Je mateřství takové, jaké jste očekávala?

Vůbec. Raději jsem žádná očekávání neměla, protože je to moje první dítě. Ani jsem nechtěla vědět, jak to mají ostatní, abych pak nebyla zklamaná. Možná jsem si zpočátku myslela, že bude mateřství víc pohodové. Vysnila jsem si, jak budeme chodit s kočárkem po kavárničkách. Ale Mia kočárek od začátku nesnášela. Nechtěla v něm ležet. To bylo náročné. Hlavně mateřská není dovolená, člověk si příliš neodpočine, ale samozřejmě jsem nečekala ani procházku růžovým sadem.

Zase vám dělá radost a vy s dcerou trávíte opravdu hodně času…

Jsem s ní nonstop. Tak jsem si to od začátku nastavila a jsem ráda. Těší mě, že pro to mají pochopení i ostatní, třeba klienti. Pořád kojím, proto bez ní nikam nemůžu a ani bych ji nezvládla na dva tři dny opustit. Jsme na sebe fixované už rok a půl, ale jak říkám, tak jsem to chtěla. Je to vzácné období. Nikdy nevíme, zda ho prožijeme znovu. A hlavně, to asi pochopí jenom mámy, s ní je každý den jiný. Řekne nové slovo, naučí se nový obličej a já bych nerada, aby mi o tom říkaly chůvy nebo babičky. Nechci si za pár let sednout s pláčem a litovat, že jsem u toho nebyla.

Změnil se po porodu významně váš přístup k vlastnímu tělu?

Určitě. Bylo neskutečný sledovat, co tělo dokáže, a já jsem mu nesmírně vděčná. I za to, že už můžu rok a půl kojit, což je v dnešní době skoro zázrak, když se rozhlédnu kolem sebe. Po porodu jsem odložila formu stranou. Priorita byla dát tělu především to, co potřebuje. Kdybych byla těhotná ve dvaceti, možná by to dopadlo trochu jinak, než když jsem byla těhotná ve třiceti. Za svůj život už jsem se svým tělem hodně zažila, teď už to tolik nehrotím. Jistě, mám velký energetický výdej, kojím, s malou se nezastavím, ale poprvé absolutně neřeším postavu. Hlava je v klidu, tělo uvolněný, a přitom obleču džíny, co jsem neoblékla ani před porodem.

Možná se pletu, ale mně nepřipadáte jako typ, co by měl tendenci tloustnout.

To já se s kily navíc jenom nefotím. (smích) Určitě v tom jsou geny, protože moje maminka vypadá perfektně. Také se odmalička věnuji sportu, na což si tělo navykne. Ale nedá se na to spoléhat. Myslela jsem, že můžu sníst všechno, ale když jsem se stěhovala za partnerem, v té zamilovanosti jsem se s ním jenom cpala a cestovala. Nic moc jsem nedělala a začalo to být vidět. Přibrala jsem asi pět kilo a najednou měla celulitidu. Takže postavu opravdu nemám zadarmo. Na druhou stranu, já jsem dříč. Prostě mě to baví.

Teď vypadá vaše sportovní rutina jak?

Tak, že to rutina moc není. První rok jsem se s malou nedostala k ničemu. Neměla jsem na to chuť ani energii. Navíc jsem se bála, abych měla dost mléka při velkém výdeji. Teď je malá větší, tak ji ráno nechám na hodinu tatínkovi a jdu si zaběhat. Vrátím se domů a cvičím na zahradě. Mia kolem mě běhá, občas mi něco přinese, do toho na mě skáče pes. Ale vůbec mi nevadí, že místo čtyř opakování udělám jen dvě. Do toho třikrát přeruším. Hlavní je, že něco dělám. Ale spoléhám především na ten běh, který miluju. I na dovolené mám s sebou běžecké boty a oblečení.

Počítáte kalorie? Protože v jednom rozhovoru jste zmiňovala, že jste v dospívání svoje tělo hodně týrala…

Nepočítám. Když jsem byla mladá, běhala jsem na pásu a fakt čekala, dokud tam neuvidím těch pět set kalorií. Byla jsem hloupá a můžu být jenom vděčná, že jsem vůbec mohla otěhotnět. Že jsem zdravá a nemám žádné následky. Hodně jsem cestovala s modelingem a řešit ve třinácti letech drastické diety je špatný. Pak jsem to naštěstí trochu pochopila, ale v šestnácti jsem do toho znovu spadla, a to už jsem tělo týrala opravdu dost. Nejdřív jsem jedla jen jedno jablko za den, pak dokonce už jen půl jablka. Do toho jsem měla velký výdej… skončila jsem v nemocnici a to mi otevřelo oči. Není důležité, co po mně chtějí ostatní, jak by podle nich mělo mé tělo vypadat. Ale abych já byla se svým tělem spokojená. Možná dobře, že jsem dostala od života nafackováno tak brzo. Naštěstí všechno dobře dopadlo a já už se k tomu nikdy nevrátila, i když jsem v období Miss své tělo zase hodně týrala sportem. Pak mi praskaly svaly, protože byly přetížený. Takže dala jsem mu zabrat. Teď už je mi přes třicet a přesně vím, co dělat a co nedělat.

Máte oblíbené jídlo?

Ježišmarjá a kolik! Oni si všichni myslí, že nejím, nebo že jím málo. Můj přítel by jim řekl, jaká je pravda, protože ani on to občas nechápe. Mám nonstop chutě, jako kdybych byla těhotná. Miluju fast foody, to zkrátka člověk jednou za čas uletí. Potom sushi, které jsem hodně jedla v zahraničí. Jsem napůl Slovenka, takže miluju slovenský jídlo, halušky. Babička vždy nakrájí klobásky a sýry – my tomu říkáme fitness talíř. Takové slovenské tapas! Sladké pečivo, teplý croissant a buchty… došla jsem do fáze, kdy mám jídlo opravdu ráda a vychutnávám si ho.

Kdo u vás doma vaří?

Já. Přítel v létě griluje a já vařím nonstop. Ale mám to ráda, zkouším nové recepty a starám se o lidi.

V oblasti fitness a zdraví koluje mnoho nepravd a hloupostí. Čím by se podle vás ostatní neměli řídit?

Člověk by měl nejdřív hodně věcí vyzkoušet a najít si to, co mu nejvíc vyhovuje. Každé tělo je jiné. Na někoho platí sedy lehy a bude mít břišáky. Na někoho to nefunguje vůbec. Tak je to se vším. Také nechtějte zázraky za měsíc, protože výsledky se mohou ukázat klidně za půl roku nebo déle. Nevěřte na zázračné diety, pilulky, spalovače. Vím, proč to říkám, sama jsem si spoustu věcí zkusila. Nic takovýho není, a když už, pak je to chvilkového charakteru a pro tělo to není zdravé. Dělejte pohyb s láskou a nestresujte se, pak teprve můžou být výsledky stoprocentní. Úplně největší blbost je cvičit a nejíst. Možná zhubnete, ale ničíte své tělo a pak to bude ještě horší. Navíc, pokud chcete mít six-pack, tak ten se musí z něčeho vytvořit. A další, za mě extrémně důležitá věc, pokud jdeme do fitka nebo podle někoho cvičíme, tak je důležité, jak ten trenér vypadá. Když chci mít velký zadek a svaly, nemůžu cvičit pilates podle hubené dívky a naopak.

Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc