Jak jste si užili party Glancu na oslavu jeho 18. narozenin?
Pavlína: Děkuji, že jsem se mohla zúčastnit, protože je to vždy skvělé, když vás někdo pozve na osmnáctiny! Mně už se to moc nestává. Buď je má Matouš, nebo je má Glanc. Byla to fajn party a skvělá muzika.
Matouš: Taky jsem si to moc užil. Bylo to výborné. Nikdy jsem tady nahoře na Václaváku nebyl, ale ta Flow terasa je fakt krásné místo.
Chodíte často spolu na mejdany?
Pavlína: My máme takový stěžejní, a to vždy, když mám narozeniny. Já si ho užívám, Matouš potom uklízí.
Matouš: Je to fakt náročné. Mamka to má 22. prosince a vždy přijde hodně lidí. Je to fajn, je to podobné jako vaše party, ale víc rušné.
Pavlína: Je pravda, že toto místo je fakt exkluzivní. Je zajímavé, že vždycky, když v Praze vylezeme na střechu, tak je člověk dezorientovaný, přestože jsme Pražáci.
Matouš: Představoval jsem si, že bych tu bydlel a každý den viděl Národní muzeum. Nepřišlo by mi to reálné. Nedokážu si to představit.
Pavlína: Když Matouš odjel do Ameriky, což jsou tři roky, tak ukazoval spoluhráčům na Google mapách, kde bydlí. A my bydlíme na Náměstí Míru, kde je chrám svaté Ludmily. Když to přiblížil, tak se spolužáci divili, kde to bydlí, a ptali se ho, jestli je princ, když bydlí v chrámu. My jsme na Prahu velmi citliví a pyšní.
Je to velká životní zkouška odjet do Ameriky a být tam bez rodiny?
Matouš: Šel jsem si za svým snem. Jsem rád, že můžu, ale vždycky je super se vrátit za rodinou. Nikoho tam nemám, jsem tam sám. Pomáhá mi to se osamostatnit, pak si víc vážím toho, že jsem doma.
Pavlína: Kdo ti nejvíc chybí?
Matouš: Asi děda Luboš.
Jak jste zvládala to, že vaše dítě vyletělo z hnízda a ještě tak daleko?
Pavlína: Já to nezvládám. Jsem strašně ráda, že za mnou přišel na tuto party, protože už zase balíme. Odjíždí a my máme poslední večer spolu. Já už skoro čtvrtý rok truchlím, vidíme se dvakrát za rok. Vždycky se vrátí trošku jiný. Tobě se taky bude stýskat?
Matouš: V Americe se starám sám o sebe. Musím si sám prát, sám vařit.
Pavlína: Řekni něco o lásce, že ti chybí. Že já vždy přijdu večer domů a pomazlíme se spolu. (smích)
Chtěl byste zůstat v Americe?
Matouš: Jestli všechno vyjde, tak tam zůstanu. Ale kdybych se musel vrátit, určitě bych nebyl smutný. Bych byl s rodinou v Praze.
Dokážete si představit, že syn bude navždycky v Americe? Nebo byste se přestěhovala za ním?
Pavlína: Pořád si to představuji. Naštěstí svět je poměrně malý. Vybral si sport, který na vysoké úrovni nikde jinde dělat nemůže. Stále mě to nepřestává překvapovat, že se v naší rodině narodil takový sportovec. Ale snažím se s tím učit žít. Užívám si momenty, kdy jsme spolu. Mimochodem – my spolu hodně často mluvíme, jednou i dvakrát denně. Vlastně si myslím, že spolu mluvíme víc, než když je tady.
Matouš: Máma mi volá přes FaceTime, když jsem v Americe. Když jsem tady, tak tady spolu trávíme hodně času.
Pavlína: Chodíme na golf. A já trávím hodně času na baseballu, protože jsem tomu propadla. Když tady hrál Matouš, nenechala jsem si ujít žádný zápas.
Zdroj: iGlanc.cz
