Možná na hodině jógy závidíte té ženské vedle vás, která si bez problémů dá nohu za hlavu. Umět se ohnout a zkroutit do všemožných pozic někdy dokonce považujeme za cílovou metu. Jenže ne vždy je taková ohebnost výhra. Až vám zase někdo bude tvrdit, že se máte protahovat, protože v předklonu nepoložíte dlaně na podlahu, ignorujte ho. K životu takový cvik nepotřebujete.

Uvolněné až příliš

Hned v úvodu jsem nakousla pár věcí, které se lidem s hypermobilitou běžně stávají. K fyzioterapeutce mě dohnaly právě každodenní bolesti zad. Ten zbytek jsem považovala za řekněme normální. Zkoukla mě, poštelovala do různých úhlů a během chvilky měla jasno. Jste hypermobilní slečno, budete muset hódně cvičit.

Hypermobilitou se rozumí nadměrná pohyblivost. Je to stav, kdy má člověk nezvykle pružné klouby a vazy, a ty při každém pohybu - ohnutí ruky, prstů, kolenou, otočení hlavy - dostávají víc zabrat. Nedrží pevně na svém místě, dochází k pohybu nad fyziologickou mez. Klouby jsou přehnaně pohyblivé a nestabilní, což vede ke zranění a opotřebování. Je to jako, když si například vezmete příliš velkou helmu, taková nadělá víc škody, lítá vám na hlavě, snad způsobí i nějakou nevyžádanou modřinu a o záchraně života ani nemůže být řeč. Hypermobilní lidé často trpí na výhřezy plotének, blokády, záněty kloubů a poruchy chrupavek.

Nedostatek pružnosti může být též známkou hypermobility

Hypermobilní nemusíte být úplně všude, může jít i o lokální tzv. kompenzační hypermobilitu, která se obvykle váže na jednu oblast těla. Důsledek ale bohužel zůstává stejný, namísto aby se při pohybu zapojily svaly, vzniká nadměrný nápor na vazy a šlachy, které se rozvolňují. Překvapivě, hypermobilita může znamenat i nedostatek pružnosti, tak jako v mém případě. Sotva se ohnu rukama k podlaze. Kdosi mi řekl, že je to obranná reakce mého těla, aby se tak úplně nerozpadlo a v podstatě mi to smysl dává. Když jsou svaly ztuhlé a neprocvičené, tělo zvolí cestu nejmenšího odporu a radši do procesu zapojí vytahané vazy. Jediným lékem je cvičení a správné návyky v rámci držení těla.

Hypermobilitu ať vám potvrdí až odborník, ale můžete si doma vyzkoušet a porovnat s ostatními členy domácnosti, jak kdo například ohne palec k předloktí nebo zda se při rozpětí rukou dostanete dlaněmi za linii zad.

Jak člověk k hypermobilitě přijde?

Za extra pružností může stát víc věcí, ať už to jsou hormonální změny, sporty a aktivity, které vyžadují vysokou míru flexibility. Vezměte si například balet nebo gymnastiku. Dokonce si při hraní na kytaru můžete vyvinout hypermobilitu v kloubech. A konečně nelze opomenout genetické predispozice. Obecně se lidé domnívají, že za to může buď hodně, anebo žádné cvičení. Určitě nemůžeme podceňovat ani výživu.

Jaký sport při hypermobilitě?

”Cvičit hodně budeš,” znělo mi v hlavě cestou z ordinace. Ale jak, aby si člověk neublížil. Jakýkoliv pohyb dobrý není, zato se doporučují sporty, které posilují svaly a zlepšují stabilitu kloubů, jako třeba plavání, posilování, cyklistika, pilates, jogging (lidově známý jako indiánský běh) a některé druhy tance, nejlépe se předtím poradit se svým fyzioterapeutem.

Vyvarujte se prudkým a rychlým pohybům, které jsou nevyhnutelné v případě tenisu nebo squashe. Skákání - přes švihadlo, na trampolíně. Nevhodné jsou kontaktní sporty, které u lidí s hypermobilitou zvyšují riziko úrazu kloubů a svalů, box. Dále se vyhněte baletu, gymnastice či akrobacii a kamarádka, která se živí jako fitness trenérka a rovněž je hypermobilní mi zakázala i jógu (vlastně jakékoliv protahování na zvětšení rozsahu), což při její současné popularitě bude bolestné pro hodně lidí.

Na druhou stranu je každá hypermobilita unikát, a tedy potřeby a omezení jednoho nemusí platit pro druhého. Opět je nejlepší cestou svoji situaci konzultovat s odborníkem a také se řídit vlastním rozumem. Jestli cítíte, že vám nějaký pohyb či cvik nedělá dobře, nedělejte ho. Platí to třeba u té jógy. Nemusíte se jí vzdát úplně, obsahuje mnoho cviků vhodných i pro lidi s hypermobilitou, ale je dobré znát svou mez a té se držet. Netlačit se za každou cenu do krkolomných pozic, jen ať trumfnete tu ženskou na podložce vedle vás.

Lepší pomalu a plynule

Volte cviky spíše pomalé a plynulé. Soustřeďte se víc na to, jak pohyb vedete než na množství opakování. Nejlepší jsou takové sporty a aktivity, u nichž máte nad svým pohybem kontrolu a provádíte jej pomalu, což může být i aikido nebo taiči. Rozhodně neuvažujte o tom, že by nejlepší bylo nehýbat se vůbec. Úskalím jsou také jedinci, co se raději uchýlí k pohodlnému pohybovému stereotypu a hoví si v polohách, které nevyžadují žádné stabilizační svaly kolem kloubů.

Naučte se tělo sledovat a vnímat při pohybu, jeďte na kvalitu provedení, ne na výkon. Vyplatí se do začátku najít zkušeného trenéra, který vás navede, jak které cviky provádět. Pokud možno se vyhněte statickým polohám - dlouhému sezení či stání, obojí se většinou projeví bolestí. Odnaučte se spát na břiše, hlavně jestli vás bolí záda. Místo toho si na záda lehněte a pořiďte si tvrdší matraci.

Zdroj: iGlanc.cz, Zdravě, ČPZP

Související články