Pavlíno, vy jste se stala maminkou velmi brzy. Kdybyste se mohla ještě jednou rozhodnout, vybrala byste si pro mateřství vyšší věk, nebo jste s tím byla spokojená?

Já jsem se vším, co se mi v životě stalo, naprosto spokojená. Myslím si, že to tak vždycky mělo být. Dnes jsem nadšená, že mám třiatřicetiletého syna, a neměnila bych to. Přála jsem si k němu přidat o hodně mladšího sourozence, ale pán bůh mi to nedopřál. Ale jak říkám, v životě je vše, jak má být.

Zdroj: VLM

Syn v dětství žil dlouhou dobu jen s tátou. Jak jste se s tím jako maminka vyrovnávala?

Bylo to nejtěžší období v mém životě a trvalo dlouhých 12 let. Ten čas hodně utíkal. Ale jak se říká, co nás nezabije, to nás posílí. Dneska máme se synem naprosto neuvěřitelně krásný vztah. Jsem vděčná za vše, co mi život přinesl. Někdy to byly opravdu těžké a krušné chvíle, ale život není jednoduchý.

Ptal se váš syn na to, proč musel žít u táty?

U nás je to tabu. Párkrát jsem to se synem chtěla otevřít, ale vím, že ho to velmi trápilo. Na jednu stranu má rád svého tátu, což je normální, je to jeho táta, ani bych nechtěla, aby to bylo jinak. To, co se stalo mezi jeho tatínkem a mnou, se týká jen nás dvou a syn tím trpěl. Bylo by zbytečné syna trápit ještě víc nehezkým povídáním o jeho tatínkovi. Teď mám s exmanželem hezký vztah. Odpustila jsem mu, ale samozřejmě nezapomenu. Vždycky tu pro něj budu, protože je to otec mého jediného syna.

Řešila jste to i na terapiích, abyste si to v sobě zpracovala?

Paradoxně ne. Zpracovávala jsem to s mou nejbližší rodinou. Měla jsem neskutečně moudré rodiče a díky nim jsem to zvládla i po psychické stránce.

Zdroj: iGlanc.cz