Když jsem si například na horách narazila koleno a měla jsem pocit, že mi upadne celá noha, poradila mamka místnímu zdravotníkovi, jak na mě. A tak mi namazal koleno „kouzelnou mastičkou“ (ve skutečnosti indulonou), která byla výhradně pro opravdové horolezce a měla moc koleno okamžitě vyléčit. Nechala jsem se tehdy oblafnout, najednou bylo po bolesti a mohlo se lyžovat dál.

JE VŠE JEN V HLAVĚ?

Trpící pacienti se s placebem, tedy neúčinnou látkou, jež je upravená do stejné formy jako skutečný lék, setkávají už od roku 1772. V té době sužovaly Skotsko časté vlny epidemií tyfu a neštovic, jež zanechaly tisíce pacientů na pokraji smrti i bídy.

Tehdy si postižení mohli o účinných lécích nechat jen zdát, neboť nebyly dostupné. Lékař William Cullen si ale i při tomto nedostatku uměl poradit a dostal dva tak trochu šílené nápady. Zaprvé byl přesvědčený, že pozitivní přístup sám o sobě dokáže výrazně zlepšit stav nemocného a jeho druhá myšlenka směřovala k tomu, že použije odvar z máty, který bude prezentovat jako účinný preparát proti bolesti. Jeho plán mu vyšel a on se tak stal jedním z prvních lékařů, který využil placebo efektu, tj. přesvědčil mozek pacientů, že neúčinná látka je silným lékem. Na svůj velký okamžik si ale placebo muselo počkat až 20. století.

MORFIN DOŠEL

V září 1943 se Američané vyloďují na italských plážích. Překvapuje je německé bombardování. Zraněných rychle přibývá a léků ubývá. Armádní anesteziolog Henry Beecher je tehdy svědkem toho, jak asistující sestra aplikuje raněnému vojákovi poté, co došel morfin, injekci slaného fyziologického roztoku. Ujišťuje ho však, že právě dostal dávku morfia. Zraněnému se ulevuje a překvapivě nedostává ani traumatický šok.

Na základě této události Henry Beecher v roce 1966 sepsal článek Ethics and Clinical Research. V něm kritizoval tehdejší systém klinického testování nových preparátů (při němž farmaceutické společnosti zvyšovaly dobrovolníkům dávky léků, dokud nepřinesly očekávaný výsledek, či závažné vedlejší účinky) a navrhuje nestranný způsob. Nově zavádí institut placeba, kdy jedna z experimentálních skupin dostává nevědomě přípravek bez účinných látek, aby se zjistilo, do jaké míry právě ony způsobují zlepšení stavu pacienta a kdy za přisuzovanou změnou stojí jiné vlivy.

PLACEBO V PRAXI

Farmaceutické firmy prokazují účinnost nových preparátů tak, že rozdají jedné části skupiny dobrovolníků opravdové léky a druhé placebo. Nikdo z pacientů si přitom není jistý, jakou pilulku zrovna bere. Lékaři následně pozorují vývoj nemoci u všech zúčastněných a porovnávají výsledky. Ve skupině, která užívá placebo, by účinnost léčby neměla přesáhnout 30 %. Testovaný lék musí prokázat alespoň o 50 % vyšší efekt, než jakého dosáhl preparát bez účinných látek.

Jak mi ovšem vysvětlila psycholožka PhDr. Dana Hejná, pod pojmem placebo se skrývá mnohem víc: „Placebem se často nazývají pilulky z cukru, ale v lékařské praxi se tak označují i lékařská ošetření, krémy, těkavé látky, injekce... Dokonce existuje i falešná akupunktura a operace ‚na oko‘. Tohle všechno může zapůsobit jako placebo.“ Bohužel, ne vždy jsou prokazatelné jen skvělé výsledky. „Bylo by velmi zavádějící tvrdit, že placebo zachrání všechny. Vše je velmi individuální a ne každý lékař je ochotný tak riskovat. Experimenty s placebo efektem proto probíhají v drtivé většině na akademické půdě,“ říká psycholožka.

DÍRA V HLAVĚ

Podle lékařů, kteří se placebem zabývají, pacienti podvědomě cítí, že čím je léčebný zákrok invazivnější, tím má větší účinek. Z toho vycházela i studie, kterou před nedávnem prováděla denverská univerzita. Lékaři při ní transplantovali do mozku pacientů s Parkinsonovou chorobou dopamin a nové neurony, ovšem jen polovina z nich se dočkala plnohodnotného zákroku. Druhé části nemocných byly pouze vyvrtané malé díry do lebky a oni po probuzení z narkózy žili v domnění, že právě prodělali kompletní transplantaci. Všichni pacienti byli pod dozorem vědců celý rok a i ti s placebem se po tak dlouhé době cítili subjektivně mnohem lépe, než před zákrokem.

SPECIÁLNÍ EFEKTY

Samozřejmě že některé zdravotní problémy, jako zlomená noha či nádor prsu, nelze léčit pouze placebem. „Ale to neznamená, že pilulka z cukru nepomůže na jiné tělesné neduhy s tím spojené. Velmi úspěšná může být například léčba bolesti související s úrazem. Naše tělo má totiž svůj vlastní lék, který funguje podobně jako léky proti bolesti. Stačí ho jen psychicky aktivovat, což se díky placebu může podařit,“ říká Dana Hejná.

Podobně je to například i s menstruačními bolestmi. Když přijde období periody, děloha upozorní nervový systém, který vysílá signál bolesti do mozku. Když v tu chvíli sáhneme po známé růžové pilulce, jejíž skutečné účinky nastupují až po několika minutách, cítíme takřka okamžitou úlevu. Samotný akt užívání pilulky totiž aktivuje neurotransmitery, které přispívají ke zmírnění bolesti.

Zdroj: časopis Glanc, psycholožka PhDr. Dana Hejná, Psychologon

Související články