Občas se setkávám s názorem, že dentální hygiena je jen další zbytečný obor a že stačí nechat si od zubaře jednou za čas odstranit zubní kámen. Jak to vidíte vy?
Chápu, že v očích laika může takové ošetření působit dojmem, že ho naučíme jen dobře si vyčistit zuby. Tak to ale není. Lidé si neuvědomují, že dutina ústní je úzce spojena s celkovým zdravím a že se nám v ní množí obrovský počet bakterií kolujících v krevním řečišti. Velká část z nich se pak usazuje pod dásněmi, v malém, asi třímilimetrovém prostoru, kam se člověk nedostane, i kdyby čistil sebelíp.
Zubař vám odstraní nečistoty většinou jen z povrchu zubu, ale na to, aby provedl hloubkové čištění, nemá tolik času. Naopak dentální hygiena se na prostory pod dásní zaměřuje. Jejich pravidelné čištění vás může uchránit od spousty potíží v budoucnu. Proto jsem tenhle obor vystudovala. Jsem přesvědčená, že prevence a důkladná péče je to nejlepší, co pro svoje zuby můžete udělat.
Kdy by měl člověk s dentální hygienou začít?
Jakmile dítě začne chodit ke stomatologovi, mělo by zajít i na dentální hygienu. První návštěvy jsou spíš takové zvykací, s dětmi pracuji formou vyprávění nebo pohádky. Snažím se, aby se v ordinaci cítily dobře a aby se už pro ty nejmenší stala ústní hygiena samozřejmostí. Jakmile si vypěstují dobrý návyk, bez problémů si ho přenesou do života. Samozřejmě je nezbytné mít dobrý vzor i doma. Dítě velmi dobře vnímá, jak se rodič sám stará o zuby a automaticky jeho zvyklosti přebírá.
Od kdy můžu nechat dítě čistit si zuby samostatně?
Z mého pohledu je důležité alespoň do deseti let dětem zuby dočišťovat. Dříve si správnou techniku neosvojí a právě dočišťování jim pomůže uvědomit si, jak na to.
Dentální hygienistka Veronika Hrdinová
A správná technika tedy vypadá jak? Dřív se například doporučoval především krouživý pohyb.
To je pravda, ale za poslední roky se ustálila kombinace jemného krouživého pohybu kolem krčků a jemného stíravého pohybu.
Já osobně mám zmatek i v kartáčcích. Existuje nějaké obecné doporučení, čím se při jejich výběru řídit?
Kartáček by měl být měkký – takový se nejlépe přizpůsobí tvaru zubu. Ideální je, když je rovně zastřižený. Jakmile má příliš velké výstupky, kratší vlákna vlastně pořádně nečistí a delší mohou podráždit dásně. Čištění nesmí bolet, hrozí pak odhalení krčků. Hlavici doporučuji úzkou, malou, aby se s ní dobře manipulovalo. Kartáček by se měl vyměnit zhruba jednou za 2–3 měsíce a po jakémkoli infekčním onemocnění, obzvlášť po těch respiračních, kdy se v ústech množí bakterie. Těm se ostatně daří i v krytkách na hlavice kartáčků.
A já myslela, že jimi kartáček naopak ochráním…
Spíš naopak. V krytkách je vlhko, teplo, vznikají v nich plísně, doslova to v nich „žije“. Lepší je dát při cestách kartáček třeba do čistého igelitového sáčku nebo ho vložit mezi čisté oblečení.
Co dalšího kromě kartáčku člověk při čištění zubů potřebuje?
Určitě mezizubní kartáčky. Důležité přitom je, aby nebyly příliš tenké, do mezizubního prostoru musí jít pevně, jinak ho důkladně nevyčistí. Tady zase přichází ke slovu dentální hygiena – při ošetření vám názorně ukážeme, jak kartáček správně použít a doporučíme vhodný rozměr. Setkávám se často s tím, že lidi většinou používají ty nejtenčí, protože si myslí, že se jim tam větší nevejde, ale většinou to tak není. Často pak vybereme kartáček dokonce o tři velikosti větší!
Teprve pak můžeme mluvit o efektivním čištění mezizubí. Většina lidí potřebuje průměrně tři až čtyři velikosti. Kdo má přední zuby postavené těsně u sebe, tomu doporučuji zubní nit. Méně zkušeným voskovanou a zkušenějším nevoskovanou. Další nezbytností je jednosvazkový neboli snopkový kartáček. Ten udělá skvělou službu sedmičkám nebo osmičkám. Do těch míst se většinou žádným jiným kartáčkem nedostanete – jde hlavně o koncovou plochu posledního zubu.
Další, nad čím někdy váhám, je zubní pasta nebo ústní voda. Jak je vybírat?
