Pokud patříte k těm, kteří celý život přibírají a hubnou a místo úbytku váhy se jim nakonec ručička na váze spíš neustále posouvá směrem nahoru, možná je na čase svůj přístup přehodnotit. Obezita je totiž nemoc a jako k nemoci je k ní potřeba přistupovat. Místo neustálého držení drastických diet, které nemají dlouhodobý účinek, je dobré dát na odbornou radu a zkusit změnit životní styl. Pomoc s léčbou obezity mohou i léky nebo operace.
Obezita je nemoc
Nadváhu má v Česku přes 32 % žen a 48 % mužů, obezitou trpí 18 % žen a téměř 22 % mužů (Zdroj: Eurostat 2019, Státní zdravotní ústav). V žebříčku Evropské unie ohledně populace s nadváhou či obezitou jsme čtvrtí nejhorší. O tom, že obezita je civilizační nemoc a jako k nemoci je potřeba k ní přistupovat a také ji jako nemoc léčit, se celý svůj profesní život snaží informovat internista, gastroenterolog a obezitolog Evžen Machytka, který aktuálně působí v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM).
Obezita není o disciplíně
Vzdělává v tomto ohledu laickou i odbornou veřejnost. Podle něj totiž stále převažuje názor, že obezita je problém jakési špatné disciplíny pacientů, kteří jsou nezodpovědní, líní, nechtějí dodržovat režim a měli by méně jíst a více se hýbat. V praxi to ovšem podle Machytky takto jednoduše nefunguje. „Lidské tělo má velice složité regulační mechanismy, které ovlivňují naše vnímání, pocit hladu, pocit sytosti, a to podle toho, jak nám funguje metabolismus, tedy jestli výrazně šetří s energií, kterou mu dodáme, nebo naopak s energií plýtvá. Vliv má celá řada faktorů, mimo jiné například i psychický stav člověka. A výzkum v medicíně v poslední době už prokázal, že obrovský vliv na to, jak tělo s přijatou energií zachází a jak ji ukládá, má dědičnost. Takže od určitého stavu obezity člověk opravdu není příliš schopen sám svoji vůli hubnout ovlivnit.“ Machytka proto upozorňuje, že lidé ve vyšším stupni obezity by se neměli pokoušet hubnout bez odborné pomoci. „Odborná pomoc by měla být založena i na jiném typu léčby než pouze na konzervativní léčbě. Mělo by se uvažovat i o léčbě pomocí léků, případně pomocí endoskopické nebo chirurgické metody.“
Související články
Není pro každého
V pražském Ikemu, kde se gastroenterolog Machytka na bariatrické operace zaměřuje, provádí dokonce experimentální vědecké studie, do kterých se pacientky a pacienti toužící po nižší váze mohou přihlásit. Operace se ovšem nemusí hodit pro každého, vždy je potřeba zvážit každý individuální případ pacienta, jak vysvětluje Machytka. „Obecně platí, že nejúčinnější jsou chirurgické metody léčby, ale zase jsou nejinvazivnější, nejnáročnější, může při nich být relativně nejvíce komplikací. Nejméně komplikací zase přináší farmakoterapie, to znamená léky, ale ty zase nemusejí být tolik účinné. Někde uprostřed se nacházejí endoskopické metody. Snažíme se vždy najít individuální řešení.“
S odborníkem to jde snáz
Užitečné odkazy
BMI (Body Mas index) = index tělesné hmotnosti, používá se pro hodnocení nadváhy celé populace
Kalkulačka pro výpočet BMI: www.bodymassindex.cz
Klinická studie obezity v IKEM: www.slavia.ikem.cz
