog, protože to je strašně těžké téma. Jednak genetická linka je silná a navíc často to dítě vyrůstá v obezitogenním prostředí, takže kopíruje ty chyby, které dělá obézní maminka či obézní tatínek. Chudák dítě má sedmdesáti procentní pravděpodobnost, že bude v dospělosti také obézní. Kopíruje ty špatné návyky, než si uvědomí, že to není v pořádku, je mu 18 let a váží 130 kilo. Pak se dostává do naší péče. Dětští obezitologové mají extrémně těžkou práci. I když vyloučí všechny sekundární příčiny obezity, třeba hormonální, což vidíme jen velmi zřídka, tak musí začít edukovat k novému životnímu stylu celou rodinu. S dítětem by měla kooperovat celá rodina, ale to se děje velmi, velmi zřídka. Ale naštěstí ty léky, které jsme teď jmenovali, můžeme používat pro děti už od 12 let. To je velká výhoda.
Zdroj: iGlanc.cz
