Když jsem pátrala, s kým udělat rozhovor o trvalé, z různých zdrojů ke mně přicházelo víceméně jen vaše jméno. Čím to je?
Přivedla mě k tomu jedna kadeřnice z Brna, chtěla udělat trvalou. Obrátila se na spoustu kolegů kadeřníků a všichni jí řekli, že to dělat nebudou. A oslovila i mě. Na učňáku mě to bavilo a řekla jsem si, že ji teda udělám. Tím to asi všechno začalo.
Proč to ostatní nechtěli dělat?
Protože trvalá je trauma kadeřníků. Když je vám patnáct a rozhodnete se pro tuhle profesi, představujete si, že budete česat, barvit, ale osnovy na učňáku jsou pořád takový, že se lidi učí točit hlavně tu trvalou. Na štětec s barvou si sáhnete až ve třeťáku. Další věc je, že se učíte trvalou jen na kratších vlasech o délce maximálně 10 - 15 centrimetrů. Člověk pak logicky neví, jaký to je, udělat ji na vlasy dlouhý po lopatky, jak to vlastně funguje. Znáte jen jednu techniku a nikdo vás nenaučí nějaký kreativní postup. Takže když pak po tom vyučení začínáte v praxi a přijde k vám někdo, kdo chce právě trvalou, tak si řeknete, že tohle už fakt nikdy dělat nebudete. Protože už jste to dělala tisíckrát. A zároveň se toho bojíte, protože nemáte tu zkušenost. Zkrátka nevíte, co to udělá s dlouhým vlasem.
Vy jste se ale evidentně nebála...
Já jsem měla to štěstí, že jsem udělala svoji první trvalou až po několika letech od ukončení učňáku a řekla jsem si, že bych to chtěla dělat. Další štěstí, i když v uvozovkách, bylo v tom, že byl covid a všechny kadeřnické salóny zavřely. A já měla najednou spoustu volnýho času pátrat v amerických, britských i českých dějinách, na YouTube, na všech možných dalších platformách, jak jde udělat trvalá jinak. Naše vzdělávací akademie byla v té době kvůli restrikcím prázdná, v ní celá řada cvičných hlav s pravými vlasy, na kterých se kadeřníci učí, spousta materiálu… Takže jsem mohla donekonečna zkoušet a učit se, jak na to.
Jak to probíhalo?
Spousta kadeřníků z mýho okolí za mnou chodila a komentovala to ve smyslu ‚To si děláš srandu? Ty věříš tomu, že se to bude nosit?‘ Tehdy trvalá prostě nebyla v trendu. Nejdřív jsem ji vyzkoušela na sobě, na po lopatky dlouhý vlasy.
Co reakce okolí?
Během covidu jsem pak měla možnost pracovat u filmu, kde mi lidi říkali - ty jo, ty máš super vlasy a já na to - já mám trvalou. Každý se mi vysmál, nevěřili mi, ani maskérky, kostymérky, nikdo. Nechápali, proč bych si na vlasy něco takovýho dávala. A vybavovaly si, že jejich mámy kdysi s trvalou vypadaly jako mušketýr nebo pudl s ofinou.
Nakonec ale lidi uvěřili.
Postupně ano. Začali to vnímat, začali za mnou chodit. Takže jestli mělo covidový období nějaký benefit, pro mě to byl ten, že jsem začala dělat trvalou jinak. Vtipný bylo a já se tím netajím, že neumím anglicky. Takže když jsem si našla vždycky nějaký vzdělávací video v angličtině, s překladem mi pomáhala moje kolegyně, skvělá kadeřnice Nina Krajčo. Celý jsem si to přepisovala a postupně jsem přicházela na to, jak dosáhnout hezkýho výsledku. K tomu mi právě sloužily ty cvičný hlavy v akademii. V tý době jsem taky navázala spolupráci s učňáky, s těmi budoucími kadeřníky, kteří trvalou nesnášeli. Já jsem dělala on-line kurzy, vymyslela jsem si takovou pohádku nebo příběh o tom, co se s tím vlasem během trvalé děje. A ono to fungovalo. Studenti to brali úplně jinak než od mistrový. Na tom, jak co podáváte a jak koho co učíte, opravdu hodně záleží.
Jak jste pokračovala, když covidové restrikce skončily?