Předávat zdravý přístup ke stravování a vést širokou veřejnost i jednotlivé klientky a klienty k úpravě životního stylu tak, aby byla změna dlouhodobě udržitelná, si vzala za cíl nutriční terapeutka Veronika Pourová se svým týmem v rámci společnosti Ne hladu. „Občas k nám někdo přijde s tím, že se rozhodl změnit celý svůj životní styl, začne sportovat a jíst úplně jinak, ale málokdo to vydrží, protože potom přijde náročnější období v práci nebo nějaký jiný stres a člověk má pak tendenci vrátit se k režimu, na který byl zvyklý. Proto radíme dělat na začátku spíš drobnější změny ve stravování, v pohybu, aby to pro člověka nebyl takový zásah.“ Sama ráda uvádí příklad svého klienta, který zvažoval bariatrickou operaci, ale ještě se přece jenom rozhodl zkusit zhubnout pomocí nutriční terapie. „Tento klient byl hodně motivovaný, což je základ. Vážil kolem sto padesáti kilo, měl tedy vyšší stupeň obezity. Nakonec svůj jídelníček dokázal upravit. Přestože předtím nevařil, naučil se chystat si jednodušší jídla. Například si připravil plátek masa, uvařil si brambory nebo si zalil kuskus s tuňákem. A podařilo se mu zhubnout. Pak přidal silový trénink a začal nabírat i svaly. Postupně se drobnými změnami dostává blíž a blíž k ideálu, což super.“
Obezita je onemocnění
Její slova potvrzuje obezitolog Evžen Machytka, který navíc zdůrazňuje, že obezita je chronické onemocnění, které se nedá vyřešit lusknutím prstu jednou pro vždy. „Největší selhání bývají, když se člověk, který pil velké množství alkoholu, kouřil, jedl tučná jídla a zapíjel je sladkými limonádami, rozhodne, že od druhého dne bude jíst jenom klíčky, bude úplně bez alkoholu a bez cigaret. To je zkrátka přístup, který nefunguje. Člověk by se měl snažit o změny pomalu, aby byl schopný si na ně zvyknout.“ Pro zdárný výsledek při hubnutí je ovšem také důležité správně zvolit, kdo vám s úpravou životosprávy pomůže.
Pourová v rámci osvěty proto často vysvětluje, jaký je rozdíl mezi výživovým poradenstvím a nutriční terapií: „Výživové poradenství je volná živnost, takže takový poradce nemusel vystudovat výživu, nemusí mít hotový ani žádný kurz, kdežto nutriční terapeut je zdravotník, který vystudoval buď vyšší odbornou, nebo vysokou školu, nejčastěji tedy lékařskou fakultu, kde se tři až pět let věnoval čistě výživě. Je potřeba si uvědomit, že výživa je vlastně vědecký obor, který souvisí s lidským zdravím, a je potřeba se na ni dívat komplexně.“
Nevěřit na zázraky
Nedílnou součástí úspěchu při hubnutí je psychika. Evžen Machytka upozorňuje, že na obézní lidi je často vyvíjen velký psychický nátlak. Ovšem zásadní je neotálet s vyhledáním pomoci a oprostit se od toho, že by se měl člověk za svoji váhu stydět. „Za hranici obezity je nejčastěji považován BMI 30, ale vědecké studie ukazují, že prvním varováním je už spíš body mass index 27, protože v tu chvíli se začínají objevovat zdravotní rizika. Takže pokud někdo dosáhne BMI 27, bylo by nejlepší vyhledat odbornou pomoc, protože v této době je největší šance, že si může pomoci pouze úpravou životosprávy a že nedojde ke komplikacím.“
Sám Machytka se ve své praxi setkává s tím, že lidé se stydí přijít kvůli tomu, jak na ně pohlíží společnost. V tomto případě by opravdu měl jít stud stranou a vyhledat odbornici nebo odborníka, než na sobě testovat nejrůznější rychlohubnoucí procedury a zaručené trendy diety. Ty totiž vedou maximálně k tzv. jojo efektu a k nezdravému rychlému ubývání na váze. „Zdravé hubnutí je půl kila až kilo za týden, ale nedá se to říct univerzálně, je potřeba zohlednit i to, jestli člověk hubne z tuku nebo ze svalů. Tělo má historicky vypěstované velice účinné mechanismy, jak nás před hubnutím chránit, má to logické důvody. Dřív jsme jako lidský druh trpěli nedostatkem stravy, takže přežili pouze ti, kteří v době hojnosti dokázali našetřit dostatek zásobních látek a ukládali si hodně tuku na dobu hladu. V době hladu pak dokázali s tím malým množstvím energie efektivně hospodařit. Jenomže naše tělo žije posledních pár desítek let v úplně jiném prostředí, než v jakém žili naši předci. A tyto dříve obranné mechanismy nám teď bohužel škodí. Proto je tak těžké udržet dlouhodobě dietní režim.“
Související články
Salát k večeři?
