Terezo, budeš mít brzy vystoupení na Galakoncertu orchestru Karla Vlacha. Míváš ještě před tím trému?
Mívám, ale je to zdravá nervozita. Pořád to beru s respektem a připomínám si, že nic není samozřejmost. Když nejsem nervózní, vždycky se mi něco pokazí. Buď zapomenu text, zakopnu nebo mi padají šaty, takže jsem vždy nervózní. Zvlášť při orchestru, který je jiný tím, že je nás tam strašně moc a není to jenom o mně. Je to velká zodpovědnost, protože to Kongresové centrum je obrovské. Doufám, že tento rok budu o něco méně nervózní, ale věřím, že si to všichni užijeme.
Máš rituály před koncertem, aby se to povedlo?
Nemám. Uvažovala jsem nad tím. Možná je můj rituál, že přestanu mluvit a koncentruji se. Jsem potichu, vnímám a možná si opakuji texty. Ale že bych měla rituál, to ne.
Ty jsi prozradila, že jsi opět spadla do poruch příjmu potravy. Jak na tom momentálně jsi?
Je to nahoru a dolů. Každý den je jiný. Snažím si říkat, že když se to nepovede, tak ten nový den je nový začátek. Momentálně je to strašný boj. Neměla jsem to ještě nikdy tak silně rozjeté, ale snažím se s tím pracovat. Jsem ráda i nerada, že se to rozjelo takovým způsobem, že i já si uvědomuji, že to nechci. Že nechci takto fungovat. Je to strašně unavující každé ráno s tím vstávat, každý večer s tím usínat, že jsem si to neměla dávat nebo měla jsem jít víc běhat.
Říkat si, že musím zhubnout, musím zhubnout. Strašně mě to unavuje a ovlivňuje mě to. Pomáhá mi práce, že se těším na věci, které mě čekají. Ať je to turné nebo Růžová Lucerna. Momentálně je to tak nahoru a dolů, ale bojuji. Docházím na terapie. Má terapeutka mě vždycky navede, já se snažím nad tím přemýšlet a najít si ty cesty, které by mi mohly pomoct.
Jak ta nemoc ovlivňuje tvůj vztah s partnerem?
Je to náročné jak pro něho, tak i pro mě. Důležité je to, že v něm mám oporu. Nechává mě být, když to řeknu blbě, abych byla já v pohodě, soustředila se na sebe a dostala se z toho. Oporu mám nejen od něj, ale i od své rodiny, prostě od všech. I to je hnací motor, že to dělám jak pro sebe, tak i pro ty ostatní. Chci se z toho prostě dostat.
Ty ses stala patronkou sbírky na aplikaci, která by bezplatně pomáhala lidem s poruchami příjmu potravy. Můžeš nám k tomu něco říct?
Jsem ráda, že jsem se mohla spojit s neziskovou organizací Nepanikař. Lidé si neuvědomují, že porucha příjmu potravy není sranda a je to nebezpečné. Někdy to může dojít do stavu, kdy je to na hraně života a smrti. Lidé tomu nechtějí věřit, protože si nedokážou představit, jaké utrpení a boj to je. Ne všichni mají tu možnost a ty prostředky si terapie zaplatit. Ono se to nezdá, ale ta léčba potřebuje pravidelnost a náklady jsou vyšší. Myslím si, že tohle je ta možná volba tomu pomoct, kdy ten člověk může zavolat, může si nechat poradit. Já jsem si tu aplikaci taky stáhla a říkám si, že to opravdu pomáhá. Doufám a věřím v to, že to lidé pochopí a přispějí na Znesnáze 21 nějakou tou korunkou.
Zdroj: iGlanc.cz
