Hrajete hlavní roli ve filmu Bratři, jak sám pohlížíte na bratry Mašínovi a jejich osud?
Paradoxně se jim v Americe dařilo skvěle. Třeba z Josefa Mašína se stal velmi bohatý a úspěšný člověk, který začal obchodovat s letadly a s počítačovými čipy. Má obrovskou firmu a ohromný barák, jemu se toho amerického snu podařilo dosáhnout. A Ctirad, myslím, obchodoval s jachtami. Takže oba byli velmi úspěšní. Samozřejmě to bylo na úkor neskutečné bolesti, odříkání a x let žití pod nadvládou komunistů, vlastně i nacistů, když bych to počítal. Jejich život je provázaný obrovským propadem, ale pak i úspěchem.
Když se dostali do západního Berlína, tak se v Americe přihlásili k Zeleným baretům. Absolvovali výcvik a dokonce se tam o nich učí o tom jejich útěku. Je to ukázkový případ, jak se v malé skupině lidí bránit přesile vojáků. Že jich bylo pět, to jim hrálo do karet v tom, že když proti nim bylo dvacet tisíc vojáků, tak se ztratili, protože byl obrovský zmatek. Oni se ty vojáci pak stříleli i mez sebou. Mašíni využili toho chaosu a schovali se. Společnost to pořád rozděluje mezi dva polarizační tábory a u toho filmu slibuji, že se nesnaží hrát do karet ani jednomu z táborů. Chceme odvyprávět tu historii, jak byla, a ten film nemá ambici ujíždět na nějakém sentimentu, hrát si na hrdinství či nehrdinství.
Jak vám osobně se hrála taková postava? Je to dost silně emoční, je to o rodině, kterou tu musí zanechat.
S Oskarem jsme ty role získali před čtyři a půl rokem, takže bylo dost času na to, aby člověk něco pochopil, udělal si na to nějaký názor. Ale mně osobně v těchto situacích pomáhá, v takových náročných rolí, že na to můžu vynasnažit i fyzickou přípravu. Když se snažíte nacítit do nějakých nálad, tak je to pořád něco, na co si nemůžete sáhnout. Zatímco, když se snažíte dostat i do té fyzické kondice, ve které ten člověk reálně byl, tak je i ta motivace větší, víc toho pochopí. Když člověk začne pravidelně cvičit, změní se mu nálada, narovná se, má větší sílu. Naroste mu sebevědomí. Takže si myslím, že bez toho by to nebylo možné.
Ten emocionální nátlak tam je. Už jen proto, že vyrůstali buď za nacistického nebo komunistického režimu. To má ohromný efekt na mentalitu toho člověka, který žije v systému, proti kterému nemůže nic dělat. Nejsou svobodné volby, komunisti vyhlásili třídní boj, jsou zinscenované soudní procesy a popravují se nevinní lidé. To byli komunisti, co vyhlásili třídní boj, Mašíni se proti tomu postavili, protože chtěli bojovat proti zlu, a chtěli zachránit Československo.
Jak pak ze sebe dokážete ty emoce dostat, abyste se z toho nezbláznil?
Jak kdy. V tomto jsem hodně masochistický, že je mi v tom dobře. Pro mě tyhle silné pocity, emoce i to nastavení, že je na chvíli někdo jiný jsou terapií v tom, že na chvíli zapomenu na své problémy, takže si tím terapeuticky řeším něco sám v sobě. Do nějaké míry duševní hygiena funguje, jdu se projít do lesa nebo na víkend odjedu pod stan, dám si pivo a je mi dobře.
Zdroj: iGlanc.cz
