Podzim a zima jsou období, kdy se u dětí častěji objevují nejrůznější virózy a další běžné infekce. Co se ale skrývá za častými onemocněními malých dětí? Jakou roli hraje jejich psychika a jak můžeme efektivně podpořit jejich imunitu, aby byly odolnější vůči náporu virů a bakterií? Psychosomatička a imunoložka Veronika Procházková přináší cenné rady a náhledy na to, jak se vypořádat s nemocemi dětí v chladnějších měsících, a to nejen z pohledu stravy a hygienických návyků, ale i z hlediska vlivu psychického stavu dítěte na jeho zdraví.
Co může oslabit imunitní systém během podzimních a zimních měsíců?
Nedostatek slunečního záření, pokles teploty a pobyt v uzavřených prostorách vykonají své. Vedle toho virům svědčí suchý vzduch, mají větší odolnost a aktivitu, a tak toto období bývá náročné. Líbilo by se mi poslat všechny pacienty včetně mě po Vánocích povinně k moři nebo do lázní.
Které potraviny považujete za nejúčinnější pro posílení imunity a proč?
Z potravin je dobré užívat kvašené potraviny, protože obsahují zdraví prospěšné bakterie. Česnek, zázvor, kurkuma… Celkově je důležitá vyvážená strava, ale na podzim a v zimě je důležité mimo ni doplnit navíc vitamíny D, C a selen i zinek ve formě jednotlivých přípravků místo multivitaminových doplňků, kde obsah jednotlivých složek bývá velmi nízký. Z volně prodejných prostředků na podporu imunity lze doporučit betaglukany, které se mohou užívat dlouhodobě.
Měli bychom na podzim měnit své stravovací návyky? Pokud ano, jaké úpravy byste doporučila?
Určitě jíst co nejvíc lokální ovoce a zeleninu, pokrmy, které zahřejí, např. polévky, kořenovou zeleninu, luštěniny, obiloviny. Je těžké najít zdravé a chutné jídlo, které ocení celá rodina, v uších mi zní skandování dětí “zase polívka”a touha vyexpedovat potomky do fastfoodu.
Jde vůbec nějak zabránit tomu, aby se děti ve školkách nakazili od ostatních?
Děti je dobré učit odmala smrkat, dodržovat pitný režim a upevňovat jejich hygienické návyky. Sami sebe pak v prvních letech školky připravit na to, že dítě může být opakovaně nemocné a prevence dalšího kolečka stonání je i dostatečná rekonvalescence. V praxi je to náročné, rodiče, většinou matky, se často vrací do práce po rodičovské a opakované dětské stonání jim to neulehčuje, hlavně když se nemůžou v péči o nemocné potomky prostřídat s partnerem nebo jiným členem rodiny.
Je podle vás dobrá taktika dítě kolektivů stranit, když to jde, nebo si tímto „kolečkem“ nemocí musí projít, aby si imunitu vytvořilo?
I na opakovaném stonání se dá najít něco pozitivního. Běžné infekce jsou určitým tréninkem rychlosti imunitní reakce a kontakt s viry a bakteriemi učí imunitní systém správně reagovat. Vzpomeňme si, jak se v seriálu Byl jednou jeden život učí mladé buňky poznat a zlikvidovat nepřítele, který se snaží maskovat.
Nesouvisí časté nemoci malých dětí právě s psychikou? Není už samotné prosazování se v kolektivu pro ně natolik náročné, že se tělo pak hůře brání různým virům?
Ano, dá se najít analogie s vyzráváním imunitního i nervového systému. Například v dětství je relativně častý přechodný nedostatek protilátek, který se sám upraví. Děti jsou navíc mnohem více než my závislé na okolní vztahové síti. Já jsem například školku ráda neměla, a doteď si pamatuji pocit zadostiučinění, že mě rodiče odváží na doléčení k babičce a já se nějakou dobu nemusím družit s vrstevníky. Přitom jsem si určitě nechtěla vědomě způsobovat stres při opakovaném píchání uší.
Kdy podle vás dítě dávat do školky a kdy už ne, aby nenakazilo ostatní?
Samozřejmě by dítě mělo zůstat doma, pokud má teplotu. A také po dobu trvání akutních příznaků, kdy je nejvíc infekční. V případě dlouhotrvající rýmy nebo kašle může hrát roli i alergie.
Jak poznám, že mám já nebo moje dítě slabou imunitu?
Měli bychom zpozornět u častých infekcí, které jsou jinde než v horních cestách dýchacích. Dále může upozornit na problémy s imunitou neobvykle dlouhá doba nemoci nebo nález netypického patogenu. I když se nezjistí zásadní odchylka v imunitním systému, je pro mě výzva skládat dohromady celý pacientův příběh, taková práce dává smysl nám oběma.
Zdroj: iGlanc.cz, psychosomatička a imunoložka Veronika Procházková