Začali jsme zase vzdělávat v akademii a já jsem si řekla, že chci hlavně školit trvalou. Věřila jsem tomu. Můj šéf je obchodník a řekl si, že je to asi díra na trhu, což se potvrdilo. V tý době se řešilo i v americký Vogue, že modelka Kate Moss má trvalou a začalo se o tom hodně mluvit. Herečka Sandra Nováková zase potřebovala kvůli roli změnit identitu, zašla ke mě na trvalou a maskérky na place pak zjistily, jak dobře její vlasy fungujou, že jí nemusí několikrát denně vlasy přefoukávat, protože její jemný hned splihly. A já přišla na to, že trvalá nemusí znamenat jen kudrnatý nebo vlnitý vlasy, ale funguje vlastně jako takovej primer pod make-up. Prostě podkladová báze. Díky tomu je vlas ‚poslušnější‘ a mnohem líp se s ním pracuje. Foukaná pak taky mnohem líp drží. Na klientkách jsem postupně viděla, jak začaly mít rády svoje vlasy. Stává se i to, že se mi ženy v křesle pak rozpláčou, protože konečně mají na hlavě něco, po čem celý život toužily. A co jim drží.
Jste vlastně taková vlasová terapeutka...
To ne, na to si netroufám! Ale často říkám, že vlasy jsou koruna krásy, make-up, který nesundáte. Jasně, můžete si vzít čepici, když se v účesu nebylo stylingu necítíte dobře, ale pořád to není ono. Ženská, když přijde o vlasy, nebo je nemá ráda, to je asi v té péči o sebe sama pro každou to nejhorší.
Když porovnáme trvalou, kterou dneska aplikujete a tu, co jsem já nosila před třiceti lety, v čem je rozdíl?
Jsme v 21. století, všechno jde dopředu. Když chodily naše mámy a babičky na trvalou, tak aktivní složka byla kyselina thioglykolová. Pak jí nahradil amoniak neboli čpavek. To bylo velký téma, Evropská unie ho hodně omezila. Je to dryják, to jo, ale na druhou stranu jde o přírodní složku, součást našeho těla - je obsažen například v moči. Dneska jsou účinné složky v trvalé vytvořeny na bázi organických sloučenin amoniaku a jsou velmi šetrný. Kromě toho obsahují i řadu pečujících a hydratačních složek. Díky tomu už třeba nedochází ke krepatosti jako dřív. Vlas, i když ho při trvalé ‚otevřeme‘, chceme mít primárně zdravý.
Používat míň chemie je v trendu...
Naštěstí jsme došli k tomu, že chemie nemusí být dryják. I stylingový produkty se posunuly v tom, že dneska už víme, že je potřeba vlas hlavně hydratovat a dodávat mu protein. Aktuálně je těch nástrojů a možností, jak pečovat o vlasy, nepřeberné množství. Dokonce existují už značky, které se snaží konkrétně trvalou vyvinout na bázi cukrové třtiny. Obecně je snaha nešetrnou chemii eliminovat. A troufám si říct, že když jdu dneska na trvalou, odborně řečeno trvalou preparaci, tak to je jako když si jdu nechat obarvit vlasy. Je to vlastně podobný chemický proces.
A už se taky nepoužívají takové ty tenké dřevěné natáčky.
Přesně tak. Dřevěné měly nevýhodu v tom, že nasávaly preparační roztok, tedy první krok, který se ze dřeva hůř vyplachoval. Druhým krokem je neutralizační roztok. A tyhle dva kroky se nesmějí potkat, jinak vznikne chemická reakce vyvolávající hodně velké teplo. A tohle teplo může způsobit, že se vlasy nebo i vlasová pokožka spálí, v horším případě může klientka o vlasy přijít úplně. Nicméně je potřeba si říct, že za to nemůže produkt samotný, ale ruce, které s produktem pracují.
S jakými natáčkami pracujete teď?
Jsou z plastu, používám i papiloty. Máme navíc k dispozici ty s velkým průměrem, takový možnosti dřív nebyly a i proto vznikaly vlasy àla pudl. První natáčky, který jsem použila, mi kolegyně přivezla z Ameriky, nakonec jsem si jedny našla i tady v Čechách. No a teď mám nejnovější z Japonska. Vlastně pořád hledám způsob, jak i pomocí natáček co nejvíc naplnit představu klienta.
Kromě toho v akademii vzděláváte další kadeřníky.
Ano, mám několik technik, které učím. A taky mám freestyle, kdy jde o to zkusit si něco, čeho se člověk bál ve smyslu co by mohla ta trvalá udělat. Třeba jaký to je, když někomu zapleteš copánky a jdeš to preparovat. Proč by to nešlo udělat takhle? Jasně, šlo! Vlastně kadeřníkům dávám prostor, aby si to zkoušeli, protože na svých salonech na to třeba nemají ani čas ani prostředky. Vždycky říkám - zkusme to tady společně a když to bude průšvih, tak ho zachráníme. Všechno probíhá na těch cvičných hlavách, takže se nemusíme bát, že by někdo odcházel s pláčem.
Když chce někdo obarvit a zároveň mít trvalou, jaký by měl být časový odstup?
