Čtyřicetiletá Dominika Trčková toužila jako malá po kariéře herečky. Tento sen se jí sice nesplnil, přesto se jí daří lidem zprostředkovávat nevšední příběhy a nové pohledy na zdánlivě známé věci. V současnosti svou podcastovou sérií Plodné hovory pro všechny, kteří jsou už dlouho na cestě za vysněným miminkem.
Sama totiž z vlastní zkušenosti ví, jak bolavé toto téma dokáže bohužel být. „Roky jsme s manželem doufali, že k nám miminko přijde přirozenou cestou, roky jsme zkoušeli všechny možné způsoby. Nepovedlo se a museli jsme podstoupit umělé oplodnění. Bylo to psychicky i fyzicky opravdu náročné období. Rok jsme chodili na kliniku reprodukční medicíny. Půl roku před naším úspěšným IVF jsem řešila funkční výživu, gynekologickou fyzioterapii, psychosomatiku a zadařilo se. Přišlo mi líto, že by se informace nedostaly k dalším lidem, a tak jsem se rozhodla založit podcast, kde zpovídám odborníky, kteří nám pomáhali a zároveň odhaluji náš příběh. Na instagramu Plodné hovory se vytvořila skvělá komunita. Přála jsem si pomoci alespoň jedné ženě. A v tuto chvíli už vím o dvou ženách, které našly na těhotenském testu dvě čárky, což mě utvrdilo v tom, že to má smysl,“ vypráví Dominika. Dlouhé a náročné období ji prý naučilo trpělivosti a chtěla by tuto dovednost připomenout i ostatním ženám s povzbuzením, aby se nevzdávaly naděje. Dominika se po šesti letech čekání přece jen dočkala a porodila syna Kristiána. „Je to úplně jiný druh lásky, nepoznaný, úžasný. Fascinuje mě ten neskutečný pokrok, který děti od narození do tří let udělají. Jsem šťastná, že u těchto okamžiků můžu být,“ popisuje a zároveň dodává, že je nová role opět náročná ale jiným způsobem.
Související články
PŘÍBĚHY O DALEKÝCH CESTÁCH
Než se Dominice podařilo otěhotnět, pomáhalo jí objevování nových míst a postupně z této vášně vznikl cestovatelský blog. „Začala jsem ho psát, když jsme jeli s manželem na tříměsíční cestu za poznáním po jihovýchodní Asii. Musím říct, že mě uchvátila Barma, nádherná země a lidé. A taky mě moc bavilo, když jsme se vydali na Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostela,“ říká. Zároveň doplňuje, že má za sebou novou cestovatelskou zkušenost. Ne jako poutnice ani jako klasická turistka, ale jako běžkyně. „Teď jsem trénovala na svůj první půlmaraton v Berlíně. Nikdy jsem moc neběhala, a tak jsem šťastná, že jsem to zvládla,“ dodává Dominika. Nový druh cestování ovšem zažívá hlavně díky svému dvouapůlročnímu synovi, se kterým vyrazila poprvé do zahraničí v jeho sedmi měsících a naposledy společně strávili během letošní zimy měsíc a půl na španělském ostrově Tenerife. Zatímco ještě před mateřstvím bylo podle Dominiky cestování spíš o jasných plánech a turistických cílech, s malým dítětem si užívá pomalé tempo bez zbytečného spěchu a čas tráví poznáváním jednoho místa. „Za těch pár týdnů už znáte místního prodavače zeleniny i řezníka a nahlédnete pod pokličku samotného místa. Dělá mi radost pozorovat Kristiánka, jak je šťastný,“ popisuje.
Související články
KNIHA O LASKAVOSTI
Dominiku Trčkovou navíc vždycky fascinovaly příběhy obyčejných lidí, kteří se rozhodli měnit věci k lepšímu, a několik let proto měla v Nadaci Lilie & Karla Janečkových jako koordinátorka na starosti projekt Laskavec. Díky rozhovorům s lidmi, kteří byli oceňováni za dobré skutky, si Dominika uvědomila, že svět může změnit každý z nás, a uzrála v ní myšlenka všechny inspirativní příběhy sepsat. „Kniha Laskavci vznikla z projektu Laskavec, který oceňuje lidi za jejich nezištné laskavé skutky. Je to sedm příběhů, inspirativních rozhovorů a pohledů na to, jak ze světa kolem nás učinit lepší místo pro život. Ke každé knize jsou připojeny dárky – pohled, kterým můžete potěšit někoho dalšího, a semínka rostliny laskavec k pěstování zapracovaná v ručním papíru,“ vypráví. Na otázku, který z příběhů s ní nejvíce rezonuje, prý nedokáže odpovědět, protože má ráda všechny. „Je tam holčina, která ve třiadvaceti letech postavila školu pro chudé děti v Kambodži. Dále příběh ženy, která založila Adventní běhání, které pomáhá postiženým dětem. Mám ráda i příběh holek, které otevřely útulek pro pejsky Voříškov. Možná budete znát projekt Ježíškova vnoučata, který myslí na opuštěné seniory, nebo příběh mladého podnikatele, který v Brně založil tzv. Dobrokávu,“ vyjmenovává a dodává, že bez laskavosti můžeme jako lidé jen těžko fungovat. Je to prý totiž dovednost, která může zachránit svět. „Z vyprávění laskavých lidí jsem si odnesla to, že pomáhat může opravdu každý, stačí mít skvělý nápad a chuť měnit věci k dobrému,“ uzavírá Dominika.
A kde by se ráda viděla za deset let? Ve zdraví po boku svého syna a muže a nejlépe s prací, kde bude moci pomáhat ostatním.
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, podcast plodnehovory
