Máte rád horory?
Musím se upřímně přiznat, že horory nemám rád, ale režisér o tom asi ani neví. Naposledy jsem viděl horor v devadesátkách, jmenoval se Candyman a hrozně jsem se bál. Rád se podívám na upoutávky a ačkoliv se rád bojím, je toho na mě moc. Přendal jsem to i na svého syna, který sem na premiéru ani nechtěl přijít, protože křičí. Možná teď po padesátce s tím zase začnu.
Jaké bylo natáčení plné krve a mrtvol?
Velmi zajímavé. Byl to velký punk. V dobrém slova smyslu. To nadšení bylo obrovské a já to miluji. Moje první setkání s režisérem Kubou Krumpochem bylo fatální. Dostal jsem na něj echo, že je to mladý, nadšený týpek, který chce točit film. Trvalo to asi dvacet minut, než mě přesvědčil. Řekl jsem, že to chci dělat, protože on ty jiné filmy chce točit. Vymyslel si toto krvavé prostředí a bylo to zvláštní. Vidíte kolegy, se kterými se na place bavíte, jak jsou celí od krve. Jste všichni upatlaní od herecké krve, obědváte a večeříte v tom spolu. Vlastně je to dost nechutné, ale myslím si, že horor se jinak točit nedá. Bojíte se jak při snídani, tak při obědě i večeři a těšíte se domů do klidu.
A když vám zavolají děti, vy máte na sobě cákance krve a stehno, které vám sotva zašili, a říkáte, že pracujete, připadáte si prostě divně.
Jaký je váš nejděsivější zážitek v životě?
Měl jsem toho hodně v životě, ale asi horor Candyman. Princip toho hororu je, že když se koukáte do zrcadla, pětkrát za sebou vyslovíte jméno toho Candymana, tak nastane obrovské peklo. Ten horor byl skvělý, jen jsem to jeho jméno nikdy nevyslovil do pěti. Tak to byla pro mě děsivá vzpomínka na skvělý horor. Asi se na něj budu muset podívat znovu, třeba bude úplně marný.
Zdroj: iGlanc.cz
