Počet lidí, kteří se hlásí k jiné než heterosexuální orientaci se podle nejnovějších dat za posledních deset let zdvojnásobil. To není zrovna malý skok. Největší podíl na tom mají příslušníci generace Z, což je celkem pochopitelné. Starší ročníky přece jen vyrůstaly v jiné době, kdy společnost nehovořila o sexualitě tak otevřeně. Stále máme samozřejmě co dohánět.
LGBT+ a další moderní pojmy
LGBT+ je zkratka, která označuje lesby, gaye, bisexuály, transgender osoby a další osoby mající jinou než heterosexuální orientaci a cis identitu - to jsou ti spokojení s pohlavím, které jim bylo určené při narození. Patří sem ale i například intersex, asexuální osoby a spousta dalších identit.
V souvislosti s touto zkratkou se pak často můžete setkat také s výrazem queer identita, což je vlastně jedno označení, které zastřešuje všechny, kdo se nehlásí k heterosexuální orientaci nebo cisgender.
S pravdou ven!
Počet lidí, kteří se identifikují jako LGBT+ se zvyšuje kontinuálně. Zatímco v roce 2012 činil podíl jedinců, kteří se nebojí ’přiznat barvu’ 3,5 %, loni už to bylo 7,2 %, jak ukazují data analytické společnosti, přičemž do průzkumů se zapojilo přes 10 000 lidí. „LGBT lidé se nejčastěji – konkrétně v 58 % případů charakterizují jako bisexuálové. Po nich v četnosti následují gayové s 20% podílem, lesby s 13% podílem a transgender osoby, které tvoří zhruba 9% podíl LGBT+,“ popisuje výsledky Adam Durčák z erotické společnosti.
Být jenom gay nebo lesba už nestačí
Přirozeně se očekává, že čísla porostou. Čím dál více lidí - převážně z mladé generace - se našlo v jiné než homosexuální orientaci. ”Ti jiní” už tedy nejsou jen gay nebo lesba. „Podle dat americké federální agentury Středisko pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) z roku 2021 se jinak než jako heterosexuální, identifikuje téměř 25 % z více než 17,5 tisíce dotazovaných středoškoláků (zhruba 14 až 18 let),“ upřesňuje Adam Durčák.
Jsem homosexuál? Podle odborníků to není složité zjistit a prý je dokonce možné pravdu odhalit velmi brzy. Hodně homosexuálů vám řekne, že to o sobě věděli již jako děti. Ale může trvat i léta, než si to člověk uvědomí, přizná, najde se. U adolescentů (15 až 20 let) je však úplně běžné, že procházejí vývojovou fází, kdy je přitahují příslušníci stejného pohlaví. Pak u toho buď zůstanou, nebo zakotví v heterosexuálních vodách. Homosexualita však není nic, co získáte v průběhu života, už se tak prostě narodíte.
Homosexualita je zčásti dědičná
Homosexualitu jsme dlouho měli za nemoc a ještě i dnes ji například církev považuje za ”trestný čin” a zastává názor, že by se tito lidé měli léčit, ale jak se tedy stane, že se člověk narodí ’jiný’? Sexuální orientace, včetně homosexuality, je komplexní rys a ovlivňuje ho řada faktorů.
Zčásti je dědičná, ale nedokážeme ukázat na jeden gen prstem, protože většina psychických vlastností není ovlivněná pouze jedním, ale celou skupinou genů a také dalšími vlivy, proto nelze mluvit o jednom činiteli, ačkoliv vliv genetických dispozic se považuje za jednoznačně prokázaný. Například matky, v jejichž potomstvu je homosexuální dítě jsou často plodnější a mívají více dětí. Domníváme se, že si tím příroda vynahrazuje to, že se od synů nedočkají vnoučat. I když genetický vliv homosexuality ze strany matky je nejvíc 14 %. O ženské homosexualitě se toho ví méně, ale zdá se, že u části lesbické populace lze najít výrazné hormonální odchylky. Není však jasné, do jaké míry jsou příčinou a do jaké míry důsledkem.
Homosexualita a hormony
Hormony jsou další z činitelů, který má na sexuální orientaci určitý vliv. Opět nelze označit jednoho viníka, ale výzkumy ukazují, že prenatální expozice určitým hormonům, jako je testosteron, může hrát roli. Jak moc své hormony každodenně ovlivňujeme si přitom většina z nás ani neuvědomuje. Mám teď na mysli vnější činitele, jako toxiny všude kolem nás, pesticidy a plasty, které prokazatelně můžou narušit rovnováhu hormonů v těle, a jde i o tak na první pohled obyčejné věci denní potřeby, jako je váš oblíbený parfém, sprchový gel, rtěnka s vůní jahod nebo svíčka, co si doma zapálíte.
Většina z těchto věcí totiž pravou levanduli, vanilku, mátu či jasmín neviděla ani z rychlíku a vědecké studie prokázaly, že syntetická parfemace (na výrobku uvedená jako parfum bez dalšího dodatku, že se např. jedná o esenciální oleje) spadá mezi hormonální disruptory, chemické látky, které mohou narušit hormonální rovnováhu v těle a způsobit různé zdravotní problémy, jako problémy s plodností, obezitu, diabetes, rakovinu a další.
V malé míře by se samozřejmě zase tolik nestalo, ale jelikož se hormonální disruptory nachází v mnoha každodenních produktech, od plastových obalů až po kosmetiku, kterou si aplikujeme na celé tělo, vystavujeme se jim v hodně velké míře. Schválně si otevřete koupelnovou skříňku a mrkněte na složení.
Netvrdím, že kvůli šamponu se někomu narodí dítě s jinou orientací. Homosexualita byla například už ve starověkém Řecku. Přesné mechanismy, které určují sexuální orientaci, stále nejsou zcela objasněny a k úplnému pochopení složité souhry genetiky, prostředí a hormonů při vývoji sexuální orientace je zapotřebí dalšího výzkumu. Je to něco, co si člověk nevybírá a je třeba se navzájem respektovat.
Zdroj: iGlanc.cz, ČPZP, Růžový slon
