Trvalo vám dlouho, než jste se na parketu sladili?
Jan Tománek: Sžili jsme se poměrně rychle. Mám v této soutěži štěstí na partnerky, nikdy jsem s žádnou v tomhle směru neměl problém. Vždycky každá partnerka věděla, co ji čeká a že jde o kompromis našich představ o výsledku.
Ivana Chýlková: Když s někým spolupracujete, zkrátka děláte všechno pro to, aby to mezi vámi klapalo. A když se chce, všechno jde. A já opravdu chci, viďte, Honzíčku?
Máte k Janovi podobný vztah jako k režisérovi?
Ivana Chýlková: V žádném případě. S režisérem nikdy nejste v tak těsném kontaktu. Pokud s ním tedy nežijete.
Myslela jsem otázku ve smyslu, že ho posloucháte podobně jako režiséra?
Ivana Chýlková: To ano. Makám jako hodiny, a co Honzíček řekne, to všechno udělám.
Jan Tománek: Ano, Ivanka mě poslouchá. Nedávno jsem si uvědomil, jak se vždycky na tanečních partnerech ve StarDance projevuje jejich profese. Když soutěží sportovec, má představu, že bude dělat hvězdy. Když zpěvák, nejraději by buď zpíval, nebo rozhodoval o hudbě, na kterou budeme tančit. A herečka by chtěla číslo nejraději zahrát. Jenže to nestačí, je potřeba skloubit profesi hereckou a taneční. A nakonec vždycky najdeme ten správný kompromis.
Ivana Chýlková: Tanec se opravdu zahrát nedá, musím každý oddřít. Jsou dny, kdy mi to docela jde, pak přijde den, kdy to zase nejde.
V jednom rozhovoru jste řekla, že byste ráda zkusila i zvedačky. Pokusili jste se o ně?
Jan Tománek: Myslím, že by nám to ani neslušelo. Já jsem si Ivanku zařadil jako elegantní krásnou dámu, která se má na parketu vznášet a ukazovat ladný pohyb a úsměv.
Ivana Chýlková: Já myslím, že by nám slušelo úplně všechno. Ale zvedačky byly z mé strany jenom vtip. (smích)
První tance, které předvedete, jsou waltz, samba a paso doble. Na který z nich jste se nejvíc těšila?
Ivana Chýlková: Z pohledu diváka mám raději paso doble nebo třeba tango. Jsou to tance plné energie, z nichž čiší emoce, které jsou mi jako herečce blízké. Ale z pohledu tanečnice jsem po těch několika měsících tréninku vděčná za waltz. (smích)
Jan Tománek: Všechny osobnosti se většinou těší na latinskoamerické tance, protože se v nich vidí doma u televize a na pohled se jim moc líbí. Ale právě tyto tance se jim přestanou líbit a stanou se jejich nepřáteli ve chvíli, kdy je začnou trénovat. Protože se těžko koordinují, vyžadují moc kroků a moc energie. Proto se nakonec každá osobnost nejvíc těší na waltz. Stejně jako Ivanka – těšila se na všechny tance, které neznala, přesně do doby, dokud je nepoznala.
Ivana Chýlková: Honzíček mi vždycky ukáže nějaký nový tanec a já pak jenom vzdychám: Ježíši, to je kroků, to nedám.
Překvapila vás něčím Ivanka, když jste spolu začali trénovat?
Jan Tománek: Překvapila mě spoustou věcí. Například tím, že působí přísně a možná až trochu odtažitě, ale taková vůbec není.
Ivana Chýlková: Zjistil naopak, že jsem až příliš přilnavá.
Jan Tománek: Ivanka je velmi opatrovnická a hezky se o mě stará. Působila na mě na první dojem jako velká a lehce neskladná, přitom je naopak velmi skladná. A protože poprvé tančím s herečkou, myslím, že herci se snáz naučí kroky – což nám hodně zjednodušuje život, protože nám ty choreografie jdou extrémně rychle.
Ivana Chýlková: Honzíčku, musíte ale ještě říct, že kroky taky extrémně rychle zapomínám.
Jan Tománek: Tím mě Ivanka taky překvapila. Je veskrze pozitivní člověk, ale její reakce na její taneční umění je negativní. Ona nechce slyšet, že jí něco jde. Všem říká, že jí to nejde. Říkám, že je mistryně dehonestace.