A jak na změny v jídelníčku, které mohou mít dlouhodobý efekt a mohou přinést kýžené výsledky v podobě snížení váhy? Fungují vůbec doporučení typu: k večeři jen zeleninový salát, poslední jídlo do pěti hodin odpoledne? Veronika Pourová opět radí začít jen s drobnými úpravami a dodržovat základní zásadu pro redukci hmotnosti – snížit energetický příjem oproti výdeji. „Nerada na jídelníček dávám dogmatické časové omezení. Je fajn, když poslední jídlo je dvě až pět hodin před usínáním. A záleží také na tom, jak velké jídlo je. Pokud někdo večeří v šest, ale v osm si dá ještě druhou večeři a za dvě hodiny jde spát, je to úplně v pohodě. Pokud by někdo dvě hodiny před spaním jedl největší jídlo dne, není to optimální. Ale nedá se to aplikovat plošně. Někdo chodí spát v devět, protože vstává ve čtyři, někdo chodí spát ve dvě v noci, protože ráno vstávat nemusí. A co se týče salátu k večeři, pokud by si někdo k večeři dával jen salát a vyhovovalo by mu to, proč ne. Jsou saláty, které se dají sestavit vyváženě, například ideální večeří může být salát z celozrnných těstovin se sýrem cottage, s tuňákem a s jednou až dvěma hrstmi zeleniny. A těmi drobnými změnami v jídelníčku může být na začátku hubnutí třeba jen jiný výběr uzenin a sýrů. Zásadní rozdíl v příjmu kalorií udělá už jen to, že si na talíř místo klasické mozzarelly nakrájíme mozzarellu light, nebo že si chleba obložíme light hermelínem nebo jen 30% sýrem. Pro milovníky klobás zase existují šunkové klobásy. Ale samozřejmě se to ani s light uzeninami a sýry nesmí přehánět, protože obsahují hodně soli, není proto ideální je konzumovat každý den.“ Evžen Machytka k tomu dodává, že cílem hubnutí by nemělo být najít zázračnou dietu, kterou rychle zhubneme, ale najít dlouhodobě udržitelný stav, který bude založený na rozumné vyvážené stravě a na dostatečném množství fyzického pohybu. Ten nám může výrazným způsobem pomoct jak s hubnutím, tak s udržením váhového úbytku. „Podle mě člověk není schopen si dlouhé roky vážit potravu a propočítávat množství kalorií. Je potřeba, abychom věděli, co jsou zdravější a co jsou méně zdravá jídla a jaké množství pohybu musím přidat, abych si váhu udržel.“
| KLASIFIKACE | BMI | RIZIKO ZDRAVOTNÍCH KOMPLIKACÍ |
|---|---|---|
| podváha | pod 18,5 | vysoké |
| normální váha | 18,5–24,9 | průměrné |
| nadváha | 25–29,9 | mírně zvýšené |
| obezita 1. stupně | 30–34,9 | střední |
| obezita 2. stupně | 35–39,9 | vysoké |
Zdroj: iGlanc.cz, časopis Glanc, Eurostat 2019, Státní zdravotní ústav, bodymassindex.cz, slavia.ikem.cz
