Marku, představoval jste nový seriál Malá velká liga, co tam hrajete?
Teď jsem se na to díval a říkal jsem si, co tam vlastně hraji. Evidentně trenéra Sparta A-týmu, takže áčkového chlapa. Kluka, který měl svou pozici neochvějnou, pak přišla série karambolů, která vyústila v totální chaos. Bude to taková revize, co je vlastně zač. Teď spolu děláme rozhovor po prvním díle, teď se zrovna Honza trápí tím, že už není trenérem Sparty a trénuje děti futsal. Je to člověk, který musí shořet, aby zase mohl povstat.
Musel jste s někým tu roli konzultovat? Třeba s nějakým fotbalovým trenérem?
Ne, nakonec se ukázalo, že to není potřeba, že opravdu trénuji jen ty malé děti. Ale s panem režisérem jsme hledali gesta té figury, když člověk už nehraje aktivně fotbal a je trenérem, tak jak třeba vypadá, jak chodí. Vymysleli jsme si "óčkové" nohy, že áčkový chlap má "óčkové" nohy. To kupodivu zabralo.
Takže jste se neinspiroval reálným člověkem? Třeba u bývalého fotbalisty, který se dal také na trénování.
Po přečtení toho scénáře jsem si uvědomil, že všemu rozumím, že to mohu být vlastně já. Nemusí to být konkrétní trenér.
Jaký vztah k fotbalu máte v soukromí?
Děkuji za otázku, pojďme dál.
Kopl jste někdy do míče?
Samozřejmě, kopl jsem do míče hodněkrát. Akorát mi to nepřináší zvláštní potěchu. Jak jich je tam jedenáct, na mě je to moc. Třeba beach volejbal mi přijde dobrý.
Nechtěl s vámi syn hrát fotbal, když byl malý?
On chtěl být Ronaldo, nejdřív Messi a pak Ronaldo. Neříká se, že někdo chce být fotbalista, ale rovnou ten ekvivalent toho nejúspěšnějšího. Ale myslím si, že neměl tu patřičnou vytrvalost a cílevědomost. Já ho nenutil, on si vybral fotbal a chodil tam, ale úplně ho to nechytlo. Říkal jsem mu, jestli chce být Ronaldo, že ten míč musí mít pořád přilepený k noze. A to nedělal.
Na jaké kroužky jste nakonec s bývalou ženou dali své děti?
Matěj chodí nově na jiu jitsu, protože preferujeme individuální sport a ideálně kontaktní. Tohle mi dává smysl, Matějovi snad také. Pak hraje na piano. To je vše, co by měl teď zvládat. Rozárka musí chodit na nějaký pohyb, v těch sedmi letech jí to trošku dlužíme, takže teď vybíráme gymnastiku. Chtěla by na dramaťák, takže pozor, šlépěje se možná ozývají. A chodí zpívat. Nejsme fanoušci přetěžování, protože děti už toho mají hodně ve škole. Učí se víc než my, mají ten rozvrh plnější než my, takže se to snažíme nepřepálit.
Kdyby dcera opravdu přišla s tím, že chce být herečkou, co byste jí na to řekl?
Řekl bych jí, že si to nejdříve musí zkusit. Ona už to říká, chce na dramaťáček, tak doufám, že se časem podaří. Teď testuji její vůli pro to, když ta vůle bude v ní setrvávat, tak to půjdeme zkusit. Proč ne. Ale samozřejmě by se mi líbilo, kdyby něco vystudovala a pak se rozhodla, že se tomu bude věnovat.
Zdroj: iGlanc.cz