Ivana Chýlková: Jsem negativní, ale jen vůči sobě, ne vůči vám. Když se kritizuju, je to, jako kdybych mluvila sama se sebou, to nesmíte brát osobně. Když sama sebe shodím, dělám to proto, abych vás, Honzíčku, pobavila.
Mně se líbí, že si vykáte.
Ivana Chýlková: V tom není žádný záměr. Když jsme se poprvé potkali, tak jsme si hned potykali. Ale ani jednomu nám tykání nesedělo, tak jsme si říkali, že si na ně třeba za čas zvykneme. Ale tykání nám pořád nejde, tak si vykáme.
Jan Tománek: Vykání nám přijde zábavnější.
Ivana Chýlková: V téhle fázi už určitě.
Jan Tománek: Přitom já jsem člověk, který si rád s lidmi tyká. V kolektivu mladších lidí jsem kupříkladu nerad, když mi někdo vyká. Ale v případě Ivanky mi vykání připadá takové jemné, noblesní.
Ivana Chýlková: Honzíček ze sebe dělá staršího, než je, ale on je daleko mladší než já.
V čem jste podle vás specifický pár?
Ivana Chýlková: Jisté prvenství už máme. Například když se sečte věk nás obou, jsme určitě nejstarší pár, který kdy v soutěži byl. (smích)
Dvanáctý ročník StarDance je o hvězdách a noční obloze. Kdo pro vás byl nebo je nejzářivější hvězdou?
Jan Tománek: Pro mě je to rozhodně moje žena a moje rodina. Vážně to takhle mám. Nikdy jsem neměl žádné idoly.
Ivana Chýlková: Milovala jsem Louise de Funèse. Šíleně jsem ho milovala. V životě mě nikdo nepobavil tak fantasticky jako on. U jeho filmů jsem se smála tak, až mi tekly slzy, a když je v televizi opakují, tak se na ně dívám znova a znova.
Jan Tománek: Vidíte, to bych do vás nikdy neřekl. Každý den, který spolu trénujeme na StarDance, mě něčím dokážete překvapit. To je skvělé.
Ivano, další otázky už jen pro vás. Můžeme vás vidět i v nových dílech seriálu Osada, v němž hrajete Lucii Rybákovou. Jak jste si užívala natáčení této série?
Užívala jsem si to velmi a těšila jsem se na návrat na místo i za lidmi. Jak diváci mohou vidět, vztahy mezi mnou a mou seriálovou dcerou Janu, kterou hraje Šárka Krausová, zůstávají pořád stejně nastavené. Já jsem v jejím područí, ona mě neustále koriguje a lehce vychovává. Ona je víc při zemi, já pořád něco očekávám – nějaké citové vzplanutí, a tak mě vždycky stahuje zpátky na zem. Hlavně v případě mých citů k Michalu Fraňkovi, tedy Standovi Majerovi. Ten se ve druhé řadě vydal trochu jiným směrem, z čehož Lucie není nadšená a podniká různé, často až dětinské manévry.
Bylo pro vás těžké pochopit, jak může být inteligentní Lucie zamilovaná do takového blba, jakým je Michal Franěk?
Nepředstavovala jsem sebe, ale Lucii, která je v určité fázi života schopná slevit ze svých požadavků, aby dostala to, co chce. Šla z pohledu své dcery ne na kompromis, ale pod kompromis, ale i tak byla chvilku šťastná. Člověk se nemůže identifikovat s tím, koho hraje, zbláznil by se. Osada je humorný seriál, proto je potřeba charaktery postav brát s nadsázkou. Strávila jsem natáčením loni další hezké léto a byla to práce, na kterou jen tak nezapomenu. Občas se my holky z Osady potkáme a jdeme na večeři, ale je to komplikované domluvit, každá jsme dost zaneprázdněná.
Vy jste si na StarDance udělala volno, nic nenatáčíte ani nezkoušíte v divadle. I tak ale hrajete v šesti různých divadlech v deseti inscenacích. To není málo.
