V seriálu Zlatá labuť hraješ Alenu. Není pro konzervativní diváky postava s lesbickou orientací moc silné kafe?
Diváci naši dějovou linku milují! Coming out mojí postavy byl pro mě jeden z důvodů, proč jsem roli ve Zlaté labuti vzala. Vlastně jsem byla docela zvědavá, jak na Alenu budou lidi reagovat. A většinou jsou nadšení. I když pár komentářů typu: „Výborně, ještě tam obsaďte Asiata a černocha…“, jsem četla. Každopádně nejoblíbenější postavou je u diváků Irena, se kterou mám v Labuti vztah (hraje ji Kristýna Ryška – pozn. redaktorky). Má strašně moc fanouškovských stránek na sociálních sítích.
Než jsi roli Aleny vzala, zajímalo tě, kdo s tebou bude v Labuti hrát?
Zajímalo mě hlavně obsazení mých „parťáků“. S Kristýnou Ryškou a Martou Dancingerovou jsme se osobně neznaly, ale fandila jsem jim jako herečkám. S Beatou Kaňokovou jsme od natáčení Profesora velké kamarádky a s Markem Kristiánem Hochmanem (hraje Alenina snoubence Jakuba – pozn. redaktorky) jsem předtím točila Dobré ráno, Brno!
První série skončila tím, že se na Alenu snoubenec Jakub vykašlal, když mu oznámila, že se jí líbí ženy. Musím přiznat, že mi přitom u obrazovky skoro ukápla slza!
Mně je Jakuba taky líto. Nedávno jsme se na jeden díl koukaly se sestrou a říkala to samé. Přála si, abych s ním zůstala a vzala si ho – z lítosti. (smích)
Celý děj, i když lehce pikantní, se zatím odehrává ve vší počestnosti. Bude to tak i nadále?
Nemůžu nic prozrazovat! Ale je to seriál, který vysílá Nova ve večerním prime timu. Hodně žhavé sexuální scény se tam zatím asi neobjeví…
Když jsem dělala na podzim reportáž z natáčení Zlaté labutě, Kristýna Ryška mi prozradila, že jako jedna z mála si může na dobovém seriálu užívat krásné róby, protože vy, které hrajete prodavačky, máte na sobě z 90 procent stejnokroj…
To je pravda. Ale ve druhé sérii budeme mít nový pracovní mundúr. A ten mám mnohem radši. Moje Alena nosí obecně oblečení, které mě tolik nebaví. Je to chudá holka ze vsi, takže i v exteriérech střídám dvě košile a sukně. Ale s létem se šatník docela rozrostl a to mě baví.
Kristýna musí být na place kvůli líčení a česání ve stylu 30. let i několik hodin před natáčením. Jak to máš ty?
Když jsem do seriálu nastoupila, ostříhali mě. Takže u mě stačí mnohem méně času v maskérně. Přesto, i když můj účes vypadá jednoduše, tak se s ním holky maskérky někdy taky nadřou.
Před Zlatou labutí jsi zabodovala u diváků v roli televizní rosničky v seriálu Dobré ráno, Brno! Jaký máš k Brnu vztah?
Miluju Brno! Seriál jsme natáčeli ve skutečné České televizi Brno, a dokonce se tam objevují skuteční zaměstnanci. třeba paní vrátná je opravdu vrátná ČT Brno… Natáčení první série byla velká sranda a teď, když natáčíme druhou, je to úplně stejné.
Tenhle seriál lidi zbožňují, nebo naopak. Nebála ses do projektu s nekorektním humorem jít?
Znala jsem všechny projekty režiséra Honzy Prušinovského. Byla jsem přesvědčená, že to bude vtipné v tom nejlepším slova smyslu! I když zpětně vidím, že to, co nám přišlo strašně vtipné na place, občas na obrazovce vyznělo jinak – a naopak. Největší radost mi ale dělalo, když jsem se u televize smála detailům, kterých jsem si na place nevšimla.
Kritika byla z Dobré ráno, Brno! více méně nadšena. Zajímá tě vůbec, co píší kritici?
Když začali vysílat právě Dobré ráno, Brno!, tak jsem se o kritiku zajímala, právě kvůli kontroverznějšímu obsahu. Mám pár filmových serverů a kritiků, jejichž názor mě zajímá, ale nijak to nevyhledávám. I když občas mě informuje máma nebo babička.
Jsou rodiče tví fanoušci?
Ti mě chválí, hlavně táta. Ten mi vždycky říká, že jsem byla výborná, a když ne, tak že mi to moc slušelo. (smích) A máma, ta když je něco hodně blbýho, řekne mi to na rovinu. Oba mě podporují od malička. Když jsem se hlásila na konzervatoř, následně na DAMU, máma si to prošla celé se mnou, hodně mi pomáhala.
Jaké bizarní zadání jsi u přijímaček dostala?
Na konzervatoři jsem měla předvést citron, jak plave v moři. Pak, když jsem se hlásila na alternativní divadlo, měla jsem si vymýšlet nonverbální etudu. Předvedla jsem tedy, jak žeru jablko bez rukou, a až když jsem ho snědla, ruce mi narostly… Jde hlavně o to ukázat, jestli umíš improvizovat a jakou máš imaginaci. První kolo pro mě bylo vždycky stres, jakmile mě přijali do druhého, už jsem si to začala víc užívat. Navíc na přijímačkách jsem se vždycky skamarádila.
Máš s někým z bývalých spolužáků zvláštní pouto dodnes?
