Vaší snahou je naučit lidi vnímat své tělo. Jak na to jdete?

Adéla: Je důležité si uvědomit, že to, proč někdy tělo nevnímáme, má svůj důvod. Kdybychom se dobře zaposlouchali, tak nám totiž nemusí říkat úplně pěkné věci. Při učení se vnímání těla pomáhá experimentování s pohybem, dotazování, kde, co a jak v těle cítíme, jestli je tam např. stažení, uvolnění, teplo, chlad, brnění… Vlastně klienta vybavíme novým slovníkem, jaké všechny pocity v sobě může objevovat. A to když najde, získá nástroj k tomu, aby se posunul dál.  

Klára: Důležitý je také dech. Teď jsem třeba měla klientku, která měla hrudník jako takovou referenční zónu – když byla v pohodě, mohla volně dýchat, v zátěžových situacích se skoro dusila. S tím můžou významně pomoci dechová cvičení. 

Zdroj: Youtube

Jak tedy u vás probíhá fyzioterapeutické sezení? 

Adéla: Velkou část terapie věnujeme tomu, co konkrétně k nám klienta přivádí. Nemám ráda, když přijde někdo třeba s tím, že ho bolí koleno a je mu ihned řečeno, že to s kolenem nesouvisí a příčina bolesti bude jinde. To mi přijde až dehonestující. Je třeba respektovat, jak to dotyčný sám vnímá a postupně dotazováním a zkoumáním těla odkrývat další a další důvody, proč se něco děje. Od kolene nakonec třeba dokážeme dojít ke staženému pánevnímu dnu. A příčinou může být stejně dobře úraz kostrče, jako nějaké prožitky z dětství, které mohly způsobit stažení a ve finále bolest v jiné části těla. Postupnými krůčky dojdeme k tomu, z čeho nekomfort v těle vychází. 

Klára: Naše péče je založená na vytvoření určitého vztahu. Máme dlouholeté klienty, které provázíme komplexně tím, co zrovna život přináší. Někdy si jdou jen odpočinout na masáž, jindy se musíme vydat do hloubek.

Adéla: Vzpomínám si na paní, která přišla na lymfodrenáž. Trápily ji otoky nohou, a navíc neměla dobrou imunitu. Byla u mě čtyřikrát a všechny návštěvy nejen propovídala, ale i proplakala. Pak se v ní něco pohnulo, uvolnilo, začalo proudit. Problém nebyl v lymfě, ale v tom, že si všechno nechávala v sobě, dusila se tím. Pracovaly jsme hodně s otázkou, co je pro ni zdrojem naplnění. Souviselo to s uznáním sebe sama ve smyslu „jsem dostatečná, jsem dost dobrá“. To jí pomohlo a otoky mizely. 

Takže návštěva u vás může otevřít úplně jiná témata, kvůli kterým klient původně ani nepřišel…

Adéla: Ano, terapie u nás slouží mimo jiné i k tomu, že člověk dostává prostor a čas. Je tu někdo, kdo doopravdy naslouchá, nesnaží se vás nikam vmanipulovat, radit vám. Po pravdě – terapeutovi je jedno, jestli práci opustíte nebo ne. Jeho úkolem je dávat dobré otázky podněcující k zamyšlení, aby si člověk sám došel k něčemu, co je pro něj důležité. 

Klára: Je to o tom, že klient, který původně přišel na fyzickou péči, začne postupně sám vnímat, že potřebuje řešit něco jiného. Mám zkušenost, že pro mnoho lidí je způsob ‚přes tělo‘ i přijatelnější, než jít na psychoterapii. 

Takže fungujete částečně i jako psychoterapeutky? 

Adéla: Celý náš tým na sobě v tomto směru pracuje, všichni máme nějakou odbornou nadstavbu, například se věnujeme psychosomatice a můžeme tak klientům nabídnout široký záběr – od pohybových až po koučovací, meditační nebo jógové techniky. Máme také skvělého maséra. I kvalitní masáž je přínosný způsob sebepéče. 

Jak poznám kvalitní masáž? 

Klára: Nemělo by se zapomínat na úvodní rozhovor, což hodně lidí ani nečeká. Přijdou na masáž a prakticky už mezi dveřmi se začínají svlékat. Je přitom důležité spolu před terapií mluvit, protože pokud by klient měl zdravotní problém, tak se to ten masér jinak nedozví, nicméně je jeho úkolem, aby se o to aktivně zajímal. Tohle je jeden z důležitých parametrů masáže. Při kvalitní masáži byste se také měli cítit dobře, neměla by vás vyčerpat. 

Adéla: Je také dobré dávat masáži nějaký záměr – co by mělo být jejím výsledkem, na co se zaměřit, pojmenovat, co očekávám – relax, nebo povzbuzení? 

Ve svých textech na webových stránkách často zmiňujete fascie. O co jde? 