Hraju, ale v mnoha představeních jsem alternovaná. Třeba v Galileovi v pražském Divadle Hybernia nebo v muzikálu Billy Elliot v Divadle J. K. Tyla v Plzni jsem si domluvila alternace na celý podzim. A každý z těch dalších titulů hraju jednou nebo dvakrát do měsíce, což se dá zvládnout. Po mnoha letech se mi teď podařilo nehrát celé léto, dva a půl měsíce jsem nestála na jevišti a měla jsem první představení až v polovině září právě Billyho Elliota a den nato v pražském divadle Studio Dva Čtyři sestry.
Tréninky na StarDance začaly v srpnu, takže v červenci jste si před tím náporem udělala ještě dovolenou?
V létě nikam moc nejezdíme. Všichni jsou pryč, takže je to tu naše a my vyrážíme buď tak různě po Česku, nebo jsme na chalupě, kam za námi přijíždí rodina z celého světa. Navíc je tu v létě hezky, tak proč bych jezdila někam pryč. Když už, tak jedu na dovolenou za teplem v zimě.
Jan Tománek říkal, že ho překvapilo, jak o něj pečujete. Když za vámi jezdí rodina na chalupu, jste ten typ ženy, která ráda o všechny pečuje?
V rámci možností a času. Honzíček byl překvapený, že jsem mu třeba přinesla jablko nebo mu udělala kafe. Připadá mi to normální, rozhodně nejsem žádná kvočna. A já jsem taky ráda opečovávaná.
Co jste v sobě díky tanci objevila?
Kdysi o mně Jitka Asterová řekla, že jsem nebývale pohybově nadaná. Já jsem jí z nějakého důvodu uvěřila, takže jsem spoustu let žila v mylné představě, že je to pravda. Až díky tréninkům jsem pochopila, že to tak není. A být tu s námi ještě Honzíček, určitě by zase něco trefného řekl.
Diváci vás mohli na obrazovkách nedávno vidět také v seriálu Vítěz, který jste před časem točila na Slovensku.
Seriál je o bývalém fiktivním slovenském premiérovi, který nerozehrává žádnou kauzu. Vychází z momentu, kdy se premiér po deseti letech v politice vrací do běžného života a snaží se zapojit do fungování rodiny a řešit běžné rodinné problémy. Hlavní roli hraje Ady Hajdu, já v seriálu představuju jeho manželku. Seriál osciluje mezi komedií a vážnější notou, příběh je takový hořkosladký, což mám ráda. Je fajn, když jsou příběhy trochu nejednoznačné. Zaujaly mě také scénáře, které byly moc dobře napsané.
V září jste oslavila kulatiny. Přiměly vás trochu bilancovat?
Ne. Nemám tendence bilancovat. To, že mám narozeniny, není důvod pro to, abych se otáčela dozadu, hodnotila a panikařila při představě, co bude dál. Těším se z každého dne, který přichází, a dívám se dopředu. Naposledy jsem pořádně slavila narozeniny, když mi bylo dvacet, a od té doby mě nějak nezajímaly a jsou mi trochu jedno.
Spousta žen, které prošly soutěží StarDance, si libovala, jak zhubla nebo se jim změnila postava. Cítíte i vy na sobě nějakou změnu?
Nijak extra velkou. Po covidu jsem měla asi o pět kilo navíc, říkala jsem si, že nemůžu začít trénovat takhle těžká, tak jsem během měsíce úpravou stravy shodila metodou metabolic balance. A v soutěži jsem shodila asi kilo a půl. Tréninky jsou náročné, ale já myslím, že mě Honzíček docela šetří. Například mě nic nebolí, zatímco ostatní ano. Takže já si tréninky užívám. Nic nenatáčím, nezkouším, hraju minimálně a jenom tančím a pak chodím na masáže. Rozhodla jsem se, že se protančím podzimem a že si soutěž užiju se vším všudy. Samozřejmě to, že něčemu věnujete tolik času a úsilí, nemusí nutně znamenat, že se dostaví výsledek, jaký očekáváte. Můžu klidně vypadnout hned na začátku. Ale to by mě mrzelo, chtěla bych se naučit co nejvíc tanců. Ovšem už to, že se pravidelně hýbu, že se něco učím, mě dělá ohromně šťastnou, a myslím, že tenhle podzim bude jedno z mých nejhezčích období v životě. A to mám moc hezký život.
Zdroj: časopis TV Magazín
