Co vám v roce 2006, když jste se poprvé připravovali na moderování StarDance, přišlo na tomto projektu nejzajímavější?
Tereza: Tanec. Slavnostnost a elegance. A Marek.
Marek: My jsme si doma pustili ten anglický originál, bylo to bez překladu, polovině vtipů jsme nerozuměli a z celebrit jsme neznali ani jednu. A když jsme si pustili šest dílů, bylo půl druhé v noci a moje žena povídá: Dáme si ještě ten sedmý, ne? A to jsem pochopil, že jestli tohle nebude lidi bavit, tak už nic.
Mnoho diváků si bez vás StarDance nedovede představit. Co přesně stojí za vaší mnohaletou věrností?
Tereza: Nikdy nebudu umět nahlédnout na naši dvojici zvenku a očima někoho jiného, ale zdá se, že se doplňujeme, ladíme, že působíme na diváka i s ohledem na typ pořadu harmonicky a kombinace našich rozdílů a shod je lidem milá. Mně je milé, že tomu tak je.
Marek: Já vám nevím… Asi jsem tak udělaný. Řekl bych, že nerad měním věci, které fungují, a nerad odcházím z projektů, které fungují. Ta dnešní doba je posedlá změnou, ale já na to moc netrpím. Když vidím film Woodyho Allena a přijdou titulky, vím, že budou vypadat stejně jako ve všech jeho filmech, a těší mě to.
Taneční páry trénují od srpna, kdy se začínáte připravovat vy?
Marek: Tak to já začnu později, ono se na to dopředu ani moc připravit nedá, věci se tam hrozně rychle mění a už jsem si zvykl na to, že až to začne, budu prostě žít od soboty k sobotě a věnuji tomu ten týden. Kdyby si tady člověk pochystal něco půl roku dopředu, myslím, že by to moc nefungovalo.
Tereza: Pokud nebudeme počítat zkoušky šatů na znělku, její natáčení v srpnu a přípravu večerních šatů, tak v zásadě v pátek před prvním vysíláním.
Má moderátorská poloha je při StarDance nejvíce odkázána na improvizaci a vnímání přítomného okamžiku. Připravuji se a přemýšlím o možných tématech během pátečních a sobotních zkoušek. Však jich je do samotného přenosu dost a dost.
Jak často vás tvůrci StarDance přemlouvají k nějaké velkolepé choreografii na úvod prvního dílu?
Marek: Ze začátku se snažili hodně, ale už je to naštěstí pustilo. My jsme pár sólových kousků s Terezou měli, ale myslím, že to stačilo. Ostatně Bruce Forsyth, který dělal léta tu britskou verzi, netančil se svou moderátorskou partnerkou ani jednou.
Tereza: Jistě jste si všimli, že je naše choreografie vždy spíš zábavná než velkolepá.
Od kterého přímého přenosu už víte, že se taneční páry zcela oddaly soutěži a trénují na maximum?
Tereza: Řekla bych, že pokud tomu tak není hned po podpisu smlouvy, tak nejpozději v srpnu. Nemyslím si, že někdo čeká s maximální přípravou na první přenos.
Marek: To se většinou stane ještě před prvním přenosem. Některé páry jsou pilnější a nacvičí dopředu víc tanců, jiné si řeknou, že si připraví třeba tři a pak se uvidí. Jenže to letí strašně rychle a uvidí se dřív, než si myslí. Takže najednou je po sobotě, pár postoupí dál a zjistí, že je za týden čeká tanec, kterému se dosud nevěnovali. A to je pak maso.
A kdy začnete vnímat extrémní únavu tanečníků?
Tereza: V půlce už v zásadě u všech.
Kdo ze soutěžících za těch jedenáct ročníků má váš největší obdiv?
Marek: Obdivuhodní jsou všichni. Někomu to jde líp, někomu hůř, ale už za tu odvahu, že se do takového dobrodružství pustili, si všichni obdiv zaslouží.
Jak náročné je pro vás ovládat emoce při vyřazování?
Marek: No, rád to nemám. Protože každý díl, který může přinést spoustu krásných okamžiků, má takovou šerednou tečku v podobě vyřazení některého páru. Je pravda, že někdy jsou soutěžící docela šťastní, že už jim to skončilo, protože bývají často na hraně svých sil. Pak to tak smutné není, ale většinou bychom si tenhle moment všichni rádi odpustili.
Tereza: Nemám žádné neovladatelné emoce a všem, které mám, dovoluji normálně existovat.
Jak speciální je pro vás charitativní večer pro Centrum Paraple ve StarDance?
Marek: Jsem docela pyšný, že jsme byli první, kdo něco takového do StarDance dodal, a Britům se to prý natolik líbilo, že uvažují o něčem podobném ve své verzi. Ale ten výstup je samozřejmě impozantní. Vždycky když se podaří získat tolik peněz na charitu, má člověk radost. Navíc Centrum Paraple (loni se podařil rekordní výtěžek víc než 21 milionů korun – pozn. red.) dobře znám a je to něco, co výborně funguje. A kdyby se ti, co přispěli, chtěli podívat na výsledek své štědrosti, uvidí barák jako hrom plný výborné rehabilitační i jiné péče.
Zdroj: časopis TV Star