Adéla: Jsou to obaly svalů, ale je mi až líto to říct takhle jednoduše. Fascie jsou něčím, co svaly propojuje, něco jako 3D síť. Tělo z nich dostává mnohem víc informací o tom, jak vám je, než ze svalů samotných. Těší nás, že se o nich čím dál víc mluví, je to i zásluhou profesora Koláře z Centra pohybové medicíny. Fyzické potíže mohou být často ukryty právě v nich, dlouhá léta totiž drží svalové napětí a způsobují následně zatuhlost těla. Pracovat se s nimi dá více postupy – od jemných až po vcelku drsné metody, se kterými máme ale báječné úspěchy. Doporučuji pořídit si na doma takzvaný roller – válec, jímž se dá pozitivně působit na fascie takřka na celém těle.

Máte pocit, že se obecně přístup lidí k péči o sebe sama mění? 

Adéla: Nutnost prevence pronikla do společnosti před pár lety. Jsem ráda, že je její význam lépe chápán a že lidé vnímají, jak důležité je propojení fyzické pohody s tou psychickou. Klienti už dnes nejsou tak často překvapeni, že když k nám přijdou, nehýbeme jim jen kolenem. Sami vyžadují širší koncept, pochopení, proč se jim to a to děje. 

Zabýváte se také ájurvédou. Jaké benefity to v rámci fyzioterapie přináší? 

Adéla: Já na ájurvédě miluju jednoduchost, kterou si půjčujeme do terapií, ať už jde o stravu, meditace, nebo třeba spánek. Jsi unavený? Tak se vyspi! Aha, ty nemůžeš spát, tak s tím pojďme něco dělat! Biologicky jsme nastavení na spánek mezi desátou a šestou, ale ne každý si tohle může dovolit, třeba zdravotní sestřička, co dělá noční. Pak je důležité hledat rovnováhu a naplnění v dalších oblastech. Líbí se mi, že ájurvéda přináší jeden z celostních pohledů, dívá se na člověka zcela jinak než klasická medicína. A především vnímá jinak zdraví a nemoc. 

Klára: Ájurvéda není nic složitého, je logická, dává smysl. Není to o tom, že začnu užívat exotické byliny. Začít můžu tím, že půjdu spát v deset hodin místo o půlnoci. A dále – i v našich podmínkách je ájurvéda snadno aplikovatelná do života. 

Zdroj: Youtube

Zmiňujete klasickou neboli západní medicínu a pak tu celostní. Snažíte se tyto dva směry propojovat? 

Adéla: Na tom stojí naše práce – propojovat Západ a tzv. alternativu, respektive propojovat mysl člověka s jeho tělem. Někdy je Západ více orientován na tělo a alternativa doplňuje ostatní složky. A celostní pojetí obsahuje člověka celého – tělo, mysl, systém, ve kterém žije, jeho minulost, ale i plány, které má. 

Klára: Nechci to paušalizovat, ale pro mě je západní přístup hlavně o tom, že se řeší a pomocí léků tlumí projevy bolesti. A už ne to, co potíže způsobuje, jak člověk jí, spí, jakou má práci, vztahy… Třeba zácpu východní medicína bere velmi vážně, může předznamenávat rozvoj potenciální nemoci. U nás se nad ní mávne rukou nebo vám lékař něco předepíše. To je pro mě rozdíl. Nicméně lékařů s celostním přístupem přibývá. I my odesíláme některé klienty na vyšetření a laboratorní výsledky rozhodně bereme vážně.

Kdo tvoří vaši klientelu? 

Adéla: Většinou jsou to lidé ve věku 30–55 let, kteří už toho vyzkoušeli spoustu a my jsme nějakou další štací na jejich cestě. Je třeba takové lidi zastavit v hledání stále něčeho nového a pomoct jim objevit, co vlastně potřebují. Stále platí, že nadpoloviční většinu naší klientely tvoří ženy. Mají k sebepéči tak nějak blíž, možná je to i tím, že v mužích je stále zakódováno, že nechat o sebe pečovat je něco jako slabost. Přesto se ale mužská klientela stále rozšiřuje, myslím, že i díky Klárce, která se hodně věnuje sportu, konkrétně běhu. Přitahuje tak sportovně založené muže, kteří jsou díky sportu zvyklí být víc ve spojení se sebou, mají v tom větší motivaci. 

Klára: U starších lidí je to bohužel stále o penězích a je mi to líto. Chodí ke mně paní, která terapie u nás bere jako lázně – je to pro ni nemalá investice. Ale obecně je zvlášť na této generaci vidět, jak díky péči o své zdraví kvete. 

Jak by o své tělo měla pečovat žena po čtyřicítce?

Klára: Obecně vzato, kolem 45 let už je třeba se zastavit, přestat budovat velké věci a začít sklízet plody života. Tohle opět vychází z ájurvédy, ale vnímám to i na svých klientkách. Jedna z nich si v padesáti pořídila chalupu, kterou rekonstruuje, ale hodně ji to vyčerpává, i když jí to dělá i radost, protože si tím splnila sen. Ovšem fyzicky je to pro ni zátěž, o stresu z finančních závazků nemluvě. Pak je třeba o sebe pečovat na jiných frontách, ale už by to nemělo být tak, že kromě péče o chalupu ještě extrémně pracujete. Samozřejmě nechodíme v padesáti do důchodu a pořád máme co na práci, ale je třeba si lépe vybírat, do čeho tu energii dáváme, konzultovat to se svým tělem, jestli na to fakt má a nenakládat si tolik. 