S každým. Ale s jedním klukem jsem dělala přijímačky na činohru, tam nás vzali. Pak jsme spolu dělali přijímačky i na alternu, taky nás vzali! A oba jsme se rozhodli pro alternativní divadlo. Pak jsme společně přestoupili na činohru a nyní spolu chodíme!
Často zmiňuješ svoji spolubydlící…
Bydlím se spolužačkou z DAMU Kristýnou Jedličkovou a tak trochu s námi bydlí i její přítel a dvě kočky. Spolubydlení s ní miluju! Máme spolu hodně legrace a přátelství se tím jen prohloubí. Občas se potkáme v kuchyni a povídáme si do noci, dáváme si masky, testujeme nové krémy… (smích) Ani jednou jsme se nepohádaly. Jediné, co nás obě občas štve, že si navzájem krademe věci: oblečení, kosmetiku a jídlo. (smích)
Máš pocit, že v obsazování rolí pořád fungují stereotypy?
Stereotypy v herectví pořád panují. Pořád se považuje za výhodu, když je holka štíhlá. Myslím si ale, že je to už o něco lepší než před lety. Třeba na katedru alternativního divadla už berou i různá etnika, na činohře se tak ale neděje. Panuje názor, že Maryšu nemůže hrát Asiatka… Ale i kdyby, inscenují se přece i jiné než klasické tituly.
Angažmá v divadle tě neláká?
Teď je to téma u mě mimo, protože odjedu v zimě na půlroční studijní pobyt do Polska, konkrétně snad do Krakova. Jsem napůl Polka, takže i proto.
Umíš dobře polsky?
Tatínek je Polák, mluvím polsky od malička. Mám polštinu moc ráda. Vyrostla jsem na jejich pohádkách. Poslední roky už prý mám spíš český přízvuk, protože jsem v Polsku byla naposledy před covidem.
Mezi Čechy a Poláky občas dochází k lingvisticky úsměvným situacím…
Fascinuje mě, že se nám Poláci smějí, že používáme zdrobněliny. A přitom polština je šíleně ušišlaná, připadá mi, jako by nonstop mluvili na malé dítě. Mám vyzkoušeno, že když mluvíš česky a trochu šišláš, Poláci ti budou rozumět víc. Moje nejoblíbenější dvě polská slova jsou letadlo a auto. Tam si někdo musel fakt lámat hlavu, jak to přeložit: samolod a samochod. To je perfektní!
Máš ambici začít hrát i v Polsku?
V Polsku se točí mnohem víc než u nás. Mám naději, že když tam teď strávím půl roku, vrátí se mi polština bez přízvuku. Ale i tak by mi příprava na roli dala mnohem víc práce. Nicméně rozhodně se tomu nebráním.
Co ty a castingy?
Je to součást mojí práce. Hodně se teď dělají takzvané selftapes. Dostaneš zadání, že máš natočit monolog nebo dialog. A natočíš si to doma sama. Potřebuješ k tomu parťáka, který to nabere a nahazuje ti. A pak to pošleš produkci. Když jsem třeba dělala konkurz na film Žebra, nemohla jsem se zúčastnit fyzicky, tak jsem využila právě selftape. Poslali nějaký feedback, já to opravila, pak jsem ještě zkoušela jinou postavu… Klasické castingy mám tedy radši. Jednak je mi blbý zdržovat někoho dalšího, kdo mi s tím pomáhá, a pak je hrozné, že to selftape pořád opravuju a přetáčím. Stejně pak nakonec vezmu první nebo druhou nahrávku ze sedmnácti.
Víš při castingu, s kým soupeříš o roli?
To se obyčejně neříká a pro mě to není podstatné. Ale občas se dozvím od kamarádek, že jdeme na stejný konkurz.
Občas vidím ze záběrů z natáčení, že se točí scény v letních šatech v minusových teplotách. To musí být šílené.
To se stává často. Teď jsem na zámku točila film Aristokratka ve varu. Před kamerou jsem lítala pořád jen v triku a na zámku byla uvnitř větší zima než venku! Dotočilo se a já byla šíleně zmrzlá. Kostymérky mi z dek vyrobily speciální oblek, do kterého jsem se mezi záběry balila. Na to dvě bundy. Ale před kamerou jsem se nezatřásla. (smích)
Co noční natáčení?
Těch jsem zatím tolik neměla. Zato moje spolubydlící teď natáčí seriál pro Českou televizi a má skoro pořád „nočky“. Má chudák úplně obrácený režim. Ve čtyři odpoledne se probudí a jde do práce… To mně, jak odbije desátá, hlava už nejede. A když jsem hodně unavená, jsem schopná usnout kdekoli. Zavřu oči a usnu. Ale na natáčení to nechci moc dělat, protože mi trvá, než se vzpamatuju. I když zdravá spací dvacetiminutovka mi už na place mnohokrát zachránila život.
Simona Lewandovská
Simona Lewandovská
Narodila se 4. srpna 1999. Vystudovala herectví na Pražské konzervatoři, poté byla přijata na DAMU. Její první televizní rolí byla Ema Rytířová v seriálu Ordinace v růžové zahradě. V roce 2021 ztvárnila Petru Holcerovou, jednu z nejvýraznějších studentek v seriálu Pan profesor. Její filmový debut přišel ve snímku Zlatý podraz, kde si zahrála se svým tehdejším přítelem Zdeňkem Piškulou. Výrazně na sebe upozornila v seriálu Jana Prušinovského Dobré ráno, Brno! a v seriálu Zlatá labuť.
Zdroj: časopis Glanc
