Při ADHD nebývá dítě hyperaktivní jen fyzicky, ale i psychicky, což často vede ke zvýšené vnitřní tenzi. Takové dítě je hodně impulzivní, jak se tak říká „nejdřív mluví, potom myslí“, může jednat zkratkovitě a někdy až agresivně. Dítě s ADHD má problém se ve škole soustředit i na předměty, které ho relativně baví. Je pak paradoxně vnitřně vyčerpané, i když se navenek projevuje aktivně.

Kdy mohu na dítěti znaky ADHD vypozorovat?

Příznaky ADHD se dají pozorovat už ve školkovém věku, ale to neznamená, že pokud se u člověka nepřišlo na ADHD ve školce, potažmo škole, že ho nemá. Někdy se na něj přijde až v dospělosti. V Česku nejsme v této oblasti dostatečně vzdělaní v tom smyslu, aby i naprostý laik uměl příznaky ADHD rozeznat.

Jaké jsou typické příznaky?

Hyperaktivita, netrpělivost a impulzivita v chování, především u chlapců. Dívky bývají často „zasněné ve svém světě“, což mnohé laiky mate, a proto nevidí, že i ony mohou mít ADHD. Pak bývají překvapení, kdy se z oné „plaché introvertní“ dívky náhle vyklube „ďáblice“.

Vyvíjí se hyperaktivita postupem?

Ano, příznaky ADHD se postupem let mění, některé vymizejí a jiné se objeví. Obecně vzato se říká, že se dítě z ADHD v dospělosti vyléčí, nicméně to není tak docela pravda. Některé části mozku jsou při ADHD odlišné a lze je obvykle pozorovat při vyšetření na magnetické rezonanci.

Jak je velká šance, že si ADHD přenesu do dospělosti?

Podle nejnovějších výzkumů ADHD zůstává v dospělosti v šedesáti procentech případů. Nicméně ani odborníci se neshodnou, jestli ADHD kompletně zmizí, nebo se jen člověk naučí se svým hendikepem pracovat. Dospělí však o svém ADHD vůbec nemusejí vědět. Navíc se u nás o ADHD v souvislosti s dospělými příliš nemluví, proto právě oni do ordinací psychologů často přicházejí kvůli nižšímu sebevědomí, na kterém by chtěli zapracovat a které jim může způsobovat až úzkostně-depresivní stavy.

Jak se porucha pozornosti projevuje u dospělých?

U každého jedince se ADHD projevuje trochu jinak, někteří jsou velmi roztržití. Není den, aby nehledali klíče nebo mobil. Jiní mají problémy především s pozorností. Někteří mají příznaků víc, jiní méně. Typické jsou problémy s nasloucháním, roztržitost a vnitřní neklid. Častá je také ztráta orientace v čase. Tito lidé mají například pocit, že uběhlo deset minut a ony uběhly tři hodiny.

S řadou takových příznaků může být spojen i problém s hledáním vhodného zaměstnání…

Větší problém je, aby si tito lidé své zaměstnání udrželi. Zvlášť takové, kde je potřeba si hlídat termíny a udržet pozornost i několik hodin v kuse (například chirurg). To ale neznamená, že by člověk s ADHD nemohl být dobrým šéfem nebo skvělým diagnostikem.

Jsou lidé s ADHD naopak v něčem jedineční?

Pokud umějí využít svojí hyperaktivity, mohou být dobrými sportovci. Sport obecně lidem s ADHD pomáhá vybít jejich nadměrnou aktivitu a naučit se sebekázni. Také se o lidech s ADHD říká, že bývají kreativnější. U těchto lidí se častěji vyskytuje nadprůměrná až vysoce nadprůměrná inteligence.

ADHD

ADHD je neurovývojová porucha, při které jsou oslabeny některé funkce mozku. Jde o soubor odchylek v centrální nervové soustavě, které se projevují určitými příznaky. Jde tedy o vrozený a zároveň dědičný hendikep.

Může základní školní docházka neblaze ovlivnit budoucnost lidí s touto poruchou?

ADHD jako takové v kombinaci s průměrnou, nebo dokonce nadprůměrnou inteligencí není bariérou k dobrému vzdělání. I já mám ADHD. Jelikož žijeme v Česku, výsledky ze základní školy vůbec budoucnost určovat nemusejí.

Jsou lidé s ADHD konfliktnější?

Ano, jejich potíže naslouchat, roztržitost a zapomnětlivost často vedou okolí k domněnce, že jsou divní, arogantní, hloupí a neschopní, případně pokud jsou evidentně nadprůměrně inteligentní, jejich okolí (především učitelé a rodina) je častuje slovy – lajdák, lenoch, flákač. V partnerských vztazích je dominantním problémem jejich nízké sebevědomí, které vede k přílišné vztahovačnosti. Kvůli jejich roztržitosti a zapomnětlivosti mohou mít jejich partneři pocit, že jim je všechno jedno a že jim na nich nezáleží. Lidé s ADHD jsou kvůli svému nižšímu sebevědomí plynoucího z jejich hendikepu obecně náchylnější k rozvoji dalších psychiatrických hendikepů, například k depresím, úzkostem, panické poruše, ale klidně i k poruchám osobnosti (pozor, ty se rozvíjejí již v dětství) a mohou snáz propadat závislostem. To ale neznamená, že je člověk s ADHD automaticky zlý a nedisciplinovaný, to vůbec. Jde o hendikep, ne o charakterovou vadu.

Jak se ADHD léčí?

Psychofarmaky, která méně či více úspěšně potlačují příznaky ADHD. Nicméně u člověka s ADHD je především potřeba volit vhodné přístupy – častější střídání činností, pravidelnost a konkrétní rutina (například vždy člověku s ADHD v předstihu říct, v kolik přesně se musí odcházet, nastavit mu budík atd.). V souvislosti s ADHD se také často mluví o neurofeedbacku a různých potravinových doplňcích typu rybí olej. Vhodná také může být bezlepková dieta. ADHD ale z principu vyléčit nelze.

Zdroj: iGlanc.cz, nyulangone.org, časopis Story