Za mě aspoň dva tři týdny. V rámci trvalé preparace jde ale vlasy natónovat, protože jak ten vlas lehce otevřeme, tak je možnost, že se barevný pigment lehce vyplaví. Ale já osobně si v tom radši nechávám časový odstup. Jsou kadeřníci, kteří mají mnohem delší praxi než já a troufnou si to udělat v jednom kroku, takže nemůžu říct, že to nejde. Ale já jdu spíš cestou šetrnějšího přístupu.
Dá se mluvit o nějaké nevýhodě trvalé?
Vlastně asi dá. Setkávám se dnes s tím, že lidi mají pocit, že jim trvalá může vyřešit všechny vlasový problémy. Máme to očekávání, jakože ráno se probudím a budu mít krásný vlny jako modelka od Victoria’s Secret. Jenže ono jde taky o gravitaci. Dám příklad - to, co bylo ve dvaceti na nějakém místě, tak ve třiceti už není a ve čtyřiceti už vůbec ne. Stejně tak je to s objemem. Není to tak, že já udělám trvalou, získám objem a nikdy mi nespadne. Ale objem se musí nejdřív vytvořit. Ano, bude trvanlivější, ale gravitace nepřestane působit. Když si necháte do obličeje napíchat botox, tak si pleť taky nepřestanete mazat. Takže rozhodně neplatí, že díky trvalý budu mít najednou všechno bez práce.
Důležitá je určitě i domácí péče.
Hlavně je potřeba ji správně nastavit. Tím myslím používat vhodný šampón a kondicionér. To je základ. A pak taky umět tyhle dva produkty dobře aplikovat a správně si foukat vlasy. Můžete mít spoustu stylistových produktů, ale nejdůležitější je umět si správně umýt vlasy. Možná mi někdo bude oponovat, ale já osobně, když jsem trvalou měla, nedávala jsem na vlasy víc produktů než když jsem jí neměla.
Takže jak správně používat šampón a kondicionér?
Šampónem si primárně umyju vlasovou pokožku a tou aktivní pěnou, kterou pak splachuju, se umyjí vlasy. Dobře všechno vypláchnu, opakuju mytí, jemně vyždímu přebytečnou vodu, nejlépe ručníkem a aplikuju kondicionér - od středu do délek a pročesávám přitom vlasy kartáčem nebo plochým hřebenem. Protože potřebujeme kondicionér dostat po celé délce do vlasu stejně jako ten šampon. Tak jak jsme vlas otevřeli při mytí, je třeba ho zase uzavřít právě kondicionérem.
Je potřeba po trvalé používat péči na vlnité vlasy?
Není, protože ‚ztrvalený‘ vlas není vlnitý vlas. Během procesu trvalé preparace dochází k průniku chemických látek do kortexu, důležité části vlasu. Tam je pak třeba většinou doplňovat protein, což je základní stavební jednotka vlasu. Kdežto přirozeně vlnitý vlas, který roste v elipse, potřebuje hlavně hydrataci. Produkty na vlnitý vlasy jsou proto hlavně hydratační. Takže my nastavujeme péči individuálně podle toho, co konkrétní vlas potřebuje.
Jak po umytí foukat vlnité vlasy?
Aby vlas nebyl krepatý, je třeba z něj dostat vodu pomalu - tím se hezky vydefinuje vlna. A k tomu potřebujeme ten nástavec připomínající talíř - tedy difuzér, kde cirkuluje teplo. Kdybysme ho tam neměli, tak to pro vlasy představuje velkou vzdušnou zátěž, která by způsobila právě krepatost. Existují i difuzéry, které mají jenom membránu - takže hřejí, ale nefoukají. Když se budete bavit s klientkami s přirozeně vlnitými vlasy, tak ve většině případech vám řeknou, že mají nejlepší vlny, když nechají vlasy přirozeně uschnout.
Což se ale moc nedoporučuje...
Je to tak. Kadeřníci mě za tohle možná budou lynčovat, ale takhle ty vlnitý vlasy vypadají fakt nejlíp, když nejsou vyfoukaný a schnou přirozeně. Já doporučuju klientkám, ať se vyfoukají aspoň u pokožky, aby nezůstala vlhká. Vlhkost je pak příčinou, že se pokožka zapaří, víc se mastí vlasy a tvoří lupy. Já sama jsem ale takhle měla vlny vždycky nejlepší, když jsem si vlasy nefoukala.
Jak dlouho vlastně trvalá vydrží?
Už ten název napovídá, že to nebude na chvíli. Není to dočasná preparace, ale trvalá preparace. Když se ten proces provede správně, tak je to opravdu napořád a ztrvalený vlas odrůstá stejně jako barvený vlas. Už se ani nepoužívá slovo ondulace jako dřív. To je takovej dost zastaralej pojem. A mě osobně se stejně nejvíc líbí slovo ‚trvča‘.
Zdroj: časopis Glanc, kadeřnice Linda Žáková