Na bolest hlavy jsem zvyklá od mala, ale zhruba od mých 23 let jednou za čas trpím migrénovými záchvaty. Trvalo mi, než jsem dokázala vypozorovat, co je způsobuje, ale nakonec se mi to podařilo. Ukázalo se, že nejčastější příčinou je v mém případě především stres, delší koukání do notebooku nebo telefonu a nedostatek spánku v kombinaci se špatným pitným režimem. Že se záchvat blíží poznám tak, že vidím blikající světla, zvedá se mi žaludek a špatně vidím na jedno oko. V tu chvíli vím, že do 30 minut se dostaví nesnesitelná bolest hlavy, celková slabost, zimnice, světloplachost a občas i zvracení. Ne, nepomůže mi Ibalgin ani klid ani vypití velkého množství vody ani meditace. Jediná možná varianta, jak to přežít, je postel, tma, ticho a spánek. Druhý den většinou prožívám stav podobný kocovině, ale hlava bolí už daleko snesitelněji. Naštěstí jsem nikdy nemusela jet na pohotovost a vše se vyřešilo spánkem v kombinaci se silnějším lékem na bolest. A modlím se, aby to tak zůstalo.

„Zdraví lidé si neumí představit, čím člověk s migrénou prochází. Co považujeme za obzvlášť alarmující, je to, že pacienti i v době nejsilnějšího záchvatu migrény váhají, zda jít na pohotovost či za lékařem. Snaží se stav utlumit velkým množstvím běžně dostupných léků proti bolesti, a migréna se tak může naopak zhoršit. Bez ohledu na to, kolik dětí a dospělých migrénu v České republice má, pacienti stále řeší podceňování a někdy i urážky – pak si o sobě sami myslí, že jsou k ničemu,“ zdůrazňuje skutečnost vyplývající z průzkumu Stigma vs. migréna předsedkyně pacientské organizace Migréna-help Rýza Blažejovská.

Přecitlivělost nebo opilost? Ani jedno!

Se záchvaty migrény se potýkala až čtyřikrát měsíčně i třicetiletá Alžběta z Chomutova. Že trpí právě touto nemocí, se ale dozvěděla až po pěti letech. Ve spolupráci s neurology pak začala zkoušet různé kombinace léků, nic však nezabíralo. „Vhodnou terapii se nám bohužel doposud nepodařilo najít. Při atace mi tak nejvíc pomáhá, když se vyzvracím, dám si sprchu a lehnu si,“ přibližuje Alžběta. Mezi spouštěče jejích záchvatů patří ostré nebo blikající světlo, nedostatek či nadbytek spánku a jídla, určité druhy potravin, rušivé zvuky, změny počasí, stres nebo začátek menstruace. „Dokážu téměř přesně určit, kdy se ataka blíží, a umím včas zareagovat. Když mě však záchvat migrény přepadne mezi lidmi, není to jednoduché. Několikrát se mi stalo, že si okolí myslelo, že jsem opilá nebo na drogách. Vyjadřovala jsem se nesrozumitelně, viděla rozmazaně, zvracela a nedokázala koordinovat svoje pohyby,“ popisuje Alžběta a dodává, že ji v takové situaci nikdy nikdo nenabídl pomoc.

Bezmyšlenkovitě soudit se nevyplácí

Podobnou situaci jsem zažila i já, když mě můj bývalý přítel musel odvézt z práce. Když jsme dorazili před náš byt, vyletěla jsem z auta a zvracela jsem v parčíku před bytovkou, už to nešlo vydržet. Z okna jsem slyšela sousedku, jak říká: „Ježiši, ona tam blije, je asi vožralá.“ „Kdo tento stav nezná, nerozumí, co se děje, nenapadne ho, že člověk může mít zdravotní problém,“ říká Alžběta, která se s nepochopením později setkala i v zaměstnání.

Migrény několikrát měsíčně

Je to naprosto příšerná představa, která mě opravdu děsí a posílám sílu všem, kteří s takovou nemocí bojují. Mezi ně patří i dvaatřicetiletá Michaela z Brna, která v jednu dobu trpěla až 25 záchvaty měsíčně. „Trpěla jsem – musela jsem ležet v naprostém tichu a tmě. Všechno mi smrdělo, ze všeho se mi navalovalo, nedokázala jsem ani spát. Tyto stavy mě paralyzovaly na několik dní,“ vypráví Michaela. Lidé v jejím okolí neměli pro Michaelu příliš pochopení a označovali ji za přecitlivělou. Po několika letech se ale při záchvatu dostala do stavu, kdy už nebyla schopná si sama pomoci. „Několik dní jsem ležela sama v bytě v naprosté tmě a tichu se šílenou bolestí hlavy. Nemohla jsem ani chodit. Nakonec jsem vzala telefon a zavolala příteli, který mě odvezl do nemocnice. Záchranku jsem volat nechtěla, pořád jsem si říkala, že na tom přece nejsem tak zle,“ popisuje Michaela.

Na místě je záchranka či pohotovost

Míšu na pohotovosti ale překvapili dotazem, proč si nezavolala záchranku. Od té doby prošla několika druhy léčby, včetně braní antidepresiv, přičemž život jí změnila až biologická léčba, díky které migréna téměř zmizela. Vzhledem k tomu, že lidé, kteří migrénu nezažili, často bolest zlehčují, vede to k ještě většímu stresu pacientů, depresi, ke skrývání nemoci a paradoxně i k častějším záchvatům. Někdy se také stává, že i lékaři je často bez pečlivé diagnózy posílají rovnou na psychiatrii, takže se někteří bojí lékaře vůbec vyhledat.

Berte svoje tělo vážně

Migrénu nepodceňujte. Pokud nemáte podporu ve svém okolí či ve svém lékaři, vyhledejte odbornou pomoc včas. Jen vy sami nejlépe víte, jak se cítíte. Dotazník Stigma vs. migréna upozorňuje na to, jak velký problém podceňování migrény je. „Pokud pacient nevyhledá odbornou pomoc a snaží se pomoci si sám, riskuje, že se z jeho epizodické migrény stane chronická – může pak zažívat i více než 15 migrenózních dní za měsíc. Nemluvě o riziku nadužívání analgetik, triptanů nebo jiné akutní medikace a přivození si závažných stavů, jako je například status migrenosus, tj. záchvat trvající více než 3 dny, či dokonce migrenózní mrtvice,“ uzavírá Rýza Blažejovská.

Nezisková organizace jako nová naděje

Pomoci vám může například Migréna-help, což je první nezisková pacientská organizace v České republice, která se zaměřuje na podporu osob trpících migrénou a jejich blízkých. Snaží se zlepšit život lidí s migrénou a poskytuje jim potřebnou podporu a nástroje pro zvládání jejich stavu. Své služby nabízí za symbolický poplatek nebo zdarma. Migréna-help také přispěla k vývoji mobilní aplikace Migréna Kompas, která umožňuje uživatelům zaznamenávat záchvaty, jejich délku, intenzitu a užité léky.

Zdroj: iGlanc.cz, Migréna-help, neuroložka MUDr. Ľubica Joppeková, neuroložka MUDr. Lucie Pokorná

Související články