Veroniko, mohla byste nám něco říct o vaší postavě ve filmu Poklad?

Hraji postavu Julie Skálové, která je kuchařka ve špičkové restauraci a má trošku problematický vztah s tátou. Neviděla se s ním několik let. Rozhodli se, že to spolu budou nějak řešit, a vydala se za ním na Bali. Tam se začne odehrávat celý příběh nad vodou, pod vodou, v kaňonech, na souši – a začne velké dobrodružství.

Zdroj: VLM

Na tiskovce jste říkala, že jste při natáčení utrpěla různé šrámy. Jaké pro vás bylo nejhorší zranění?

Celý štáb si tam prodělal nějakou nemoc. Ten diskomfort v tom vedru, ve kterém točíte a pracujete, je sám o sobě náročný. Nikdy mi to nedošlo, byť hodně cestuji. Byla jsem hodněkrát v Asii, znám to tropické teplo, ale nikdy mi nedošlo, že si člověk na dovolené dělá ten rytmus sám, kdežto ve dvanáctihodinové pracovní směně je člověk už první den totálně vyčerpaný. Nejvíce mě zmáhalo teplo a nasazení. A také to, že člověk nemůže být doma se svými blízkými. Nemáte takovou tu změnu v prostředí, jako když se natáčí v Čechách. Pak byla náročná i nemoc a odřeniny, které se ve vedru špatně hojí.

Dá se na takové náročné natáčení vůbec nějak připravit?

Myslím si, že nedá. Připravovali jsme se samozřejmě dlouhou dobu – dělali jsme si potápěčskou licenci, takže to byla velká příprava sama o sobě – i psychicky. Pod tou vodou člověku nezbývá nic jiného, než být celou dobu koncentrovaný a mít zvládnutou psychiku. Když se dostaví panika, musí jednat zodpovědně, aby neublížil nejen sobě, ale i někomu dalšímu. Měli jsme mořskou nemoc na vlnách, bylo nám všem špatně, houpali jsme se ještě několik dní, ale měli jsme nastavenou psychiku na to, že to musíme zvládnout.

Co děláte pro svou duševní hygienu?

Chodím na psychoterapie, mám svou psychoterapeutku, což považuji automaticky za součást herecké profese, protože pracujeme s vnitřkem. Každý večer pláču někde v divadle, každý večer se s někým líbám, moje práce obsahuje hodně emocionálních interakcí – a musím to nějak zpracovat. Myslím si, že pro herce je to důležitější než masáže. Proto se snažím o psychohygienu a mám psychoterapii. Snažím se taky chodit hodně do přírody a dělám věci, co mám ráda. Plním si malé i velké sny. Malý může být třeba ten, že si dáte fresh, nebo koukat jen dvě minuty do stropu. To mi dělá hodně dobře.

Říkala jste, že se vám na Bali stýskalo. Jak jste s tím bojovala?

V ideálním případě bych zavolala domů, což ale nebylo moc možné kvůli časovému posunu, takže jsme se míjeli. Proto nebylo možné se s nimi spojit. Takže jsem si aspoň pořád prohlížela fotky a videa.

Zdroj: iGlanc.cz