Jak se stalo, že se Hynek opět objevil na obrazovce?

V Ulici Hynek nefungoval asi čtyři roky, protože žena, se kterou má dítě, Gábina Pumrová (Aneta Krejčíková – pozn. red.), odjela do Německa. Před časem se vrátila, má nového přítele a jejich syn Šimon zvaný Šíma je v pubertě, což pochopitelně znamená problémy. Hynek je s Gábinou řeší, nelíbí se mu její poměrně benevolentní přístup k celé záležitosti a také není spokojený s prostředím, ve kterém chlapec vyrůstá. Pochopitelně se mu nezamlouvá ani Gábinin přítel Herman, který byl vyšetřován policií za rychlou jízdu, a navrhuje jí, aby Šíma bydlel u táty.

Co pro vás znamená návrat do seriálu Ulice? Bude zase nějakou dobu „na složenky“?

(Smích) Myslím, že můj návrat do Ulice by ani složenky nepokryl, protože není tak razantní a intenzivní, aby mě zabezpečil finančně, mám jen pár natáčecích dní v měsíci. Beru to ale tak, že se znovu vracím k postavě, kterou mi režiséři svěřili – a zřejmě spolu se scenáristy usoudili, že by bylo dobré, aby se v ději opět objevila –, a tak ji hraju, jak nejlépe umím, což je moje práce, tak proč bych ji nedělal? A já mám svou práci rád. Navíc je na natáčení Ulice výjimečně dobrá parta, což není žádné klišé, takže jsem se na všechny opravdu těšil. Poprvé jsem do dění v Ulici zasáhl asi před deseti lety, a pak jsem se občas na chvilku ztratil a zase se po nějaké době vynořil, mezi tím jsem natočil spoustu jiných věcí, což mi zcela vyhovuje.

Jaké další zajímavé pracovní aktivity máte za sebou a kolem sebe?

Před časem se na Nově vysílal seriál s názvem O mě se neboj, kde jsem hlavně v posledních dílech silně ovlivňoval děj. Ta figura se mi hrála moc dobře, protože šlo o chlapíka, který se celou dobu zdá jako kladná postava, ale postupně se ukáže, že je velmi záporná, takže bylo co hrát. A dokonce jsem tam zažil divoký rozvod, při kterém mi byla partnerkou moje skutečná žena Petra, což bylo hodně zajímavé, protože naším hereckým úkolem bylo se co nejvíc nenávidět.

Když jsme u těch seriálových rolí: Česká televize v současnosti opakuje seriál Vyprávěj, kde hrajete zásadového inženýra Karla Dvořáka. Jak na tu roli vzpomínáte?

Vzpomínám na ni moc rád. Jednak je to zatím moje obsahově největší role, hrál jsem ji pět let a během té doby si Karel Dvořák prožil jeden celý lidský osud, a také, po pravdě řečeno, je i mému srdci nejbližší. Při natáčení Vyprávěj jsem také zažil dva největší extrémy, které mě zatím v mé profesi potkaly. Když jsme měli scény z dovolené v NDR, točili jsme na Rujáně na nudistické pláži, což mi činilo trochu problémy i vzhledem k tomu, že voda v moři měla pouhých třináct stupňů. Říkali jsme tomu „třícentimetrová zima“. Následně jsme točili dovolenou v Jugoslávii, v Zadaru, kde naopak panovala vlna extrémních veder, takže místní dostali volno v práci, byli zalezlí v domech, a nechápavě přihlíželi, jak ti šílení Češi jezdí neklimatizovanými Škodami 100 a jsou navlečeni v silonových košilích.

Díváte se dnes na opakování seriálu Vyprávěj? A zahrál byste s odstupem času Karla Dvořáka jinak?

