Terezo, blíží se premiéra vašeho pořadu Ztracená rodina, máte trému, než se to uvede?
Mám. Mám sevřený žaludek. Už mám první reakce, protože první díl už běží na Voyo. Takže jsem trošku klidná, že se to líbí, ale premiéra je premiéra.
Pročítáte si pak, co kdo o tom napsal?
Že bych četla recenze, to ne. Ale když mi lidi na Instagram napíšou zprávu, většinou to bývají soukromé zprávy, tak já je čtu všechny. Zatím nebyla žádná negativní, ale jsem připravená, někomu se to nemusí líbit. I tak s úctou poděkuji. Jsem klidná v tom ohledu, protože vím, že jsme udělali maximum. Každý odvedl dobrou práci a líbí se mi to. Má to nádherný vizuál, kameraman udělal nádhernou kameru. Je to fajn formát.
Někdo to přirovnává k Poště pro tebe.
Doufám, když to někdo uvidí, tak už to právě nepřirovnává, protože tohle je víc dokumentární, vyprávěcí formát. Je pomalejší, není tam studio, to je pro toho, kdo to třeba ještě neviděl. Lidi jsou ve svém prostředí, nejsou vystaveni očím diváků, potlesku nebo nevoli. Vlastně tak se k tomu snažíme i přistupovat, abychom byli natěsno s lidmi a malinko nahlédli do lidské duše.
Je za námi první školní den, jak jste to s dcerou prožívala?
Krásně. Natálka se vrátila z adapťáku. Odjížděla už minulý pátek seznámit se s prvním ročníkem své školy. A pak jsme putovali na internát. Předala jsem ji do rukou skvělých vychovatelek. Natálce se plní sen, protože si nepamatuje tu dobu, kdy jsme bydleli v Praze, a její sen byl se navrátit zpět do Prahy. Tak teď je v Praze pod katem domova mládeže. Já jí moc držím palce a my jsme s mužem osiřeli.
Co teď budete dělat s volným časem?
Můj muž dneska ráno vstal a měl horečky, takže ten si plán udělal. Zřejmě si najednou dovolil být nemocný. Ten bude nemocný a já si dodělám pracovní povinnosti. Pořád je doma co dělat. Raduji se z toho, že ta Natálka je soběstačná. To je základ. A Sam, to už jsem vám říkala minule, ten už ani nevolá, ten už si žije.
Syndrom prázdného hnízda u vás nehrozí?
Ne, to ne. Možná až budu v důchodovém věku, tak budu mít syndrom osiření a moc bych si přála, aby lidé za mnou chodili a říkali, že tenkrát to bylo dobré.
Co vaše dcera studuje za obor?
Mohu prozradit, že je to bezpečnostně-právní škola, ale neřeknu vám, která to je. Snad se na mě nebudete zlobit.
Zdroj: iGlanc.cz