Na trhu je spoustu kvalitních produktů. Já sama doporučuji pastu podle toho, co potřebuji zrovna řešit, jestli třeba citlivost zubů nebo jiný problém. Obecně se snažím volit menší množství chemie, té je všude kolem nás víc než dost. Když si nejste jistí, nechte si poradit od odborníka, kterému věříte. Co se týká ústní vody, ta může podpořit účinek zubní pasty a je vhodná, máte-li třeba odhalené krčky, nebo citlivé zuby, jíte hodně ovoce, nebo pijete džusy… Pak to je fajn doplněk, třeba na noc. Pokud ale nemáte se zuby problémy, čistíte si je správně a máte zdravé dásně, ústní vodu nepotřebujete.
A co říkáte na současnou oblibu sonických kartáčků? Není to jen další módní záležitost?
Já jim fandím, sama ho používám už mnoho let a skutečně čistí daleko efektivněji než manuální kartáčky. Mám pacienty, kteří si umějí zuby vyčistit velmi dobře i manuálně, ale moc jich není. Ruční způsob vyžaduje mnohem víc času a pečlivosti a ne každý má tu trpělivost. Sonická technologie výborně čistí plak i pigmentace a umí předčistit i mezizubní prostory, ale i tak je třeba dočistit je už zmiňovaným mezizubním kartáčkem.
Praktické je i nastavení v načasování, kdy přesně víte, jak dlouho si zuby čistíte. Já sama u svých pacientů už poznám, kdo si čistí zuby sonicky a kdo manuálně, na zubech je to vidět. Občas slýchám, že sonické kartáčky odhalují zubní krčky, ale já jsem to za celou svou praxi u pacientů nepozorovala, ani u sebe ne.
Čím vlastně svým zubům nejvíc škodíme?
Pohromou jsou kyselé a sladké nápoje. Narušují povrch zubu a v kombinaci s nečištěním nebo špatným čištěním je řadím mezi největší agresory, které mohou zubní sklovinu nevratně poškodit. Zkuste si představit, že v ústech je stále teplo a vlhko. Jakmile jíme něco sladkého, cukr se vlastně nalepí na zuby, vznikne kyselé prostředí a bakterie tak mohou zub snadno napadnout. U teenagerů je to vidět asi nejvíc. Pořád je dost těch, kteří pijí sladké nápoje, např. kolu, džusy, iontové nebo energetické nápoje, kde je nejen spousta cukru, ale i kyselin. Dají si to třeba večer, nevyčistí si zuby a tím se všechny jejich negativní účinky ještě násobí.
Bohužel platí, že jakmile se oslabí sklovina, už se to nedá vrátit, maximálně udržovat dobrou péči ve stejném stavu. Teenageři jsou obecně asi nejobtížněji motivovatelná skupina. Tím spíš je důležité mít dobrý vzor doma a vypěstovat si správné návyky. Jinak si škodíme samozřejmě i nevhodným čištěním, nesprávnou technikou a například i rotačním elektrickým kartáčkem, který na rozdíl od sonického neprospívá dásním. To všechno může způsobit nejen tvorbu kazů, ale i ubývání tkáně neboli ustupování dásní. Bohužel nové už nám nedorostou.
Docela často slýchám, že to, jaké budu mít zuby, předurčuje genetika. Jak to vidíte vy?
Lidi to neradi slyší, ale podle výzkumů má genetika na stav našich zubů vliv jen ze 4 %. Tedy za to, jaké zuby máme, jsme odpovědní skutečně jen my sami. Dědí se třeba postavení zubu, jeho tvar, ale nedědí se bakterie, kazy nebo infekční dásňové onemocnění. Záněty a kazy způsobují pouze bakterie, které v ústech máme, nikoli geny. „Dědí“ se samozřejmě i nesprávné návyky. Slýchám třeba: „U nás mezizubní kartáčky nikdy nebyly a nechápu, proč bych je měl používat“, nebo „Táta si občas večer nevyčistil zuby, takže se nic neděje, pokud to taky neudělám.“
Je pravda, že dříve jsme v péči o zuby neměli tolik možností, informovanost pacientů nestála za moc, ale právě tím, že je dnes jiná doba a máme prostředky na to, abychom spoustě problémů předešli, vyplatí se svůj postoj přehodnotit. A zase se vracím k tomu, že je třeba začít včas. Právě v dětství se totiž rozhoduje o tom, jestli se zuby budou kazit, nebo jestli třeba později dojde k paradontóze. Navíc výplně, korunky, či můstky se i hůře udržují v čistotě. Péči je pak nutné ještě zintenzivnit, protože zub se pod nimi může snáze kazit. Vaše vlastní zuby se vám budou udržovat vždycky nejjednodušeji.
Zdroj: časopis Glanc, dentální hygienistka Veronika Hrdinová