Dříve jsme se občas dívali s dětmi, kterým se Vyprávěj líbilo, ale nijak plánovaně jsem to nikdy nevyhledával. Nejsem ten typ, který by si říkal: Tohle bych dnes udělal lépe. Když už, tak podobné pocity mám spíše u některých dřívějších snímků, třeba u pohádek, které jsem natočil v devadesátých letech. Tam se na sebe dívám s lehkým hereckým opovržením. Na druhé straně je pozitivní, že si těch chyb všimnu, což znamená, že se snad trochu herecky vyvíjím. (smích)

Na Nově se vysílá pro změnu seriál Zlatá labuť, tentokrát z doby první republiky a Československa okupovaného Němci. Spojil jste tam své herecké i pěvecké umění…

Ano. Mám tam moc hezkou roli tehdy velmi slavného zpěváka, který mimochodem nazpíval i několik písní, jež v seriálu zazní. Takže je jasné, že tohle natáčení mě také moc bavilo.

To chápu: začínal jste jako muzikálový herec a zpěvák, vypracoval jste se na jednoho z nejlepších ve svém oboru a hudba patřila k vašemu životu. Ještě si někdy zazpíváte?

Ale samozřejmě, ovšem už ne tak často jako dříve. Máme například přes deset let s kamarády kapelu s názvem Fantastic 80’s, s níž si občas zahrajeme na plesech nebo firemních mejdanech. Jak už název napovídá, hrajeme největší hity osmdesátých let, což mě stále baví, protože tyhle songy jsou moje srdcovka.

Loni jste oslavil padesátiny a prý jste sám sobě věnoval netradiční dárek…

To je pravda. Založil jsem si youtubový kanál a stal jsem se patrně nejstarším youtuberem v Česku. (smích) Mám tam nejrůznější videa, pracovní i cestovatelská, vlastní talk show a podobné aktivity, což mě v současnosti docela vytěžuje – kromě toho, že mám tři děti, z nichž tomu nejmenšímu, Nathanielovi, jsou dva roky (z předchozího manželství má Roman ve střídavé péči dvanáctiletou Editu a sedmiletého Benedikta – pozn. red.), takže na volný čas nezbývá volný čas.

Jaké máte společné hry?

Protože jsme všichni docela hraví, máme spoustu her venkovních a vnitřních. Například v nedávné „nemocné“ době jsme hráli hodiny a hodiny desítky nejrůznějších deskových her, které máme moc rádi. A zrovna včera jsme spolu hráli deskovou hru Harryho Pottera. Z těch venkovních třeba rádi jezdíme na hory, protože děti dobře lyžují a snowboardují. V létě máme loď na Slapech, což máme od nás z Řitky slabou půlhodinku přes kopeček, takže tam trávíme poměrně hodně času. A pak ještě existují takové ty klasické rodičovské hry, kdy třeba řeknu dětem, aby si uklidily pokoj, a řeknu to podruhé, potřetí, počtvrté… Je to asi o tom, kdo z nás déle vydrží. (smích)

Máte nějakou oblíbenou zahraniční destinaci, kam jezdíte na společné dovolené?

Vloni jsme poprvé ochutnali Rakousko v létě, což nás nadchlo tak, že jsme tam byli hned dvakrát. Náš kamarád Petr tam má v takzvaných Českých Alpách hotel, takže k němu asi letos zase rádi vyrazíme.

Kam se pouštíte na domácí půdě?

Na Lipně jsme objevili jeden hotel, kde je hezky nejen v létě, ale i v zimě, protože jsou tam skvělé sjezdovky, o jejichž existenci jsem donedávna neměl ani tušení. A na svátky většinou jezdíme na mé rodné Valašsko, kde má moje rodina kořeny. O Vánocích tam přijela po dlouhé době i moje sestra, která žije v Jižní Americe, a přivezla s sebou i svou nejmladší sedmiletou dceru, jež v Česku ještě nikdy nebyla. Bylo to moc hezké setkání. A samozřejmě jsme si i zazpívali.

Zdroj: iglanc.cz, časopis TV Magazín