Obezitu považujeme obecně za moderní nemoc, ale například jeden z počinů amerického historika Sandera L. Gilmana poukazuje na to, že lidé se snažili zhubnout už ve starověku. Řecký lékař Hippokrates věřil, že zdraví člověka závisí na správné rovnováze čtyř tělních tekutin - krev, žlutá žluč, černá žluč a hlen. Kdo měl příliš mnoho hlenu, byl pravděpodobně tlustý.
Tvá výživa bude tvým lékem
Tak to Hippokrates hlásal. Na obezitu doporučoval jíst teplé a suché potraviny, které člověku pomáhaly váhu srazit, jelikož se zrychlil metabolismus a pálily tuky. Rovněž nařizoval, aby dietáři jedli po hned po cvičení, ještě zadýchaní a unavení, bez dalšího osvěžení. Povolené bylo jen víno, zředěné a mírně vychlazené. Kdo chtěl být na sebe přísnější, ten podle jeho rad měl jíst jen jednou denně, nekoupat se a spát na tvrdé posteli, a pokud možno chodit nahý tak dlouho, jak je to možné, aby se zvýšila tělesná teplota a zrychlil metabolismus. Ačkoliv jsou některá jeho doporučení v moderní době na pováženou, rady, jak omezit kalorie nebo zvýšit fyzickou aktivitu, jsou platné i dnes.
Zdá se, že podobně tvrdě přistupovali k hubnutí i Římané. Jeden z největších římských lékařských spisovatelů Aulus Cornelius Celsus doporučoval koupele ve vlažné slané vodě, tvrdě cvičit, dobře jíst a nepřehánět to se spánkem, přitom jak už dnes víme, spánek velmi ovlivňuje schopnost spalování tuků. Musí jít ale o spánek kvalitní, nejen dostatečný.
Hubnoucí opasek
Staří Egypťané prý měli zajímavou vychytávku, jak svá kila ohlídat. Jednalo se o kousek provázku, který si uvázali kolem pasu. Plnilo to spíš psychologickou než hubnoucí funkci. Šňůrka kolem pasu vám neustále připomínala, že máte jíst méně a zdravěji, a když jste to přehnali, jemně nositeli dala na vědomí, že už má jídla dost. Je to staletí starý koncept, který používaly starověké civilizace pro návrat do formy po porodu nebo pro zmenšení obvodu pasu. Setkat se s touto metodou můžeme nejen u Egypťanů, ale i u Indiánů.
Jezte potraviny na potlačení chuti
Na principu potlačení chutí stála doporučení arabského lékaře Ibn Síná, známý také jako Avicenna, který v 11. století v islámském světě prosadil něco jako koncept rychlých diet. Radil do jídelníčku zařadit například hořké a zahřívací koření (kajenský pepř, zázvor), z ovoce fíky a granátová jablka, protože jsou bohaté na vlákninu a udrží vás dlouho syté. Z ořechů mandle a lískové ořechy bohaté na bílkoviny. Jako sladidlo používat med. Jeho oblíbeným byl prý přípravek z mandlí, hovězího sádla, kořene slézu bahenního a oleje z fialek. Je pravda, že po tomhle by asi přešla chuť na jídlo každého.
Éra nezdravého hubnutí
Oblibě se těšily i různé bylinky, například fenykl pro jeho projímavé účinky. Pořád se ale pohybujeme spíš v rovině ”ve zdravém těle zdravý duch”. Lidé totiž běžně nejedli od rána do večera jako my, ale obvykle dvakrát denně. Nemohli se v noci stavit ve fast foodu. Tvrdě pracovali, neseděli v kancelářích, jezdili na koni. Zásadní zlom nastal v 19. století, kdy se k dietám začalo přistupovat hlavně z estetických důvodů, ne zdravotních.
Takovou první hubnoucí celebritou byl básník Lord Byron. Jeho strava zahrnovala velmi málo jídla a hodně octa. Míchal ho s vodou a pil celý den. Ovšem mezi vedlejší účinky patřilo zvracení a průjem. Už tehdy se lidé obávali jeho vlivu na mladé, kteří po jeho vzoru byli pomalu jen o octu a rýži. Má se za to, že jeho návyky vedly k úmrtí v pouhých 36 letech.
Hubnoucí guma
Velmi pochybné bylo i gumové spodní prádlo - kalhotky, korzety… Nejenže to stahovalo tukové polštáře, ale díky potu jste údajně hubli. Nosili je muži i ženy. A příjemné to rozhodně nebylo. Neustále vlhká kůže křehla, praskala a byla náchylná na infekce. Naštěstí - jestli se to tak dá říct - první světová válka tuhle podivnost zarazila. Guma našla důležitější uplatnění pro vojenské účely.
Pilulky s jedem a tasemnicí
Kouzelné pilulky na hubnutí už tehdy znamenaly byznys. Mezi jejich oblíbené složky patřil arsenik a strychnin (známý jako jed na krysy). Často to ani nebylo uvedené na krabičce, ale i kdyby, tehdy si lidé jejich dopady tak silně neuvědomovali. Vedlejší účinky: smrt.
Ještě větší nechutností byly pilulky s tasemnicí. Lidé si dobrovolně nasadili do těla parazita, aby zhubli. Metoda k hubnutí opravdu vedla a vlastně i docela bez námahy. Mohli jste jíst cokoliv, tasemnice se nadlábla a vy nepřibrali ani deko. Co na tom, že jste k tomu měli průjem a zvraceli. V lepším případě. Jakmile jste dosáhli vysněné váhy, snědli jste antiparazitikum, které mělo tu potvoru ve střevech zabít. Ale ani to nebylo jisté. Pak jste ještě museli parazita z těla vyloučit. Věděli jste, že tasemnice dorůstá až devíti metrů? Ještě v 60. letech americký tisk informoval o pilulkách Dr. Kwaka.
Nechcete tasemnici, spolkněte rybičku
Zlatá rybka obvykle plní tři přání. A kolik lidí by si nepřálo zhubnout. Koncem 30. let Ameriku zachvátila rybičková mánie - kdo toužil po štíhlejší linii, ten měl polknout zlatou rybku. Nejspíš to nešťastně vzniklo ze sázky studentů na Harvardu. A kdyby vám dneska někdo řekl, že z vás ten tuk spláchne, věřili byste mu? Hubnoucí mýdla šla na dračku. Mohli jste se údajně doslova vymydlit do štíhlosti. Po sprše jako nový člověk. Pak si ještě zapálit cigaretu. Ano, byly doby, kdy tabákové společnosti vyzdvihovaly pozitivní účinky kouření na lidské zdraví. Zapal si a přejde tě chuť na sladké.
Na závěr si dáme potravinového fanatika Horace Fletchera. Jeho dietní směr se nazýval fletcherismus a spočíval ve velmi, velmi důkladném rozžvýkání potravy, dokud z jídla nebyla tekutina. Tu spolknout a pevné zbytky vyplivnout. Zkuste si večer schválně žvýknout třeba obyčejnou šalotku 700x. Přesně to totiž doporučoval. Lidé, co jeho dietu vyzkoušeli, opravdu zaznamenali ztrátu hmotnosti, ale také svalové hmoty a pocit únavy. Jídlo se má pořádně žvýkat, ale poté i spolknout.
Zdroj: iGlanc.cz, Jo Marchant, Daily Mail
