Teď jste spolu vystupovali na jednom pódiu. Kdo je větší trémista?
Míša: Myslím si, že to máme dost podobně, každý to prožíváme trošičku jiným způsobem. Ale tréma je docela důležitá. Tréma je kámoš, kterého si člověk musí vzít s sebou na jeviště, aby mu dopomohla k tomu nejlepšímu výkonu.
Roman: Mně se líbí to, že když je Míša nervózní, tak já to na ní vůbec nepoznám. Když jsem já nervózní, tak si myslím, že je to strašně vidět. V tom je moje žena lepší herečka. Zastírací manévry jí jdou lépe.
Míša: Když je Romča nervózní, tak začne dělat takový zvláštní humor, že začne být tak zvláštně vtipný. A poznám, že to dělá jen proto, aby to byl zastírací manévr. Je to na něm hodně poznat.
Dáváte si navzájem rady?
Míša: Nevyžádané určitě ne. Ale kámošsky, partnersky, profesionálně si občas poradíme. Ale jen, když se toho druhého zeptáme, jestli je to v pohodě a jestli to můžeme udělat takto. Když se jeden toho druhého ptá, tak jo.
Roman: Úplně upřímně, víš, jak to je. Jakmile ti někdo radí, koho máš rád, tak vždycky to ego trošku bolí. Takže jakmile mám tu snahu říkat Míše věci ohledně zpěvu, tak vždycky cítím, že je to tenký led. A velice bedlivě volím ta správná slova, abych ji nějakým způsobem nenaštval.
Míša: Ale už jsem se zlepšila. Myslím si, že začínám být chápavá, to ego potlačit a vím, že to Romča myslí dobře. Ze začátku našeho vztahu jsem s tím měla trochu problém, ale teď už se nebojím za Romčou s čímkoliv přijít, cokoliv mu zazpívat, aby mi ty rady dal, protože je mnohem fundovanější a lepší zpěvák než já.
Roman: S tím nesouhlasím, to nejsem, to si myslí jen ona.
Míša: Dohádáme se doma.
Právě jsem se chtěla zeptat, jestli se dokážete pohádat?
Míša: Jasně.
Roman: My se hádáme skoro denně. Jako fakt.
Míša: Denně ne, ale máme to podle nálady. Buď jsou ty hádky v humoru, anebo jsou navážno, ale to jsou většinou při těch ženských dnech.
Roman: Právě jsem chtěl říct, že většinou se hádáme, tedy oprava - vždycky se hádáme s ohledem na to, jaké zrovna dny v měsíci Míša má. Buď je to před, po nebo v těch dnech. Je tak pět, šest dní, kdy je to skvělé.
Míša: Teď zrovna je to dobré.
Roman: Teď máme naprosto harmonický vztah. Jinak je to vždycky takové kličkování, ale je to dobrý, zvládáme to.
Míša: Už jsme si na sebe po těch dvanácti letech zvykli.
Kvůli čemu se nejčastěji hádáte?
Míša: A to je právě to, že my to nikdy zpětně nevíme. Jsou to prkotiny. Většinou maličkosti ohledně logistiky a organizace. Ale není to nic konkrétního, spíš jsou to drobnosti, z čehož já z toho pak udělám nafouknutou bublinu.
Roman: Ano, já nikdy nevím, ty důvody nejsou nikdy velké. Většinou je to proto, že má Míša špatnou náladu. A já se třeba zeptám, proč se na mě mračíš. A ona odpoví, že se nemračí a ať jí to neříkám. Prostě kraviny.
Míša: Vlastně v těchto situacích je všechno, co uděláš, špatně.
Zdroj: iGlanc.cz
