Terezo, máte s dětmi možnost cestovat tolik, jak byste chtěla?
Když se mi narodil syn, koupila jsem mu spacáček pro miminka do minus dvaceti. Myslela jsem si, že pojedeme do země Franze Josefa, ale vše je samozřejmě úplně jinak. Teď se oklepáváme a začínáme dělat různé výpravy. Děti jsou dost dobrodružné. Mám je vycepované. Umí chodit, oba ujdou velké vzdálenosti, i když jsou ještě malincí. Mají to rádi. S dětmi je spíš problém v dálkových letech. Zatím je tomu nechci vystavovat.
Máte tipy a rady pro maminky, jak cestovat s dětmi? Klidně i na ty krátké vzdálenosti...
Mám skvělou radu: Člověk musí hlavně vyjet. To je zásadní. Nesložit zbraně ani ve chvíli, kdy se všichni hádají, není sbaleno, nepořídilo se, co se mělo. Vím, že když zavřeme dveře obytňáku, tak už je to dobré. Důležité je naházet je tam hlava nehlava. Většinou pak člověk všechno sežene. Mám spoustu kamarádek, které nikam nejedou, protože to mají strašně zablokované v hlavě. Děti posilujete tím, když je vytáhnete z jejich prostředí. Je to takové otužování. Naše děti milují rutinu, kterou nedokážeme – obzvlášť já – dodržet. Dlouho jsem si to vyčítala, ale teď mám pocit, že jsou díky tomu "voráchlé".
Takže nemáte doma drsný režim, kdy je přesně dané, kdy se jí, kdy se jde spát a tak?
Ne, vůbec. Nejsem schopná vzbudit děti. Můj syn dřív vůbec nespal, takže pro mě je posvátné, když spí. Když nespí, jede se dál. Asi je dobré mít nějaké rituály, ale nepřehánět to a žít život, jaký chci já a jaký chtějí oni. Moje děti třeba zbožňují karavany, filmový a divadelní život.
Zdroj: iGlanc.cz
