Už historie parfémů a vůní je sama o sobě velmi zajímavá, ale naši pozornost na dalších řádcích bude vábit především složka, jedna z těch nejdražších, ze které se vám v první chvíli možná obrátí žaludek vzhůru nohama, ale nakonec si vás podmaní. Malý flakonek parfému může obsahovat až stovky ingrediencí. Jedna z nich ale vyniká. Ambergris, ambra šedá, používá se jako fixátor ostatních složek a parfému dodává hloubku. Ovšem ne každý ji snese, je totiž velmi živočišná. Říká se jí plovoucí zlato, ale také velrybí zvratky.
Mořské zlato
Ambra je pevná, voskovitá substance, která vzniká v trávicím traktu vorvaně obrovského. Physeter macrocephalus váží většinou 30 až 50 tun (samice jsou menší) a živí se především krakaticemi, chobotnicemi, kalamáry a dalšími živočichy mořského dna. Jedna z domněnek říká, že právě díky tomu je jeho trávicí systém vybavený mechanismem, který ambru vyprodukuje. Látka obalí tvrdé části a schránky zkonzumovaných živočichů (jako například zobák olihně), které žaludeční kyseliny nedokážou strávit, a ochrání tak vnitřní orgány obrovského kytovce.
Někdy z těla vorvaně odejde spolu s trusem, pak plave na hladině jako velký, šedočerný chomáč, vyplave na pobřeží nebo se usadí na skaliscích. Není to velrybí exkrement, přestože se vytvoří ve střevech.
To je ale puch!
V takové fázi je pro parfuméry ještě nepoužitelná. Ovonět byste se jí nechtěli. Čerstvá ambra totiž velmi nepříjemně a pronikavě páchne, až teprve stářím se její aroma změní na příjemné a zemité, pižmové, a tehdy nabírá na síle.
Ambra vypadá trochu jako kámen.
Vzácná surovina musí ještě několik let schnout, klidně i deset a víc. Poté je rozemleta na prášek a rozpustí se v lihu. Pravá ambra obsahuje balsamicky sladké, sametové a animální tóny s dotekem slaného moře. Je tak vytrvalá, že když vzniklým roztokem navlhčíte kousek plátýnka, bude vonět i po vyprání v mýdlové vodě. Ovšem existují i jedinci, kterým se z ní udělá špatně, jak je specifická.
Můžu to jíst?
Kdyby vás to náhodou napadlo, tak ne. Ambra šedá je výsledkem trávicí činnosti vorvaňů, a tak prý obsahuje škodliviny a nebezpečné mikroorganismy. Rovněž vody jsou často plné chemikálií a nikdy nevíte, čemu byla vystavená, zatímco si poklidně plula oceánem. Přesto se objevily případy lidí, kteří ji používali jako koření do jídla, možná kvůli tomu, že je ceněná i pro své léčivé vlastnosti a říká se o ní, že je to afrodiziakum. Ale teď vážně, není to bezpečné a ve většině zemí je sběr ambry dokonce nezákonný.
Enviromentální dopad
Vorvaňům prý není pro získávání ambry nijak ubližováno, alespoň ne oficiálně. Je třeba si uvědomit, že ambra je luxusní a velmi vzácné zboží, což její hodnota na trhu o to víc zvedá. Nedostatek a poptávka ceny šponuje až na desítky tisíc dolarů za necelého půl kilogramu. Cenu ovlivňuje její stáří a kvalita.
Vorvaň obrovský je největší mořský predátor.
Minulost nám ukázala, že intenzivní lov vorvaňů vedl k jejich masivnímu úbytku, proto se jedná o ohrožený druh, na který se vztahuje Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), a ambra je v mnoha zemích zakázána. Takže pokud nejste výzkumný pracovník nebo mořský biolog s potřebnými povoleními, je dovoz, vývoz nebo prodej ambry nezákonný. Zakázané může být i její držení. Motivace výdělku však bývá pro mnohé silnější než zákon.
Nicméně i z toho důvodu se od jejího využití v parfumérském průmyslu upouští, pro podniky je finančně náročné získat ambru legální cestou, takže se místo ní používají syntetické (ambroxid) a přírodní náhražky, které velryby ochrání a zachovají biodiverzitu oceánů, přestože stejného efektu nedocílíte.
Zdroj: iGlanc.cz, American Oceans, Wikipedie
