Moniko, jsme na křtu knihy. Teď je velký trend, že i herci se stávají spisovateli. Chtěla byste také napsat knihu?
Rozhodně ne. Mám moc ráda knížky, moc ráda je čtu, ale jedinou zkušenost se psaním jsem měla, když jsem psala magisterskou práci, předtím balakářku a ještě na konzervatoři. Bylo to pro mě takové utrpení, že do budoucna takových deset let nebude nic psát.
Když se vrátím k té křtěné knížce, která je o houbách, tak se musím zeptat, jestli vy sama ráda chodíte na houby?
Jsem z Krkonoš, narodila jsem se tam, mám tam rodinu. Naše rodina má chalupu, spíš takový barák, kousek od Dvora Králové. Máme to v takové malé vesnici úplně nahoře, vedle máme pole a zatím je hned les. Takže já celé dětství trávila s babičkou v tom lese na borůvkách, na houbách, tudíž jsem velký houbař. Navíc se musím přiznat, že miluji, když sbírám něco z lesa. Nechci říct, že je to kvůli tomu, že je to zadarmo, ale baví mě si brát z přírody to, co nám dává. To mě povznáší.
Jaké máte oblíbené jídlo z hub?
Miluji smaženici, ale mám ráda z nich i řízky. Teď asi dva roky zpátky se mi povedlo, když jsme byli s přítelem a jeho rodinou v lese někde u Písku, najít asi dvacet velkých bedel. Udělala jsem z nich bedlové řízky, jen sůl a kmín na másle. Všichni mi málem utrhali ruce, jak to bylo výborné. To je i můj favorit mezi jídly.
Vy jste nedávno přiznala poruchu příjmu potravy, anorexii. Co děláte pro to, aby se tato mentální nemoc už nevrátila?
Chodím celkem pravidelně k terapeutce. Teď jsem přibrala víc a hodně se s tím popravdě peru. Pro každého je těžké, když je v té fázi přibírání, ale na druhou stranu cítím, že je to tělo šťastné. Takže se tam pere ta hlava s tím tělem. Zatím vyhrává tělo nad hlavou, tu hlavu se snažím dávat do pozadí. Ale je to fakt díky terapiím.
Máte napsaný váhový plán?
Mám váhový plán. Říkali jsme si doma, že by bylo fajn 56 kilo, teď mám 52, ale 56 je pro mě zatím vysoké číslo. Ale já jsem fakt měla 48 kilo, takže je to fajn, ale musím na sebe postupně.
Zdroj: iGlanc.cz