Adéla: Žena už má teď 45 let zkušeností a je dobré začít s nimi nějak pracovat a opřít se o ně. Už ví, co jí dělá radost, po čtyřicítce už je dost velká holka na to, aby mohla říct jasné ne věcem, které jí radost nedělají. Tenhle věk s sebou přináší velké poznání, sama v rodině vidím, že se člověk míň ohlíží na to, co řeknou ostatní, a to mi přijde skvělé.

Dnes je ale taková doba, kdy řada žen kolem čtyřicítky teprve začíná žít rodinný život, nebo má malé děti…

Klára: Je skvělý mít děti po čtyřicítce, ale nemůžete k tomu současně mít nejvyšší manažerskou pozici a potřebovat vydělávat statisíce. Ta energie už zkrátka není taková. V tu chvíli těm ženám sice vůbec nepřijde, že nevědomě přepínají samy sebe, ale později je to doběhne. 

Adéla: Energie není nevyčerpatelná v žádné věku. Já jsem se dokázala energeticky zlomit v jedenadvaceti a pak jsem musela na nějakou dobu úplně vypnout, abych dokázala jít dál.

Jaký pohyb je podle vás v tomto věku nejvhodnější? 

Adéla: Takový, který v ženě podporuje vášeň. Probouzí její tělo a smysly, rozhodně nesmí vzbuzovat utrpení. Hledejte to, co probouzí buňky vašeho těla a vydaná energie se vám mnohonásobně vrátí. Vzhledem k prevenci osteoporózy doporučuji hlavně odporovou aktivitu, zvlášť pro ženy v menopauze, třeba jízdu na cyklotrenažéru nebo na kole do kopce. Kost se tím zpevňuje. Je celkem jedno, jestli si dupnu třeba při běhu, nebo jestli mám batoh, ale když kost zatěžuji ve směru jejího růstu, tak má tendenci zůstat hutná a nestává se tolik křehkou..

Třeba jen jóga tuto potřebu nenaplní? 

Adéla: Je skvělé ji praktikovat, ale měla by být, alespoň z hlediska prevence osteoporózy, doplněná třeba víkendovou procházkou s baťůžkem do kopce, tedy chůzí se zátěží, nebo s hůlkami. 

Je podle vás jóga pro každého? 

Klára: Jak se to vezme. Ideálně by zpočátku měla být vedena individuálně. Například když hypermobilní lidé chodí na bikram jógu, začnou se tam zahřívat a protahovat do extrémních poloh, protože zahřátí to tělu umožní. Tím se ale rozvolní a tělo přijde o přirozené bariéry, které si vytvořilo. 

Adéla: Na skupinových lekcích pak jde o to, jaké možnosti lektor v individuální práci s klienty má. Měl by každopádně dávat správné pokyny, aby se člověk víc vnímal, kontroloval a srovnal v dané pozici. Na začátek je tedy vhodné začínat jen s lektorem nebo v malé skupině, aby vás lektor poznal a věděl, jak s vámi pracovat.  

Jak se díváte na rady typu – bolest musíš vydržet/překonat, nebo třeba známé běžecké rčení „to přeběháš“?

Adéla: Nejdůležitější je míra. Nebýt zbytečná bačkora je stejně důležité jako nebýt zbytečný hrdina. Zkoušet, co mi dělá dobře, a neopakovat to, co mi dobře nedělá. Opravdu je to takhle jednoduché. Být v kontaktu s tělem.

Klára: Já sama běhám a přebíhám úplně všechno, protože to miluju, je to pro mě meditace. Barometrem pro každého je to, jak se cítí po sportu – šťastný, nebo vyčerpaný?

A jak poznám, že se přepínám fyzicky? 

Adéla: Únava, bolesti, nepohodlí, nehojící se a vyčerpané tělo… Signály můžou být různé. Ta hranice, respektive zóna se dá dobře vnímat v tichu. Když se ztiším a začnu vnímat doopravdy tělo a celou sebe, pak si dokážu lépe uvědomit, jak na tom jsem s energií, kde je jí dost a kde málo. 

Jak o sebe pečujete vy samy?

Adéla: Nejvíc asi tím, že si dávám čas na rozmyšlenou. To mi funguje a je to pro mě nejdůležitější složka v sebepéči. Potom mě naplňuje také tanec a určitá pravidelnost a režim dne.

Klára: Během, běh je mým mentálním wellness. A také každodenními rituály, jako je každé ráno cvičení s vlastní váhou, klidná snídaně, pár vědomých dechů před usnutím a spánek před půlnocí. 

Zdroj: iGlanc.cz