Kluci, proč jste se rozhodli zrovna pro Hlasy zločinu a true crime podcasty?
Jakub: Kromě našich hlasů uslyšíte i svědectví aktérů těch jednotlivých případů. Uslyšíte Stodolovy, Dahlgrena, jeho rodiče, ve třetím díle uslyšíte Jonáka, ve čtvrtém díle neuslyšíte skoro nikoho, protože tam se ztratil Procházka, který ukradl 540 milionů a utekl za humna.
Václav: Od začátku jsme se snažili využít rozsáhlý archiv Krimi zpráv, protože ty už fungují dlouhou řadu let. V tom archivu je, ač to může znít tročku cynicky, hodně klenotů, různé rozhovory, ať už s vrahy, detektivy. A mně bylo líto, že tyto všechny materiály leží u nás v archivu, a jen velmi málo se k nim vrací. Proto si myslím, že použít je do toho podcastu je velká přidaná hodnota.
Jakub: Dodal bych, že jsme oba poměrně zkušení novináři, takže už můžeme recyklovat svoje zážitky, které jsme zažili. Když jsem byl mladý, snažil jsem se napsat knížku s doživotně odsouzenými vrahy, ale měl jsem jich asi jenom šest. Pak jsem zase začal dělat něco jiného, proto jsem na to neměl tolik času. A zároveň Vašek dělá 13 let v Krimi zprávách. Zakládáme si na té novinařině, zakládáme si na dvoudenní rešerši všeho. Mám asi 200 stránek rešerší, kde si vytahuji ty nejzajímavější věci, které doplňujeme našimi osobními zkušenostmi. Snažíme se pitvat vše do detailu a být novinářský. Podcasty mají problém v tom, že jsou někdy hodně ukecené a je tam málo faktů, skutečností a tvrdých dat, co mají bernou hodnotu.
Takže to není tak, že se dva kluci sejdou na pivo a baví se o tom, kdo koho zabil?
Václav: Ne, my se radši sejdeme na pivu až po natáčení.
Podcasty dělají z lidí hvězdy, vy už jste známí novináři, ale píšou vám teď víc fanynky, když už máte i podcast?
Jakub: Ne. Mně píši spíš starší lidé, jaké případy máme udělat, ale já ty příprady většinou neznám. Fanynky píší jen Vaškovi, protože je o dost hezčí.
Václav: Největší vlnu už mám za sebou, kdy jsem moderoval Krimi zprávy. Musím se přiznat, že mi moc nepíšou. Psalo mi jich pár, to je pravda. Psaly mi, že teď se mnou budou trávit v posteli večery. Tím posloucháním.
Jakub: Mně to říkala moje šedesátiletá sousedka. Taky dobrý! Proti gustu...
Vy jste do toho naskočili dost rychle, dokonce jste přeskočili i jiného novináře Čestmíra Strakatého. Jakou jste si stanovili metu?
Jakub: Měli jsme za cíl udělat kobercový nálet na všechny možné platformy. Že to budou sociální sítě, samozřejmě podcastové aplikace, ale bude to i YouTube a hlavně to bude i televize, aby to mělo výtoč, jak se říká. Ten první díl Stodolovi se povedl, to byl po Hlavních zprávách na Prima CNN News druhý nejsledovanější pořad, takže nějaký základ tam je, na kterém můžeme stavět. Ale nějaký cíl sledovanosti? Tomu jsem nikdy moc nevěřil, takže nevím. Čestmír? Ano, dali jsme ho.
Na co ta skromnost?
Václav: Myslím, že nemáme žádné cíle, co se týká počtu sledujících. Pro mě je důležité, aby to lidi bavilo, aby jim to přinášelo něco navíc. Většinou jsou to kauzy, které lidi dobře znají, nebo si na ně aspoň vzpomínají. Nerad bych, aby si lidé poslechli ten podcast a zjistili, že se nic nového nedozvěděli. Proto ta velká rešerše, proto to nahlížení do archivu a doufám, že zatím podle těch dílů, které jsou hotové, že se nám to snad daří.
Jakub: My opravdu dáváme velký důraz na ty novinářské skutečnosti. Určitě jsme nějakou chybu za to natáčení udělali. Těch informací o různých případech je strašně moc. Když jsme řešili třeba toho Procházku, který ukradl 540 milionů, tak se někde psalo, že ty peníze, které měl údajně převážet letadlem, vážily 400 kilo. Jinde se psalo zase 100 kilo. Každopádně převážel 100 - 400 kilo peněz. Teď si vyber. Určitě nám někdo bude říkat, že jsme se spletli, ale snažíme se fakt do detailu být co nejvíce novinářský, nedělat chyby. Hodně true crime podcastů má wikipedické chyby.
Zdroj: iGlanc.cz
