Kde jste seriál Na vlnách Jadranu natáčeli?

V nádherném přímořském prostředí v Chorvatsku a probíhalo až v takovém milém dovolenkovém módu. Měla jsem totiž s sebou rodinu, takže to bylo příjemné.

Zdroj: Youtube

Koho jste si v seriálu zahrála?

Doktorku, která je součástí policejního týmu v Chorvatsku a společně s kolegy dohlíží na české turisty. V každém dílu se řeší nějaký případ spojený s rekreanty, přičemž celým dějem prochází linka spojená s postavou v podání Matěje Hádka, který se do Chorvatska nechá převelet z Česka, aby vyřešil případ záhadného zmizení jeho bývalé přítelkyně. Postupně zjišťujeme, že všichni kolem jsou do toho maličko zapleteni. Některé případy jsou kurióznější, některé dramatické, je to podle mě pěkně nakombinované. Jde o zajímavý formát, který by diváky mohl zaujmout.

Přivezla jste si z natáčení nějaký zážitek?

Většinou si nic takového nepamatuju, ale v tomto případě vám to řeknu úplně přesně. (smích)

Poprvé jsem točila na lodi, mimochodem v opravdu krásné kajutě, jenže jsem už byla v pokročilejším stupni těhotenství. Z toho houpání mi bylo tak strašně špatně, že jsme natočili jen nejzásadnější obrazy, a ty ostatní kvůli mně přesunuli před loď, což bylo od štábu moc hezké.

Diváci vás mají spojenou asi nejvíce s Princeznou zakletou v čase. Co pro vás tahle pohádka znamenala?

Tomuto natáčení vděčím za přátelství s Markem Lamborou a Eliškou Křenkovou. Jsme neustále v kontaktu. Kdykoli přijedu do Prahy, většinou se vidíme. Pokud máte kolem sebe příjemné lidi a fajn atmosféru na place, pracuje se úplně jinak. Byli jsme taková „harrypotterovská“ trojice. Všechny scény jsme si promýšleli, domýšleli a bavili se tím. Druhý díl pohádky byl sice mnohem náročnější, ale zase jsem v něm neměla až tolik prostoru. Někdy se točilo na dva štáby, měli jsme i hodně nočních natáčení, aby se všechno stihlo.

Jaké to je převtělit se do role princezny?

Jak jinak než příjemné, i když šlo zároveň o extrémně náročné natáčení, což vyplývalo ze samotné podstaty pohádky, v níž se všechno hodně opakuje. Musela jsem si proto každý den pečlivě studovat scénář a ujasňovat si, ve kterém dni příběhu se aktuálně nacházíme. Upřímně řečeno, pro mě byla poměrně náročná i příprava v češtině. Přece jen to není můj rodný jazyk. Nakonec mě ale stejně předabovala Jitka Moučková.

Několik let žijete v New Yorku. Vzpomenete si ještě na okamžik, kdy jste tam byla poprvé?

Bylo to těsně před mým nástupem na vysokou školu, tedy zhruba před deseti lety. Vybavuju si, jak jsem vystoupila z metra a přecházela Wall Street, a přitom jsem volala mámě a brečela štěstím, že jsem tu. Podle mě je New York městem, které vás buď naprosto okouzlí, nebo vůbec nechytí. Nic moc mezi tím. Pro mě má strašně krásnou atmosféru, žije nonstop. Kdo má rád takový život, musí být nadšený. Určitě je dobré si ho zažít aspoň na týden. New York neskutečně miluju. Cítím tu tep života. Neměnila bych.

Kde to máte v New Yorku nejraději?

Nejčastěji vyhledávám méně turistické zóny. Pokud žijete v New Yorku dlouhodobě, ta spousta lidí vám po čase začne vadit, zvláště když chodíte s kočárkem. Miluju proto spojení Central Parku s městem. To je pro mě místo nabíjející energií. Chvilku chodíte po těch krásných ulicích a najednou zabočíte do přírody se spoustou stromů, kde je tráva krásně posekaná a vše načančané. Jsou tam zaměstnaní dokonce lidé, kteří se věnují tamním zvířatům i rostlinám, aby přežily. Prostě paráda.

Spojit život v New Yorku a práci v Česku musí být logisticky náročné.

Ani ne, navíc momentálně to nemusím řešit, protože jsem na mateřské. V zásadě to ale fungovalo vždycky tak, že pokud byla zajímavá práce, snažili jsme se vše přizpůsobit rodině. Ať už se točilo kdekoli. Je to v zásadě jen o tom, jestli danou nabídku chci přijmout nebo ne. Pokud mě zaujme, vždy se snažíme najít cestu, jak vše logisticky zvládnout.

Koncem loňského roku měl v kinech premiéru film Její tělo o bývalé plavkyni a posléze pornoherečce Andree Absolonové, kterou jste ztvárnila. Prošla jste před natáčením nějakou fyzickou přípravou?

Abych se přiznala, šlo spíš o moji iniciativu než o nutnost, nikdo mě do toho netlačil. Chodila jsem především hodně plavat, byla jsem i na čtyřdenním soustředění, kde jsme se věnovali technice skákání ze tří a půl metru. Přišlo mi klíčové se roli profesionální sportovkyně přizpůsobit co nejvíc. Naštěstí mám od přírody poměrně široká ramena, takže to na plátně vypadá, myslím, celkem uvěřitelně. Překvapila mě ovšem jiná věc. Stejně jako většina lidí jsem si i já myslela, že se projdu nahoře po prkně a skočím, jenže ono to tak jednoduše jen vypadá… Museli jsme vymyslet všechny rituály a choreografie, které při tom sportovkyně dělají, abych měla vše zautomatizované a vypadala přirozeně. Připravit choreografii chůze po prkně v deseti metrech nad vodou byl celkem oříšek. Věnovali jsme se tedy nejen samotným skokům, ale všemu, co skokanky dělají i mimo to. Například jak si utírají nohy speciální kůží, aby zabránily smyku při skoku. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, o nichž jsem do té doby neměla tušení. A pětkrát týdně jsem chodila do fitka.

Takže jste nezahálela.

Opravdu ne. Ještě dneska z toho ale sklízím ovoce. Postava se mi po porodu dala dohromady v podstatě během dvou týdnů. Takže všem ženám doporučuju sportovat, má to i tyto skvělé vedlejší účinky.

Zdroj: časopis Tv Magazín

Související články